Nejlepší kámošky?

23. května 2012 v 21:10 | Lenka |  myšlenky slečny Lenky
Kolik nejlepších kamarádek jste v životě měly? A máte teď nějakou?
Není nejlepší kámoška něco, co patří k dětství a dospívání asi tak jako nevkusné líčení a problematická pleť? Tedy ne že by kamarádky byly něco tak nepříjemného! Určitě z nich máme minimálně stejně tak velkou radost, jako z té první křiklavé rtěnky a ze s ničím neladících očních stínů.


A stejně jako jsme měnily odstíny očních stínů, střídaly se i ty nejlepší kámošky. Půjčovaly jsme si s nimi na zmrzlinu, kterou jste si kupovaly cestou ze školy, navštěvovaly jsme se, lítaly venku, stanovaly na zahradě, na vánoční besídce jsme si vyměňovaly dárky. Kamarádek určitě bylo víc, ale nejlepší vždy byla jediná a vždy to vypadalo, že je to na celý život. Vydrželo to však jen do té chvíle, než jsem si oblíbily jinou, ona si oblíbila jinou nebo jsme se pohádaly kvůli úplné hlouposti. Vzpomínáte si na to taky?

Jak jsme stárly a moudřely, moudřely i tyhle holčičí vztahy. Půjčovaly jsme si na knihy či jiné nákupy, už jsme nelítaly, ale procházely se, dárky jsme si vyměňovaly dál i bez organizovaných besídek, už jsme se tolik nesmyslně nehádaly, začaly jsme se bavit o klukách, svěřovaly jsme si naše velká trápení s láskou, výletovaly a dokonce jsme si slibovaly, že si půjdeme na svadbě za svědka. Slibovaly jsme si to, i když jsme ještě ani neměly partnera, za kterého bychom se chtěly provdat...

Pak se ten chlap objeví. Naše nejlepší kámoška má kluka, v tom lepším případě jsme to my, kdo někoho klofnul. Ať se zamilujeme v jakémkoliv věku, v počáteční fázi vztahu je to být s partnerem největší prioritou. Kamarádky jdou tak nějak stranou, ne že by se ty vztahy přetrhaly úplně, ale setkání už nejsou tak častá. Procházíme se s přítelem, výletujeme s ním, nakupujeme s ním, milujeme se s ním, hádáme se s ním a i ty dárky nejraději kupujeme jemu...

Tak nějak to je, tedy alepsoň, co si vzpomínám. Své mládí trávíme hledání té nejlepší kamarádky, až si pak pořídíme chlapa.
Možná, že kdybychom se od mládí až tak nezaměřovaly na zkoumání adeptek na kamarádky, ale adeptů na ženichy, dosáhly bychom v tomto směru lepších výsledků! ;)
 


Komentáře

1 Kelly Kelly | Web | 23. května 2012 v 21:25 | Reagovat

Celé svoje detstvo som mala 1 najlepšiu kamarátku a dodnes mi je najlepšou kamarátkou, ale mám len 14, tak to može byť aj tým (aj keď 11 rokov je 11 rokov). Keď sa však sťahovali, našla som si inú najlepšiu kamarátku asi na rok, potom druhú asi na rok a potom som si našla najlepšiu internetovú kamarátku. Lenže s nimi to bolo iné - najprv sme si rozumeli, dnes to už nie je to, čo to bývalo :( Je smutné stratiť najlepšiu kamarátku, ale keď my si už vobec nerozumieme, nemá zmysel to umelo udržiavať... :)

2 Alisa Alisa | Web | 23. května 2012 v 21:30 | Reagovat

Ja mám dodnes najlepšiu kamarátku jednu a tú istú . Len sa k nej pridali ďalší dôležit ľudia . A žiadny chlap mi vzťah s ňou neoplyvnil . :D

3 Anoel Anoel | Web | 23. května 2012 v 21:32 | Reagovat

Jojo nejlepší kamarádku mám:) Ale mám i více takových dobrých kamarádů, holek i kluků s kterýma vždycky chodíme pařit a tak:)

4 Reni Reni | Web | 23. května 2012 v 21:56 | Reagovat

Já už mám takových 14 let jednu a tu samou nejlepší kamarádku, která je mi spíš jako sestra. Myslím, že to záleží taky na tom, jaké ty naše adeptky na kamarádku jsou a jací jsme my. Jde o to najít toho správného člověka, se kterým si stále rozumíte, i když jste se oba hodně změnili a i když jste každý jiný.
Ale fakt je, že partnerovi bych asi dala větší přednost. I když nerada. I teď, když jsem měla vztah mi to vadilo. Snažila jsem se, aby to bylo vyvážené, ale holt citům člověk neporučí.

5 Hannah Hannah | Web | 23. května 2012 v 23:08 | Reagovat

Já mám nejlepší kámošku od 10. Předtím jsem měla kámoše jen kluky. Kámoška s klukama normálně chodí a myslím, že to naše přátelství nijak neničí.

