myšlenky slečny Lenky

Nová práce, nový život?

8. října 2017 v 20:00 | Lenka
Nemohla jsem jít do nové práce v botách, na kterých je každá tkanička jiná; takže nové polobotky, kožené, černé, docela nudné, 599 Kč. Zatím jsem je neměla na sobě, protože jsem si vystačila s balerínama... Nemohla jsem tam jít ani ve svých obrázkových tričkách, ani v tričkách s nápisy; takže moje po dlouhé době první halenka, tmavě šedivá, s jednorožci - jsem rebelka, ale jednorožce poznáte až po bližším zkoumání, 349 Kč. Na první den byla ideální! Nemohla jsem tam pozdějí jít ani v obrázkové mikině, takže jedna mikina bez obrázků, tmavě šedivá, s kapucí, 280 Kč, a taky nový kardigan, světle šedivý, nudný, ale k šatičkám slušivý, 125 Kč. A tomu nějaké nákupy v sekáči za pár korun (košile, tričko, top a úžasné šatičky na příští léto...) a jsme na ceně necelých 1.400 Kč. Za nové oblečení? Za nový život? Investice minimální, ale vyplatila se?

Jak se snadno stát celebritou

21. února 2017 v 20:00 | Lenka
Zamilujte se; ale pokud z toho chcete vytřískat trochu slávy, nesmíte se zamilovat jen tak do někoho, musí to být někdo z kolektivu, jehož hvězdou se chcete stát! Takže kolega či spolužák je úplně ideální. A pak už se ani moc snažit nemusíte...

Snové Vánoce!

22. prosince 2016 v 20:00 | Lenka

Ať už budete sedět na gauči a pojídat cukroví při sledování pohádek nebo třeba vyrazíte na nějaký zasněžený svah, vždy vedle sebe mějte toho, koho tam mít chcete! Mějte snové svátky!

Svěřit se...

28. listopadu 2016 v 20:00 | Lenka
Zažila jsem včera zvláštní večer. Poklidný podvečer strávený v nečekané společnosti byl následován takovou dávkou emocí, že jsem nespala do půl druhé. Všechno, co se ten večer stalo, mi dlouze do noci běželo hlavou, přemýšlela jsem, zda jsem někde neudělala chybu a co mám dělat do budoucna a jestli se to všechno vůbec stalo... nechápala jsem vůbec nic... občas jsem schopná klást googlu různé otázky, ale kdybych se mu začala svěřovat se vším, čemu jsem nerozuměla, asi by v jednom týdnu spadnul podruhé. Svěřovat se je lepší kamarádkám!

Odolat! Nebo si vybrat...

21. října 2016 v 20:00 | Lenka
Vždycky mi přišla za uši přitažená věta "potřebuju zhubnout pět kilo", protože ty, které to říkaly (ne, nebyli to muži!), to buď vůbec nepotřebovaly nebo potřebovaly shodit daleko víc. Do které z těchto kategorií asi patřím, když jsem teď v situaci, že těch pět kilo dolů fakt potřebuju?!

Nutně. Ne hned. Stačí do Vánoc.

Spořit si na sny?

8. června 2016 v 20:00 | Lenka
Zavolala si mě k sobě moje bankovní poradkyně. Dostala jsem přednášku, že bych si měla pořídit stavební spoření, životní a penzijní pojištění a ještě hovořila o nějakých investičních strategiích a hlavně, že prý bychom spolu mohly vytvořit jakýsi plán, do kterého zaneseme moje sny a touhy. Ta ženská fakt chtěla, abych se jí se svými sny svěřovala! Asi netušila, že někdo může mít jen takové sny, které se za peníze pořídit nedají!

Už se jí někdo svěřoval s tím, že by chtěl obejmout?

Být něčí ženou!

3. června 2016 v 20:00 | Lenka
Když jsem loni napsala článek Patnáctka věcí, které nezažijete, když nepracujete s partnerem v jedné firmě, můj muž, který stále ještě není můj muž, byl dojat. Těžce jsem to tehdy nesla, když přestal být mým kolegou. Ještě těžší ta situace, kdy se najednou ocitl bez práce, byla pro něj, to je bez diskuze, ale náročná ta doba byla i pro mě, protože jsem se snažila být mu oporou, jistotou v nejistém čase. Byl si toho vědom a sliboval mi, jak mi to vynahradí...

Jak to dopadlo?

Mít práci snů!

24. dubna 2016 v 20:00 | Lenka
Už dávno nejsem v letech, ve kterých je typické rozhodovat se o budoucím povolání, přesto často nad svou kariérní budoucností přemýšlím. Jsem účetní a zvažuji něco zcela jiného. Váhám mezi princeznou a vílou.

Byla jsem prase a už nebudu!

3. dubna 2016 v 20:00 | Lenka
Přesně před sedmi dny mi sdělil, že se mnou na rande nejde, a já od té doby žeru. Krom snídaní, svačin, obědů a večeří jsem za ten týden spořádala dva pytlíky arašídových křupek, jedny hořické trubičky čokoládové, jedny hořické trubičky čokoládové polomáčené, jednu hořkou čokoládu s kakaovým krémem, sáček bramborových lupínků s mořskou solí a pepřem, sedm lázeňských oplatek kokosových, balení pražených solených arašídů, jeden zmrzlinový pohárek, konzervu kuřecí šunky, pytlík amarantových lupínků, čtyři tyčinky s oříškovým krémem v čokoládě (multipack), sáček křupavých müsli srdíček, trubičku plněnou zmrzlinou, několik plátků brusnického boku (20 g), pytlík bramborových crackerů, sáček slunečnicových semínek, jednu menší bílou čokoládu s kakaovými cereáliemi, šest slepovaných sušenek s krémem a čtyřicet kyselých gumových medvídků.

Protože si už dva roky zapisuju jídelníček, mám přesný přehled o každém snědeném medvídkovi a o tom, jaké jsem prase! Tak takhle teda ne!

PF 2016

31. prosince 2015 v 20:00 | Lenka

O (ne)cudných fotkách v poli

27. června 2015 v 20:00 | Lenka
Šli jsme s M. polní cestou, zrovna kvetla řepka. I přes její vlezlou přesládlou vůni jsem byla uchvácená tou krásnou žlutí a zrodil se nápad; viděla jsem samu sebe na (ne)cudné polní fotografii. Rozumnější M. nebyl proti tomuto nápadu, ale nehodlal jej realizovat na onom řepkovém poli za rodnou vsí, vedle kterého vede frekventovaná cyklostezka. Bylo mi však přislíbeno, že mi sérii fotografií zhotoví na nějakém odlehlejším místě...

Jarní zázraky

22. března 2015 v 20:00 | Lenka
S jarem, které už o sobě dává velmi příjemně vědět, se začínají objevovat, jakoby doteď byly schované pod posledními zbytky špinavého sněhu, záležitosti, které mě tíží. Možná už to tu omílám příliš dlouho, ale je to tu zas. Potřebuju chlapa, vedle kterého se budu cítit jako žena. Potřebuju ho právě o to víc, že je jaro. A nese to s sebou mnoho dalších menších potřeb: nemám co na sebe, nechci už usínat každý večer sama, dala bych cokoliv za vášnivé objetí a, když ne nic jiného, chci mít o chlapovi s velkým ch alespoň sen! Sen, že se vše, po čem toužím, stane skutečností...

Odposlechnuto na prádelní šňůře

1. března 2015 v 20:00 | Lenka
"Zelené, vy jste nové nebo už použité?"
"No, úplně nový nejsme, ale že bysme toho moc zažily, to se taky říct nedá. Určitě nás toho ještě hodně čeká! Ale vy budete asi nový, že jo? Nikdy jsme vás tu neviděly..."
"Ano, my jsme nové. Však vidíte, jak moc dobře vypadáme, ne?"
"No jo, jste takový nesepraný..."
"Pche, neseprané! Na tu červenou barvičku a na ty kraječky se podívejte!"

Horký čaj a domácí moučník

22. února 2015 v 20:00 | Lenka

Upekla jsem čokoládový koláček s kokosovými kuličkami - tedy upekla jsem dva, protože jeden byl málo :) - hodně jsem ho rozdala, ale trochu zbylo i na mě.

K podobným dobrůtkám mám ráda čaj. Jenže takový čaj, když ho připravíte, je pěkně horký. A koláček už leží na talířku...

Vydržíte to?
Vydržíte dívat se na moučník a čekat, až vystydne čaj?
Popálíte si o horký čaj občas pusu?
Nebo sníte to, co máte na talířku, a čaj dopíjíte později jako já? :)

A to bych tak moc chtěla koláček zapíjet čajem...

Nic proti tomuto vynálezu, ale asi je to s tím čajem trošku nedomyšlené. Neměl by být méně horký? :D

O kouzelném chlebu

8. února 2015 v 20:00 | Lenka
Bylo nebylo... pod Horami v bytě 3+1 žila slečna Lenka a ten byt jí byl tuze velký. Často se zasněně dívala k Horám a snila o krásném Romanovi, který v těch Horách žil, ale krásný Roman za ní nikdy nepřijel. A tak k sobě na obědy zvala alespoň Martina. Chutnalo jim spolu.

