Srpen 2010

Na aktuální téma: O nalomené důvěře

31. srpna 2010 v 17:37 | Lenka |  myšlenky slečny Lenky
Slečna Lenka je smutná. Zklamaná. Zase přišla o kousek své naivity... Ale ještě mi ji určitě hodně zbylo... ;) :D

Přemýšlím, jak to řešit. Přemýšlím, zda šlo jen o maličkost a nebo o složitou konstrukci smyšlenek, které mi byly dlouhodobě předkládány... kterými však ona osoba nemohla nic hlubšího sledovat. Maximálně prohloubení mých sympatií, které však dávno měla. Ale takhle? Nevím. Fakt nevím, co mám udělat. A tak si to napíšu sem do blogu, třeba mi s tím poradíte a třeba si to ten, koho se to týká, přečte a třeba se to všechno nějak vysvětlí...

Než zapadlo slunko...

28. srpna 2010 v 23:17 | Lenka |  cestou necestou
Sužuje nás aprílové počasí takhle koncem srpna. Přes den pršelo, že by psa nevyhnal, ale navečer vysvitlo slunko a zahalilo krajinu do zlatavého závoje... a tak jsem se vydala cestou necestou...

P1030045

Malé radosti poštovní

27. srpna 2010 v 9:06 | Lenka |  myšlenky slečny Lenky
O pohlednicích už tu řeč byla. O těch časem zašlých: neuvěřitelně kouzelných, zamilovaných a novoročních (à propos tenkrát jsem Vám slíbila ukázat Vám ty, které jsem dostala k Vánocům... tak snad to do těch příštích Vánoc napravím :))) ), o těch pohlednicích, které máme všichni tak rádi, ale přesto je už dávno neposíláme tak často jako dřív...

Ono poslat klasickou papírovou pohlednici není tak snadné jako poslat třeba MMS. Musíte ji někde koupit, znát adresu a PSČ příjemce (nemusím nikomu vysvětlovat, co je PSČ, že ne? :D ), sehnat známku příslušné hodnoty a nakonec najít poštovní schránku. A pak to ještě chvilku trvá, než adresát zaloví ve své schránce a mezi hromadou letáků ten malý skvost objeví. Ale zkuste si představit tu jeho radost a někdy někomu pohlednici poslat. Stojí to za to!

No, řekněte, kdy jste naposledy někomu nějakou poslali? A kdy Vám naposledy nějaká přišla?

Stěhuju se...

25. srpna 2010 v 10:03 | Lenka |  cestou necestou
... a tentokrát žádné první patro. Bude to pěkně vysoko! Úžasný výhled inclusive.
A v případě příznivých povětrnostních podmínek je zajištěna i potřebná mobilita.

P1020973

Wow! Jeden hezčí než druhý. Nevím, který vybrat! Ještě se někde porozhlédnu...

Jeden pán povídal...

17. srpna 2010 v 21:32 | Lenka |  od anděla až po zet
Možná Vás to tak úplně nezajímá, co říkal exandělův kolega, ale aby tu byl ten příběh komplet, tak je třeba doplnit následující zjištění. Malý dodatek o tom, proč zidealizovaný muž opustil svou mladou milenku, proč podal výpověď a co předcházelo čemu...

V minulém článku o literatuře jsem trochu opovrhovala prvoplánovým happy endem, kdy se dva polovinu díla nemají rádi, pak se ona tak trochu zakouká do něj a nakonec i on ve chvíli, kdy se chystá kamsi odjet, zjistí, že ji miluje. A že můj oblíbený Viewegh by to tak nenapsal. Ztvárnil by to více realisticky... někomu by se to možná zdálo zase jinak absurdní, ale život velmi často bývá absurdní!

Střípek ze současné francouzské literatury

16. srpna 2010 v 17:39 | Lenka |  francouzské ochutnávky
Měla bych si pořídit čtečku elektronických knih, nahrála bych si do ní všechny možné knihy, které jsem porůznu postahovala z internetu, a konečně bych je přečetla. A nebo bych ji položila na tu hromadu skutečných knih v nočním stolku, které jsem nutně musela do své domácí knihovničky zakoupit... :)

Miluju knihy, jen poslední dobou nemám náladu či energii si číst... a když už, tak jen něco obsahově a objemově nenáročného.

Konečně trochu naladěná. Hudebně.

12. srpna 2010 v 21:20 | Lenka |  cestou necestou
hudební zážitky
Byla jsem na koncertu, na tom, na který jsem se se těšila zatím ze všech nejvíc a na ten jediný jsem si zapomněla vzít foťák... :(

A tak mám fotku Petera Lipy, jehož hudební projev velmi nadchl mého muže a mě oslovil pouze stále velmi symbolickou skladbou Kúsoček páperia, fotku Doroty Barové a Vertigo Quintetu, z jejichž koncertu jsme po druhé písni trochu zbaběle a velmi neslušně utekli, ale nemám žádnou fotku Wotienčinu...

Na koncert Wotienke jsem přítele dlouho musela lámat (zvlášť po té minulé zkušenosti s Dorotou), neboť ho děsilo to, že by to mohl být tak trochu šanson, který já miluju a on ho nazývá mňoukáním. K přítelovu štěstí to šansonové bylo jen v náznacích a jinak spíš velice příjemně osobité... pro mě zážitek sezóny a i M. se to nakonec líbilo! Takže je mi fakt líto, že nemám ani jednu fotku... i když co by i ta fotka bylo proti samotnému zážitku?!

O andělovi, který svou světle modrou košili pověsil na hřebík...

10. srpna 2010 v 18:41 | Lenka |  od anděla až po zet
Do poslední chvíle jsem tomu nechtěla uvěřit a stále jsem si opakovala, že to přece nemůže být pravda... že se třeba ještě něco stane a budu ho vídat dál jako dosud... ale lidé přicházejí a lidé i andělé bohužel i odcházejí...

Dočasné uzavření mé dovolenkové galerie

6. srpna 2010 v 20:13 | Lenka |  cestou necestou
Za těch 14 dní volna jsem vyfotila 561 obrázků... však také pořád bylo co fotit a to jsme ani nestihli všechno to, co jsme si plánovali... například na dobytí Portyše vzhledem k počasí nedošlo vůbec, ale co není může ještě být... I tak jsme si to užili; krom již zmiňované Prahy jsem si nejvíce užívala výlety do polí... :)))

P1020684

Ještě jednou Praha

4. srpna 2010 v 20:17 | Lenka |  cestou necestou
Ano, byli jsme znovu v Praze... mě to tam neomrzí asi nikdy... :)
Stejně jako mě nikdy neomrzí smaltovaná bižu, i tentokrát jsem si z Prahy přivezla náušničky... ;)
Někdo se holt na Karlově mostě nechává malovat, jiný tam podléhá bižumamonu... :)))

P1020576