Blíží se konec téhle neverending story?

6. dubna 2017 v 20:00 | Lenka |  od anděla až po zet
I kdybychom si našeho sněhuláka postavili v Horách, už by asi nebylo poznat, kde měl oči a kde ruce, možná by už ani nebylo poznat, že to byl sněhulák, a určitě by nešlo poznat ani to, jak moc šťastná jsem byla, když jsem ho stavěla, protože mi pomáhal muž mých snů. Postavili jsme si ho v malém okresním městě pod Horami, pár dní na tom místě stál, ale už je to nějaký pátek, co buď zapadal novým přívalem sněhu nebo roztál; ale vzpomínka na ty pocity, které těch pár společných chvil provázely, je intenzivní ještě teď. Mé city a pocity, které nepamatují jen sněhuláka, ale možná i dinosaury, jsou poměrně setrvalé, sněhuláka přežily; on tu hru na "budu s tebou stavět sněhuláky v dobrém i zlém, ve zdraví i nemoci, v bohatství i chudobě, ve štěstí i neštěstí, ve sněhu i oblevě" nedokázal hrát déle, než jsme sněhulákovi byli na dohled...

Je mi to líto. Stále bych tolik chtěla zažít něco (s)nového! S ním...

Co vím, tak ten chlap má jen jednu jedinou chybu, jinak je zároveň neskutečně praktickej i roztomile bláznivej, sexy, milej, usměvavej a okouzlující, ale prostě je to mýtoman, patologický lhář! Nikdy se nestalo nic, na čem jsme se domluvili, ve většině případů neudělal nic z toho, co mi nasliboval. A já coby erotomanka, láskou posedlá ty jeho sliby vnímala velmi pozitivně.

Můj řidič autobusu mi nasliboval, že určitě budeme někdy spolu... že bude mít čas, jen co přestane jezdit skibus... že za mnou přijede, až bude mít volno... a byl později i tak konkrétní, že sliboval, že přijede v sobotu. Poslouchalo se to moc hezky, přestože jsem věděla, že se to pravděpodobně nejenže nestane v sobotu, ale asi nikdy, ale ta chorobná touha po tom něco zažít prostě byla, je a asi vždy i bude silnější než cokoliv jiného. Tu inkriminovanou sobotu samozřejmě nepřijel; nemohl, protože Hory zrovna zapadaly sněhem, přestože silničáři nečekali nic jiného než jaro.

Byla jsem smutná, mrzelo mě to stejně jako všechna ta předchozí neuskutečněná setkání a tolik jsem postrádala to, aby podobnou lítost projevil i on. Bohužel se následně tvářil, jak je všechno v pohodě, že se vlastně vůbec nic neděje... a já už nebyla milá, usměvavá, pohodová holka, jakou se před ním stále snažím být, já byla tehdy pěkně jízlivá! Nenechal se k ničemu vyprovokovat, nediskutoval, neomlouval se, snažil se odvést mou pozornost a završil to sdělením, že mě moc rád uvidí. Pro opakování toho pohlazení, kterým ta slova doprovázel, bych udělala cokoliv...

Jenže on neudělal nic pro to, abychom se viděli, přestože skibus už nejezdí, přestože volných dnů už měl spoustu, přestože si je vědom toho, že bych ho neodmítla...

Má trpělivost možná má nějaké meze.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama