Listopad 2010

Jak jsem kupovala knihu

30. listopadu 2010 v 17:22 | Lenka |  myšlenky slečny Lenky
svět mi je dlužný
Jsem už taková; nevydržím dlouho čekat. A stejně tak, jako jsem se vydala zakoupit Vieweghovu Biomanželku hned první den, co vyšla, chtěla jsem co nejdřív koupit i Svět mi je dlužný, v jehož případě je má netrpělivost snad ještě větší než u té Biomanželky. Možná si ještě vzpomínáte na mé nadšení z evitovek...

S nákupem Viewegha nebyl problém. Měli na něj velký plakát ve výloze a v knihkupectví byla Biomanželka snad na každém volném rohu. Eva Urbaníková asi tak moc nefrčí...

Kniha vyšla minulý týden, tak jsem se pro ni v pátek vydala.

Velké okresní město, velké knihkupectví - na mou otázku prodavačka bez váhání dojde k regálu a předčítá mi ze hřbetů knih: "Od Urbaníkové tu máme jen Všechno nebo nic, Stalo se mi všechno a Příběh pokračuje."

MUŽ - stručný kapesní návod k použití

28. listopadu 2010 v 19:42 | Lenka |  myšlenky slečny Lenky

Sledujete-li můj twitter, možná jste již návod k použití muže prolistovali ve formě knížečky na storybird.com. Bohužel na blog knížečka vložit nejde, tak pro ty, co ji nečetli, ji tu mám ve formě videa za doprovodu francouzské zpěvačky Zazie.

Zimní schovka

27. listopadu 2010 v 15:54 | Lenka |  cestou necestou
Deset, dvacet, třicet, čtyřicet, padesát, šedesát, sedmdesát, osmdesát, devadesát, sto. Pod šípkovou větví nikdo nesmí stát nebo nebudu hrát. Už jdu.

P1050208

Namaluj mi beránka...

25. listopadu 2010 v 19:55 | Lenka |  cestou necestou
P1010818


... nebo mi vyprávěj pohádku, prosím, já budu jen poslouchat...

Takový stav mě přepadl; nikdo, kdo by mi maloval beránky nebo vyprávěl pohádky, tu není, a k tomu všemu jsem si dnes cestou z práce uvědomila, že toho draka už letos fakt pouštět nepůjdu!!! 

Ale aby to tu nebylo jako u naslouchající blogerky, tak alespoň další z letních obrázků pro potěchu oka...

Barvy léta

20. listopadu 2010 v 18:34 | Lenka |  cestou necestou
Venku je pošmourno, a tak jsem si dovolila vybrat pár slunných obrázků z mého archivu...

barvy léta
Těch barev! Nebeská modř, šeříková, jahodová červeň, trávová zeleň, pampelišková žluť... Šípkovorůžově růžová. Modráskově modrá. Kopretinově bílá.

Ano, kopretinově bílá! Nikoliv sněhově!!! :)))

Do ouška

17. listopadu 2010 v 10:18 | Lenka |  myšlenky slečny Lenky
Když jsem byla malá, neexistovaly ještě DVD a naše rodina neměla ani videopřehrávač, takže pohádky jsem mohla sledovat, jen když zrovna běžely v televizi. A že jich tehdy také nevysílali tolik, co teď! Ale měli jsme doma promítačku a k ní několik pohádek, které se nikdy neobehrály, a pak také několik pohádkových audiokazet. Hurvínka, Lišku Bystroušku, Maxipsa Fíka, Šmouly a další pohádky...

Velmi ráda jsem je jako malá poslouchala. Vůbec mi nevadilo, že nejenže jsem věděla, jak pohádky dopadnou, až páska dojde svého konce, ale že už jsem je znala slovo od slova.
A teď jako bych se do těch let vrátila. Tedy ne, že bych poslouchala Josefa Dvořáka coby Maxipsa Fíka nebo Vlastimila Brodského coby Taťku Šmoulu - i když to by také nebylo úplně špatné! - konečně se mi ale dostalo času pustit si alespoň jednu audioknihu...

Tramtararááá :)

16. listopadu 2010 v 13:31 | Lenka |  myšlenky slečny Lenky
Krásné narozeniny, milý blogu, dnes jsou Ti dva a je z Tebe adolescent. Puberťák. Asi už víc nedospěješ, když Tě mám pod kontrolou já, ale jistě to jsou skvělá léta - pro Tebe i pro mě. Děkuji za ty dva společné roky a doufám, že se i nadále budeme mít takhle rádi a bude nám spolu a s Tvými čtenáři stále stejně dobře...

A Vám, milí čtenáři, těm, kteří ho čtou téměř od začátku, i těm novějším, mnohokrát děkuji za Vaše milé návštěvy zde, komentáře, které mi dělají radost, i podporu ve chvílích, kdy jsem ji zrovna potřebovala a nedostávalo se mi jí jinde. Mám Vás moc ráda!

Ale Vy jste asi napnutí, jak dopadla narozeninová soutěž, že? Tak tedy...

Slunečná neděle

14. listopadu 2010 v 21:20 | Lenka |  cestou necestou
Poprvé v mém životě je v půlce listopadu skoro letní počasí a já si nevezmu foťák, abych si tu krásu vyfotila. Možná si říkáte, že teplo se fotit nedá, ale necítíte ho z těch obrázku, které jsem nafotila alespoň mobilem?

slunečný den

Všednodenní něžnosti

13. listopadu 2010 v 11:38 | Lenka |  od anděla až po zet
Když ho před půl rokem viděla prvně, stačilo několik delších pohledů a úplně se jí vryl pod kůži. Počáteční nesmělé oťukávání sice trvalo o chvilku déle, ale čím delší předehra... však to znáte!
Miluje ho. Má za sebou dva vztahy s kluky stejně starými, ale s žádným nezažila to co s ním. Tolik něhy. V žádné jiné náruči se nikdy necítila tak bezpečně. A až s ním se z holčičky uvnitř ní začala stávat žena.
Po boku muže.

Nescházeli se příliš často, ne tak, jak by si představovala a jak by jí její studentský život dovoloval, a proto si čas strávený s ním vždy velmi užívala. I dnešek mezi ty dny patřil.

Má (zatím) skromná sbírka starých francouzských pohlednic

9. listopadu 2010 v 20:16 | Lenka |  francouzské ochutnávky
Pokochejte se mým loňským vánočním dárkem. Ne, že bych ujížděla na fialové, ale ty pohlednice jsou dokonalé...
staré pohlednice

Dospělost = serióznost + absence snění?

7. listopadu 2010 v 22:23 | Lenka |  myšlenky slečny Lenky
Serióznost, vážnost, absence smyslu pro humor (krom toho úžasného televizního, kterému já nerozumím) - vlastnosti, které jsou pro mě osobně synonymem pro dospělost. Představa je to bez pochyby zkreslená, ale vystihuje přesně to, jaká nikdy být nechci! :P

O dospělosti, respektive mé nedospělosti už jsem psala zde (ona se mi ta témata vůbec nějak často opakují! ;) ). Nic se nezměnilo.

Medvídek Mr. Beana

6. listopadu 2010 v 16:22 | Lenka |  myšlenky slečny Lenky
medvídek


Plést mi jde líp z drátů - tímto Vám znovu připomínám narozeninovou soutěž o náušničky - ale pro všechny, které chtějí vlněného medvídka, je zde návod, jak jsem ho jednou získala na jakémsi internetovém fóru. A když jsem ho zvládla uplést já, která v životě neupletla nic jiného než jednu šálu (a trvalo mi tehdy mnoho dní!), tak ho hravě zvládne každý, kdo má alespoň částečnou představu o tom, jak se plete hladce a jak obrace.


Materiál: Na medvídka střední velikosti (výška zhruba 28 cm) potřebujeme 50 g středně silné vlněné nebo směsové příze, jehlice č. 4,5 nebo č. 5, vatu nebo molitanovou drť jako výplň, zbytek černé příze k vyšití čumáčku a vyšívací jehlu s kulatou špičkou.

Někde ještě žijou i normální lidi!

4. listopadu 2010 v 17:32 | Lenka |  myšlenky slečny Lenky
I dnes mám podobné myšlenky jako včera, necítím-li to ještě intenzivněji, proto se vrátím k mému včerejšímu tweetu...

rozdvojená

Z výšky

2. listopadu 2010 v 17:20 | Lenka |  cestou necestou
Když jsem se na tuhle skálu s vyhlídkou vypravila letos po dlouhé době poprvé, hned jsem si vzpomněla na fotografie Yanna Arthuse-Bertranda a ještě tého dne jsem Vám sem na blog naservírovala první část jeho úchvatných fotek. Tehdy mi ten rozhled a pohled do hlubin tam přišel stejně tak úchvatný a rozhodla jsem pro sérii časosběrných fotografii na téma podzim (první ukázka je zde), ale časem jsem zjistila, že tu krásu a pocity z ní vůbec nejde fotoaparátem zachytit. Ale neprozřetelně jsem ty fotky již přislíbila...

údolí