Bylo nebylo...

23. září 2017 v 20:00 | Lenka |  od anděla až po zet
Už se fakt blíží konec mé šílené storky, jak jsem se zamilovala do mýtomana a tolik chtěla věřit všemu, co mi říkal a sliboval, protože jsem jím byla nezdravě okouzlená. Už tohle je možná poslední kapitola. A přitom poslední dva týdny byly pro mě (s)nové! Začalo to "výletem" do Hor a pokračovalo hodinami společně tráveného času; měli jsme tolik plánů, které se mi líbily... ale možná tušíte, stejně jako jsem tušila i já, jak to všechno zase dopadlo...


Setkání minulý týden v pondělí klaplo. Ještě aby ne, když jsem si na svého řidiče počkala na autobusové zastávce, kam on přijel ve smluvený čas, protože přece musel dodržet jízdní řád! Necelé dvě hodiny se staral o můj program, ukazoval mi horské vesničky, kudy jsme jeli, vyprávěl mi historky o horalech a hlavně mě nechal nahlédnout do svého světa. To vše svým osobitým způsobem! Ta ochutnávka mě bavila, jen mi bylo možná trochu líto, že za celou tu dobu na mě nic nezkusil. Na otočce autobusu vprostřed lesů jsme se jen otočili a, když mě později zatáhl na šatnu řidičů, ukazoval mi tam jen bordel ve své skříňce... Celou tu dobu se fakt staral, abych se nenudila; byla jsem spokojená a šťastná přesně do té chvíle, než se mu rozezvonil telefon. Když jsem slyšela tón, jakým mluvil s tou na druhé straně telefonu, a to, co jí říkal, nálada mě začala přecházet a definitivně mě přešla, když mi Roman ten hovor začal vysvětlovat. Samozřejmě, že to byla jeho trafikantka, ale namluvit se mi snažil něco úplně jiného. Nějakou jízlivou poznámku jsem si neodpustila, ale nechtěla jsem se po zbytek "výletu" dohadovat. Rozloučili jsme se s tím, že se uvidíme jako obvykle v práci, že si výlet musíme zopakovat jen ve dvou bez cestující veřejnosti za zády, že můžeme být spolu, až bude mít volno, a že mám za dva týdny přijet na pouť.

V práci na dvoře jsme se scházeli, kdykoliv přijel, protože, jak můj pracovní poměr končí, nenechají mě tam už nic dělat a já se nudím a než sedět za stolem a koukat do blba, krátila jsem si ten čas s ním. Bylo mi dobře, vždy se snažil mě zabavit, občas jsme se jeden či druhý osmělili k nějakému důvěrnějšímu dotyku, za který já jsem vždy byla ráda. On se navíc vždy ujišťoval o tom, že se zase uvidíme, jakmile přijede. A čím víc času jsme spolu trávili, tím bližší se mi zdál. Nakonec jsem se neostýchala ani vzít si snickersku, kterou mi možná jen ze slušnosti už druhý den nabízel, takže to, že jsem si o ní řekla, nás možná překvapilo oba... (poznámka o čokoládové tyčince není tak úplně bezvýznamná, ještě bude mít pokračování) A takhle hezky mi bylo několik dní po sobě, než ho zase jeho dispečerka poslala jinam než do města pod Horama.

Chyběl mi, když jsem ho pár dní neviděla. A tak došlo na další odvážný čin ze série "Lenďo, neber si servítky a chovej se tak, aby sis brala, co si vzít chceš" a jednoho večera jsem mu zavolala a jedna z prvních vět, které jsem mu řekla, byla, že se mi po něm stýská. Byl tak milej! Dočkala jsem se i toho láskyplného tónu, který týden předtím měl pro svou trafikantku, a hlavně mi toho večera říkal i to, o čem jsem předtím ani nesnila. Říkal mi "miláčku"! Říkal mi, že na mě myslel, že mi koupil další snickersky. Říkal mi, že se uvidíme v práci, a hlavně mi říkal, že bude mít volno, že můžu přijet, že budeme spolu, že si dáme burčák. Když namítám, že ten těžko můžu pít, protože musím jet domů, přichází s něčím, co se mi až tak nepozdává, že přece můžu spát u něj, ať si ničeho nebojím, že budu spát v pokojíčku jeho kluka... a dlouze tu myšlenku rozvíjí, nechávám ho mluvit a nediskutuju. A nezapomněl ani na to, že mi na následující víkend slíbil, že mě vezme na pouť. Když říká slova jako "tureckej med" a "cukrová vata", jihnu. A když mi do telefonu říká, ať se hezky vyspinkám, vím, že jen tak neusnu...

