Březen 2015



Jarní zázraky

22. března 2015 v 20:00 | Lenka |  myšlenky slečny Lenky
S jarem, které už o sobě dává velmi příjemně vědět, se začínají objevovat, jakoby doteď byly schované pod posledními zbytky špinavého sněhu, záležitosti, které mě tíží. Možná už to tu omílám příliš dlouho, ale je to tu zas. Potřebuju chlapa, vedle kterého se budu cítit jako žena. Potřebuju ho právě o to víc, že je jaro. A nese to s sebou mnoho dalších menších potřeb: nemám co na sebe, nechci už usínat každý večer sama, dala bych cokoliv za vášnivé objetí a, když ne nic jiného, chci mít o chlapovi s velkým ch alespoň sen! Sen, že se vše, po čem toužím, stane skutečností...

Patnáctka věcí, které nezažijete, když nepracujete s partnerem v jedné firmě...

15. března 2015 v 15:15 | Lenka |  PATNÁCTKA, patnáctého v patnáct patnáct
... a které vám budou zatraceně chybět, pokud jste je jednou zakusili, stejně jako mně. S mým mužem, který není můj muž a nežijeme spolu, už nemáme společné pracoviště, takže už se mi asi nikde nepovede:
  1. každé ráno se s ním sejít - bylo by to jiné, kdybychom spolu žili, ale třináct let jsme existovali takhle...
  2. nebo po společně strávené noci se nemuset loučit (to už je ale tak dávno!)
  3. mít přítele ve spíše nepřátelském prostředí - měla jsem i svou nejoblíbenější kolegyni mzdovou účetní Janičku, ale ani ta už tam není, takže si budu muset najít někoho jiného... (a někdo mě napadá! ;) )
  4. přežít s ním všechny nepříjemné záležitosti v podobě bezpečnostních školení či rádoby slavnostních obědů
  5. nacházet u něj pochopení stran (ne)spokojenosti se zaměstnavatelem či kolegy - ne že by vás partner pracující jinde neposlouchal, ale to pochopení nebude kvůli neznalosti prostředí nikdy takové...
  6. chápat situace, o kterých vypráví on
  7. mít osm hodin denně poblíž ochrannou náruč; i ta objetí, která jsem si někdy vynutila, mi budou chybět...
  8. navzájem si pomáhat - rozumějte mmj. spolupracovat bez takové té rivality, která mezi kolegy (alespoň u nás ve firmě) je...
  9. vyměňovat si informace
  10. profitovat z jeho pracovní pozice - v mém případě to byla vždy milá obsluha, když jsem chtěla natankovat...
  11. dělit se s ním o svačiny či obědy - upéct třeba perník, donést ho do práce a dát si ho tam s ním nebo k němu chodit na obědy a dávat mu ochutnat z mého talíře...
  12. dostat papírový kapesníček, kdykoliv si vzpomenu, že ho chci... :)
  13. odcházet společně z práce a poté jít třeba na malý odpolední výlet, na piknik, k vodě nebo pouštět draka nebo společně nakupovat... všechno to prostě bylo nějak logisticky jednodušší
  14. vyprávět mu o flirtech a poblázněních kolegy, které zná, ale to bude asi jen naše specialita...
  15. večer se ho po skypu ptát: "V kolik ráno přijdeš?" a těšit se na to...

Chci je. Chci ho!

8. března 2015 v 20:00 | Lenka |  od anděla až po zet
Snad nikdy jsem si neužila zimu tak jako tu letošní a nemyslela jsem si, že to někdy řeknu, ale nechci ještě jaro! Ne že bych se na něj netěšila, těším, ale přála bych si ještě alespoň malou tečku za zimou. Chtěla bych vzít lyže a jet do Hor. Chtěla bych tam jet za ním. Za panem barevnějším. Za krásným Romanem.

Ne, já jsem si nenechala vzít ten sen! A zase si představuju společně strávený závěr zimy, který by byl příslibem něčeho (s)nového na nadcházející jaro. A už nechci, aby to byl jen sen, i kdyby to mělo trvat jen krátce, i kdyby to mělo skončit špatně...

Odposlechnuto na prádelní šňůře

1. března 2015 v 20:00 | Lenka |  myšlenky slečny Lenky
"Zelené, vy jste nové nebo už použité?"
"No, úplně nový nejsme, ale že bysme toho moc zažily, to se taky říct nedá. Určitě nás toho ještě hodně čeká! Ale vy budete asi nový, že jo? Nikdy jsme vás tu neviděly..."
"Ano, my jsme nové. Však vidíte, jak moc dobře vypadáme, ne?"
"No jo, jste takový nesepraný..."
"Pche, neseprané! Na tu červenou barvičku a na ty kraječky se podívejte!"