Červen 2018

(ne)předvídatelné životní kroky

19. června 2018 v 20:00 | Lenka |  (ne)malé radosti
Je to téměř rok, co se mi ozval bývalý šéf s tím, že jeho známý hledá účetní, a pár dní na to jsem věděla, že tu nabídku vezmu a svému tehdejšímu zaměstnavateli dám výpověď. Možná znáte ty sliby, které si dáváme s lidmi, kteří byli každodenní součástí našeho života, že se budeme vídat, ale následně tomu úplně tak není, protože se ty naše světy vzájemně vůbec neprolínají. Lidi z bývalé práce, se kterými jsem chtěla zůstat v kontaktu, by se dali spočítat na prstech jedné ruky. Občas se i sejdeme, ale na těch setkáních je skutečně patrné, že už každý máme svůj svět; až na jednu kamarádku... asi máme společného víc než jen to, že se jmenujeme stejně!

Ani jedna společenská fráze!

13. června 2018 v 20:00 | Lenka |  od anděla až po zet
Skoro bych si myslela, že po pěti měsících bych už měla zapomenout a nedojímat se vzpomínkou na okamžiky, které byly tak kouzelné, ale kterých ze zcela zjevných důvodů nebylo dost. Ale ne; dovolím si ještě jeden článek o chlapovi, který za tolik článků, kterých tu o něm bylo publikováno, rozhodně nestál, ale ono se mi chce... když se totiž pro něco nadchnu, vždy tomu propadnu naplno a jen tak se nevzdávám. A tak, když jsem si nedávno pomyslela, že na kdysi barevného Romana vzpomínám až příliš často, řekla jsem si večer před spaním, že si budu zaznamenávat, co jsou ty spouštěče vzpomínek na něj...