A já si žádnýho kluka hledat nepotřebuju. Nemám na něj čas ani náladu. Moje heslo je No boy, no problem :))

6 Jane Jane | Web | 23. května 2012 v 23:23 | Reagovat

Ne.

7 Gabriella Gabriella | Web | 24. května 2012 v 7:07 | Reagovat

Nejlepší kamarádky jsou nedostatkové zboží. Nikdy jsem  ji neměla.

8 renuška renuška | Web | 24. května 2012 v 11:31 | Reagovat

I já mám nejlepší kamarádku, Katku. Znáš ji z mého povídání. Nevyměnila bych ji za nic na světě a taky jsme si k sobě musely najít cestu. Taky jsem ji "šidila" z kraje vztahu s nejkrásnějším traktoristou, ale teď se to snažím dělat tak, aby ani jeden z nich nepřišel "zkrátka". I dárky oběma kupuji ráda a bez jednoho z nich by byl můj život neúplný. Katka si se mnou prožila nejedno citové vzplanutí, ale i bolesti a stála při mě vždycky, nebála a nebojí se mi říct i negativní názor a já ho beru, protože kdo jiný než nejlepší kámoška by mi měl říct svou pravdu do očí, jak působím na lidi atd? Jsem ráda, že se můj milý i Katka znají a nevadí jim se spolu pobavit a i když společně čas netrávíme, vím, že bý vůbec nebyl problém zasednout u společného stolu a poklábosit.
Takže asi tak - měnila jsem kamarádky podle nároků na mě i na ně a vím, že jsem si vybrala dobře. Jsem za tohoto vzácného člověka moc  vděčná a doufám, že naše přátelství je už natolik zralé, že se nenechá ničím zastrašit. Ani naší láskou k našim mužům :-).

9 baculkanalovu baculkanalovu | Web | 24. května 2012 v 13:55 | Reagovat

Leni, že zrovna ty jsi tohle napsala. :) Na tvůj blog jsem původně začala chodit proto, že mi připomínal kamarádku Lenku, která byla roky platonicky zamilovaná. :)
Tady je náš příběh: Přišla jsem na gympl v polovině roku, potřebovala jsem poznámky, abych všechno dohnala, poslali mě za jedničkářkou Lenkou. Obě jsme byly jiné, ona byla věřící, já byla baculatá, do třídy jsme nezapadly, sedla jsme si k ní, začaly jsme kamarádit. Byly jsme v hodně věcech úplně jiné, ale okolnosti nás svedly dohromady. Bydlely jsme na opačných koncích od Prahy, takže navštěvovaly jsme se jen výjimečně, třeba v létě. Ona mě brala jako nejlepší kamarádku, já ji ne, protože život mě poučil, že není nejlepší kamarádka a že každému člověku můžeš říct něco. Ale v podstatě to byla nejlepší kamarádka. Pokud bychom si nenašly přítele, měly jsme spolu ve stáří venčit psy. Jak jsme odešly z gymplu, zůstal nám kvůli té delší cestě skype, ale Lenka chtěla skypovat častěji než já, jako když jsme spolu kdysi mluvily denně. Vůbec chtěla mít všechno jako předtím, ale já se měnila. Už jsem nechtěla řešit stejné věci, kdykoli jsme se jí snažila s něčím pomoct, nikdy to nikam nevedlo, protože vlastně pomoc nechtěla, jen si stěžovat, samozřejmě z mého pohledu, navíc jsem si připadala, že mě soudí ze svých morálních výšin, nechtěla jsem se stále za něco omlouvat, připadalo mi, že mi stále něco vyčítá a tlačí na mě. Takže jsme začaly mít problémy. Mou vinou, protože jsem se tomu prostě nechtěla podrobit a ozývala jsem se míň. Navíc jsme se obě měnily a jí se zdálo, že jdu k horšímu, což si nemyslím, spíš jsem šla daleko, kam ona nemohla a kde mě nemohla pochopit. No, a do toho přišel Jindra. Řekla jsem jí o něm po páté schůzce, když už bylo co říct, jen na okraj dodám, že Lence se nikdy nelíbila seznamka, vždycky se mě kvůli ní dobírala, a že ji to tehdy rozladilo. Když jsem jí jednou povídala o líbání, vypadlo z ní něco v to smyslu, že o tom nepotřebuje slyšet. Já se cítila divně z toho, že kluka mám, že ona ne, že jí to připomínám, že s ní o tom nemůžu mluvit, že nevím, co jí můžu říct a co ne, tak jsem se přestávala ozývat, až jsem se vůbec neozvala. A ona taky ne. Nemluvily jsme spolu dva roky, jen jsme si vyměnily zprávy ke svátkům, vůbec jsem nevěděla, proč si je vlastně posíláme a co znamenají. Ještě abych nezapomněla, později se ukázalo, že jsem jí blížila, když jsem zavěsila, když mi volala něco důležitého, to jsem ale byla na pokladně a potřebovala jsem platit a vůbec ji neslyšela. Jo, šla jsem tehdy za Jindrou, ale nepoložila jsem to kvůli němu. Taková divná shoda okolností. Nemluvily jsme spolu dva roky. Teprve teď, když se učíme na státnice a svítíme si na skypu, jsem jí napsala, jen na zkoušku, jestli vůbec odpoví, abych věděla, jak se má. A překvapilo mě, kolik se změnila, že se po těch deseti letech konečně odmilovala, a další věci. Dohodly jsme se, že se po státnicích sejdeme. Je to zvláštní. Nemám potřebu to přátelství obnovovat, a už vůbec ne v podobě, ve kterém bylo, zamrzlé a omezující, na druhou stranu aspoň chci vědět, jak se jí žije, jednou za čas něco zjistit, přece jenom jsme spolu strávily šest let. Tak, to byl náš příběh. :)

