Prosinec 2010


Políbit anděla

29. prosince 2010 v 15:54 | Lenka |  od anděla až po zet
Nechápu proč zrovna teď mi vytanula na mysli vzpomínka na Něj a zvlášť nechápu tu formu vzpomínky. Už dlouho se mi nestalo, že bych si na Něj vzpomněla jinak než ve smyslu "co asi dělá, jak se má". A teď najednou přemýšlím nad tím, proč jsem mu nebyla ani schopná popřát k svátku... nevím ke kterému svátku, ale je to hodně dávno, co měl nějaký svátek a já mu chtěla přát... a teď si tu najednou představuju, že bych tu odvahu tehdy našla, popřála mu... a políbila bych ho...

Na tvář! Jak jinak se líbají andělé?!

Vánoce 2010

25. prosince 2010 v 19:35 | Lenka |  myšlenky slečny Lenky
Tak se v tom příští roce asi nevdám. Třešňoví mi svým něžným kvítím mělo bělost svatebních rób připomenout, ale asi jsem těm větvím málo topila a nevytvořila jim tak iluzi jara, tedy ani vhodné podmínky k rozpuku. Nebo jsem jim naschvál tak málo topila? :)

Třešňové větvoví bylo jediné větvoví v mé domácnosti. Žádné jmelí. Natož zlaté! Žádný smrk, žádná borovice, žádná jedle. Ani na ten můj malý umělý stromek s dřevěnými ozdůbkami nedošlo.


Hlasy

17. prosince 2010 v 22:27 | Lenka |  myšlenky slečny Lenky
Ač pracuji ve firmě plné chlapů, občas velmi neodolatelných, většinu dne trávím v ženském kolektivu a, když mi na stole zazvoní telefon, ze sluchátka se ozývá také většinou ženský hlas. Nesmlouvaný hlas nadřízené, milé hlasy oblíbených spolupracovnic občas obohacené o prosebné tóny, nasládlé hlasy těch neoblíbených obsahující navíc falešné podtóny. A do toho se tu tam ozve nějaký chlap (tedy krom muže mého, který mi volá celkem často). Není jich mnoho a ty chvíle jsou mi tudíž vzácností...

Sněhem zavátá

15. prosince 2010 v 15:43 | Lenka |  cestou necestou
Když jsem se ráno probudila a můj první pohled směřoval k oknu, které bylo snad do třetiny své výšky zaváté sněhem, hned mi bylo jasné, že něco není dobře. Přesto jsem se vypravila na zastávku (rozumějte dobrodila jsem se tam sněhem), ale něco opravdu nebylo dobře. Dobrodila jsem se sněhem zpátky. O hodinu později totéž ještě jednou, abych se přesvědčila o tom, že něco stále není dobře...

Tahle jediná vločka za to jistě nemůže, to miliony těch vloček pod ní!

P1050260

Jsem jaká jsem (Jacques Prévert)

12. prosince 2010 v 12:39 | Lenka |  francouzské ochutnávky
Já jsem vždy jaká jsem,  jsem prostě taková, když mám chuť směju se...

Tak jako slunečnice každým dnem...

9. prosince 2010 v 19:39 | Lenka |  cestou necestou
P1010282


Poslední rok není můj blog nikterak zábavný, byl-li někdy vůbec... Co mu chybí? Ty bláznivé andělské storky!

Chybí i mně (a možná ještě víc, než jsem si schopná přiznat) a ani já se nebavím. Bavíte mě Vy a díky za to! Díky za všechny milé komentáře, které mi tu necháváte! ;)

Nemám co vyprávět (navíc jsem stále ve stavu namaluj mi beránka nebo mi vyprávěj pohádku a já budu jen poslouchat), tak alespoň další letní foto z archivu.

Fotila jsem letos hodně; jen ještě kdyby se objevily nějaké nové objekty podobné těm za záclonou! :)

O knihách z mé knihovničky a nočního stolku

4. prosince 2010 v 19:55 | Lenka |  myšlenky slečny Lenky
Mám ráda knihy; mezi mé oblíbené patří mnoho titulů. Neumím vybrat jednu jedinou.

Donedávna bych směle a bez váhání dokázala určit nejoblíbenějšího spisovatele. Byl jím Michal Viewegh. Však také má knihovnička skýtá kompletní sbírku jeho románů a povídkových knížek.

Ne, to nejsou ony! Ty české mají úplně jiné obálky! :)
Pokud jeho knihy znáte, tak Vás tyhle obálky Vieweghových knížek vydaných v zahraničí možná trochu překvapí (a můžete hádat, jak se která jmenuje česky! ;) ) - osobně mi to přišlo velmi zajímavé, a tak jsem si před časem dala práci s tím, abych co nejvíce knih našla, a tady jsou...

vieweghovy knihy