Jednou požádala slečna Lenka alespoň Martina, aby jí koupil půlku chleba. Vždycky kupovala jen půlku chleba, protože nejen byt jí byl velký, ale i bochník chleba. Alespoň Martin ale nepřinesl půlku chleba, koupil malý bochník chleba, takový, ze kterého se nekrájí krajíce, ale jen krajíčky. Když si je slečna Lenka představila, nedívala se na ten chlebíček příliš nadšeně. Ale alespoň Martin jí vysvětlil, že to není obyčejný chleba, že tenhle je kouzelný, a řekl jí, že když ten chleba sní, objeví se krásný Roman.

A tak si slečna Lenka hned večer ukrojila z toho chlebíčku skrojek a tři krajíčky, namazala je termizovaným sýrem s křenem a obložila pražskou šunkou a s očekáváním se do kouzelného chleba zakousla.....

Ven z komfortní zóny!

1. února 2015 v 20:00 | Lenka
Možná jste již slyšeli či četli o komfortních zónách. Každý máme svou; takovou, ve které se cítíme bezpečně, je nám (docela) dobře a kde vše šlape jako hodinky, protože stále opakujeme totéž, jak jsme se to naučili a jak se to osvědčilo. O mnohé se tím však ochuzujeme! Pokud svou komfortní zónu neopustíme, pravděpodobnost, že zažijeme něco (s)nového se výrazně snižuje. Zkuste se podívat na nestereo.cz, co všechno se může dít mimo komfortní zónu.

Že jíst pouze rukou, hrát si na Španěla nebo nepoužívat žádná tlačítka je extrém? Začněte si klást menší cíle. Dělejte občas to, co běžně neděláte! Vyplácí se to! ;)

Terapie psaním

18. ledna 2015 v 20:00 | Lenka
Asi nejsem jasnovidka, když dokážu přesně odhadnout, co teď děláte. Čtete. Čtete, co jsem napsala. Vy čtete, já píšu. Psát jsem se naučila asi jako všichni krátce poté, co mi bylo šest. Ve psaní jsem nikterak nevynikala, spíš naopak, ze psaní jsem měla trojku; o pár let později ze psaní na stroji jsem měla dokonce dostatečnou. Sice ne dokonale, ale techniku psaní rukou i všema deseti na klávesnici jsem zvládla. Ani nevím, co bych dělala, kdyby ne. Píšu pořád. V práci maily, po práci soukromé maily a tenhle blog a hlavně, kdykoliv a kdekoliv, píšu, když si chci něco zaznamenat (zážitky, pocity) nebo když se chci z něčeho "vypsat". Je to taková terapie psaním.

Jak potěšit slečnu Lenku úplnými maličkostmi

11. ledna 2015 v 20:00 | Lenka
  • Zdravte, proste, děkujte!
Když jsem byla malá, učili mě pozdravit, poprosit a poděkovat a jsem ráda, že mě to i úspěšně naučili. Poslední dobou potkávám mnoho lidí, kterým je toto zcela cizí, a nikdy neobjevím, zda to náhodou nejsou skvělí lidé, protože jsem je jejich vlastním přičiněním předem odepsala.

PF 2015

30. prosince 2014 v 20:00 | Lenka

Děkuji všem, kteří sem na návštěvu chodí pravidelně, a budu se těšit, že zajdete i v příštím roce! Snad se mi povede nachystat pro vás vybrané lahůdky, ale záleží na životě/osudu/vyšší moci/krásném Romanovi (nehodící se škrtněte; a já přemýšlím zda po včerejšku nepřeškrtnout překvapivě ten poslední bod - ani k tomu zatím nemám tolik slov, abych o tom napsala něco víc), kdy a jak se budou servírovat... :)

Přeji vám krásný nový rok, hodně zdraví, lásky, štěstí a spokojenosti... a zažijte něco snového! ;)

Potvrzeno! Ježíšek neexistuje.

25. prosince 2014 v 20:00 | Lenka
Od mala nám do hlavy vtloukají, že Ježíšek nosí stromeček, dárky a plní přání. Má toho moc. Pochopila bych, že mi nedodal stromeček, byla bych spokojenější, kdyby se ani nepokoušel o hmotné dary, ale ta nesplněná přání jsou mi moc líto. Kdyby Ježíšek existoval, strávila bych Štědrý večer ve společnosti toho, kterého miluju, a on by miloval mě. A jen na tom čistém citu by stála podstata Vánoc, nebylo by třeba uměle vytvářit jakékoliv sváteční kouzlo.
 
 

Reklama