10 Gábi Gábi | 24. května 2012 v 22:32 | Reagovat

Moc pěkné zamyšlení. Pro mne ale nebylo pobídkou ke vzpomínnání, jak to bylo s mými nelepšími kamarádkami... ostatně myslím, že jsem to s nimi nikdy nepřeháněla. No, nevím? :o
Trefou do černého je závěrečná úvaha o možné cestě k dosažení lepších výsledků. :D Toto spojení mi vehnalo slzy do očí a bránice si taky užila. Fakt dobrý!

11 Tereza Tereza | Web | 24. května 2012 v 22:55 | Reagovat

Asi to bude znít divně, ale já mám svojí nejlepší kamarádku od narození a budu jí mít navždy. Je to totiž moje máma. Snad jediná, která ví a nemusí se ptát. Jediná, která nikdy neřekne ne a vždycky pomůže. Mám spoustu velmi dobrých kamarádek, se kterými si řeknu hodně věcí, ale to velké pouto, to mám prostě jenom s ní a  jsem za to nesmírně vděčná.

12 Nessie Nessie | 25. května 2012 v 23:56 | Reagovat

Trochu cynický, ne? ;) Teda já ti nevím, já bych nejlepší kámošku za chlapa neměnila a opačně taky ne, nejlepší je mít oboje, protože když tě jeden štve, postěžuješ si přece tomu druhému, on to pochopí :) A rozhodně bych jejich funkci nezaměňovala!!

13 Sedmikráska Sedmikráska | E-mail | Web | 27. května 2012 v 7:58 | Reagovat

Momentálně mám jednu nejlepší kamarádku. Nepotřebuji ji měnit..

14 Vendy Vendy | Web | 31. května 2012 v 12:07 | Reagovat

Chlap je chlap a kamarádka je kamarádka. Jasně, když se zamiluješ a začneš s někým chodit, ten někdo na chvíli zaujme první místo, to nejdůležitější. Ale za čas zjistíš, že chlap a jenom chlap v životě není to nejdůležitější, zejména pokud chlap má své  kamarády a čas na své  koníčky a ty máš sice chlapa, ale jsi tak nějak odstrčená. S těmi nákupy... možná zpočátku, ale kolik chlapů radostně obchází se svými přítelkyněmi butiky nebo markety?
Ale tohle byla jen taková odbočka, tvůj článek je moc dobrý a pěkně jsi to rozebrala.
Když se zamyslím nad kamarádkami, tak jsem jich měla několik - ale jen dvě kamarádství přetrvala víc než deset let. A teď už místo dvou kamarádek mám jen jednu. Nevídáme se denně, neplkáme u kafe, ani si netelefonujeme nebo neesemeskujeme, ozveme se třeba jednou za měsíc, ale je to kamarádství trvalé. Aspoň zatím...
(Ta druhá kamarádka bohužel prohrála svůj boj s rakovinou).

15 Lenka Lenka | Web | 3. června 2012 v 20:49 | Reagovat

[10]: Gábinko, ten humor a nadsádka tam měla být, tak alespoň někdo ji objevil... :)))

Jinak kamarádky jsou samozřejmě důležité, než jsem napsala tenhle článek, potkala jsem holčinu, která svého času byla tou nejlepší kamarádkou... což mi připomíná, že jsem ji slibila, že se domluvíme a půjdem někam posedět... musím se jí ozvat... :)

Takže buďme rádi za kamarádky i za muže a v žádném případě důrazně nedoporučuji zaměňovat... vyzkoušeno za Vás.......

16 Ráďa Ráďa | 12. dubna 2013 v 20:10 | Reagovat

Mám problém :( vždycky když nejsem ve škole moje nej kámoška se skvěle baví s jednou holkou z naší třídy :(( co mám dělat ?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama