Listopad 2015

Když se zamiluješ...

26. listopadu 2015 v 20:00 | Lenka |  od anděla až po zet
Když se zamiluješ do mýtomana, tak jsi úplně prdeli. Nemůžeš dělat vůbec nic. Podobně jako když se zamiluješ do anděla... jenže je to úplně jinej level. Pan anděl nebyl mýtoman. Pan anděl ti nedával tolik naděje. Pan anděl měl melírovou krásku. Pan anděl tě zklamal. Mýtoman vlastně taky. Mnohokrát. Jenže když se zamiluješ do mýtomana, on ti tím, jak je kontaktní, dopřává zažít něco (s)nového: pocit, že nejsi úplnej lúzr. Možná ani nevíš, jestli jsi víc zamilovaná do mýtomana nebo do toho pocitu. A je to jedno, když si nemůžeš pořádně užít ani jednoho... jen se díváš z okna... a strašně chceš být venku, být u něj... a neuděláš to (nebo alespoň ne hned), protože jít tam hned, jakmile téměř po třech týdnech přijede - po třech týdnech od toho okamžiku, kdy jsi ho brala za ruku - je do očí bijící. To nevypadá jako náhoda. Jako náhoda bude třeba vypadat, když tam půjdeš až za chvíli...

Patnáctka nápadů na dlouhé zimní večery

15. listopadu 2015 v 15:15 | Lenka |  PATNÁCTKA, patnáctého v patnáct patnáct
  1. večerní lyžování (v případě dobrých sněhových podmínek)
  2. čtení všech doma nahromaděných a dosud nepřečtených knih
  3. hraní společenských her (jste-li single, onlajnovek)
  4. třídění fotografií z léta
  5. šití / pletení / háčkování (*co neovládáte, škrtněte)
  6. malování či vymalovávání
  7. dlouhé něžné milování (jste-li single, určitě si také poradíte!)
  8. vzdělávání se v jakékoliv oblasti
  9. sepisování pamětí nebo dokonce psaní knihy
  10. psaní blogu a vymyšlení seznamů, na které jste se sami neprozřetelně dali
  11. kontrolování toho, zda si vás na fb přidal do přátel někdo, o koho stojíte
  12. plánování jídelníčků, který ze dvou třetin tří čtvtin nakonec stejně nedodržíte
  13. navštěvování přátel, večerních podniků a vánočních besídek
  14. vyhazování sněhu před domem a garáží
  15. nekonečné snění o tom, který stále ještě onu žádost o přátelství nepřijal

To be continued?

6. listopadu 2015 v 20:00 | Lenka |  od anděla až po zet
Je to téměř rok, kdy mi bylo líto, že mě nevzal za ruku. A aby mi to nebylo líto ještě další rok nebo třeba mnohem déle, tak jsem ho dnes za ruku vzala sama. Bez přemýšlení, bez varování, před kolegyní... a on se i nadále krásně usmíval... a mně bylo v tu chvíli tak hezky, že jsem vůbec nepřemýšlela nad tím, zda to není nevhodné, ani nad tím, že máme oba dva partnery, a už vůbec ne nad tím, co si bude myslet kolegyně, a možná bohužel ani o tom, co si bude myslet on. Nedal na sobě znát vůbec nic...

Přesto si teď myslím, že jsem to asi přehnala. Na cizí chlapy se nesahá!
A když už se na ně sahat musí, tak se plynule na to neberou za ruku!!!
A když už je nutné vzít je za ruku, tak se už nikdy nepouští, ku**a!!!!!