Na druhý den jsme si domluvili randíčko v práci. Byli jsem zase spolu a já jsem byla zase šťastná, protože pokračoval v té myšlence, kterou měl předchozího večera, že mám přijet a zase mi vylíčil, jak to všechno bude... že mě vezme na večeři, ať se ničeho nebojím, že on bude spát jinde, že mi ráno udělá snídani, abych byla včas v práci. Pozastavila jsem se nad tím, jestli je vhodné, abych u něj spala; znovu mě uklidňoval. Ale potřebuju vůbec uklidňovat, když, zatímco si četl a překládal nápis na mém tričku "shut up and kiss me", stoupla jsem si před něj hodně vyzývavě (přesto neudělal opět nic)? Když jsem ještě před týdnem byla zklamaná z toho, že na mě nic nezkoušel? Pokud by toto měl být začátek toho, že začne zkoušet, asi o to šlo, ne? Sama nevím, co chci, krom toho, že chci být s ním a že chci, aby se o mě chvíli staral. A pak taky jsem chtěla ty snickersky! Nepřivezl mi je, přestože mi je sliboval. O společném čtvrtečním večeru se však zmiňoval opakovaně. Idylku však opět narušil zvonící telefon, který zvedl se stejným pozdravem, jako když jsem u toho hovoru byla počas "výletu" do Hor, tentokrát jsem i slyšela, jak trafikantce na konci hovoru poslal pusu. Byl půl metru ode mě! Tentokrát jsem si neodpustila se zeptat, jestli to byla trafikantka. Samozřejmě, že to zapřel a zase mi dlouze a úplně zbytečně vysvětloval, kdo to byl. Ten den mi ho bylo ale líto, protože se zjevnou obavou čekal na výsledky svých krevních testů, a tak jsem do něj nechtěla rejpat.

Další den měl náladu lepší, přestože testy nedopadly nejlépe; ale má nálada pomalu přestávala být taková jako v minulých dnech, protože snickersky opět nepřivezl, protože informace k tomu, že následující den máme mít naše několikáté první rande, byly stále mlhavější a protože nám opět volala trafikantka. Do té chvíle to bylo v pohodě, strašně mě bavilo zkoušet, jestli je lechtivej! Jakmile ale zazvonil telefon, humor nás přešel oba. Mě hned po opět stejném pozdravu, kterým se ohlásil. Jeho, když se jí zmínil, že je teď s paní účetní, a najednou jsem slyšela, jak jí začíná vysvětlovat něco ve stylu, že tak, jak si ona myslí, že tak to není. V tu chvíli se ode mě raději vzdálil. Když vybruslil z otázek protistrany a zase se vrátil, začal vymýšlet další výmluvy pro mě, protože já jsem se opět neváhala zeptat, co chtěla paní trafikantka. Nenechám si jeho chování líbit! Funguju stále stejně: čím víc lží z jeho strany, tím víc upřímnosti ode mě. Takže tentokrát jsem si neodpustila ani otázku, co paní trafikantka říká na to, že přijedu...

Asi usoudil, že tuhle otázku může nechat bez odpovědi. Jakýkoliv jeho pokus by se stejně minul účinkem! Přestože jsem se chovala tak, jak jsem musela, abych si sama sobě nic nevyčítala, takže jemu to rozhodně nemohlo být příjemné, stále mluvil o tom, že budeme spolu. Slíbil mi, že se mi ještě ten den nebo následující ozve, abychom se domluvili. A, přestože to pravděpodobně nechápete a přestože to nechápe nikdo, kdo je do celé situace zasvěcen, mě se stále moc líbila představa být s ním. Přemýšlela jsem nad tím, co a jak... a usoudila jsem, že mu to nemůžu usnadnit natolik, že by se prostě jen neozval. Nad sporákem, kde se vařil vývar, jsem mu poslala esemesku, že tu polívku může mít následující den k večeři, jestli se nebojí. To mé "jestli se nebojí" ho samozřejmě vyprovokovalo... k několika dalším zprávám, na které jsem mu obratem neodpovídala, takže se nakonec "hrdinku" snažil udělat ze mě!

A to jsem si zase nenechala líbit já. Následovala poslední zpráva, na kterou jsem doteď žádnou odpověď nedostala... a že jsem ji nedostala a nestalo se ani nic jiného (ano, jako obvykle sešlo ze všeho, o čem mluvil :( ), skoro si teď myslím, že ho v příštím týdnu, který bude poslední u společného zaměstnavatele, asi ani nemám chuť vidět, takže se třeba neuvidíme už nikdy. V mé esemesce stálo: Hrdinky se nevzdavaj :) polivka je moc dobra :D Je na Tobe, jestli ji chces... polivku..... hrdinku....... Rekni, sbalim si pyzamko a jedu... se nebojim. Kdyby neco staci Te zlechtat! ;)

Prostě je asi vážně šíleně lechtivej a bál se. Nebo je to magor.
 


Komentáře

1 Eliss Eliss | Web | 24. září 2017 v 11:07 | Reagovat

Ze začátku článku to vypadalo tak nadějně... Chlap co to asi nemá v hlavě srovnané a neví co chce...

2 K. K. | E-mail | Web | 24. září 2017 v 11:40 | Reagovat

Nevím jestli je tvá výdrž smutná nebo obdivuhodná. :D Jak dlouho o něj vlastně stojíš?

A řekla bych že je to magor. Neznám Romana, co by nebyl magor. :D

3 Gábi Gábi | 1. října 2017 v 19:51 | Reagovat

Tak zítra... ;)
Přeju šťestí první den i v ty následující dny nového začátku, Leničko!
A odvážným štěsstí přeje. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama