Březen 2010

O mé nespavosti a českém zdravotnictví

29. března 2010 v 21:04 | Lenka |  myšlenky slečny Lenky
Stárnu. Nespím, každý týden chodím k nějakému lékaři a polykám několik druhů pilulek, mimojiné na tu nespavost. Mám sklerózu, takže je polykat zapomínám. A konečně jediné téma, o kterém jsem schopná hovořit (v tomto případě se rozepsat) je můj vlastní zdravotní stav, případně stav českého zdravotnictví... :)

Nepřemýšlím. Nefantazíruji.

23. března 2010 v 17:13 | Lenka |  myšlenky slečny Lenky
Protestuji. Vyhlašuji stávku. Nejenže prezident vetoval novelu, která snižuje zdanění zaměstnaneckých výhod, což se mi nelíbí, ale navíc se můj blog stále jmenuje Slečna Lenka přemýšlí a fantazíruje, což nějak neodpovídá realitě. Po obojím se nějak slehla zem či co. Nepřemýšlím. Nefantazíruji. Takhle by to fakt nešlo.

Podotýkám, že nefantazíruji, přestože se na mě dnes docela hezky usmál sám anděl. Troufám si říct, že mě ale o mnoho víc potěšil milý úsměv Katky z Penny Marketu, zvlášť když jsem za celý můj nákup zaplatila pouhých dvacet korun! :) On totiž celý můj nákup čítal pouze dvě avokáda... :D

Snad je ten dnešní den další známkou toho, že s jarem bude líp, že se zbavím stále ještě doznívající virózy a že zase začnu přemýšlet a především fantazírovat! ;)

Festival světla

20. března 2010 v 11:50 | Lenka |  cestou necestou
Když jsem si u Nessie prohlížela fotky z Lyonského festivalu světla, byla jsem unešená a zároveň bych se nebyla bývala nadála, že něco podobného (o něco skromnějšího) uvidím na vlastní oči. Jen náhodou jsem narazila na informaci o konání Jizerského festivalu světla a náhoda to byla velmi šťastná! Velmi povedená akce...

světla2

Jako podle fakt dobrého scénáře...

12. března 2010 v 20:19 | Lenka |  od anděla až po zet
Zmiňovala jsem se o filmu Má mě rád, nemá mě rád; v pondělí jsem ho shlédla poprvé, včera podruhé - ještě nikdy se mi nestalo, že bych měla potřebu tentýž film shlédnout během pár dní dvakrát, ale tenhle jsem prostě musela vidět znovu. Viděla jsem se v něm. A vyděsila mě podobnost neutěšeného stavu zeleně u mě doma s tím u filmové hrdinky, ty pohledy na jejího vysněného a její touhy a představy... prostě všechno a hlavně to, jak to vnímal ten muž. Asi jsem také erotomanka... :)

Má mě rád, nemá mě rád (A la folie... pas du tout)

8. března 2010 v 16:32 | Lenka |  francouzské ochutnávky
Doteď jsem si myslela, že erotoman je sexuálně posedlou osobou, ale označení erotomanie skrývá i jiný význam: jde o bludnou představu a její projevy, jedinec postižený erotomanií je přesvědčen, že je intenzivně milován někým jiným - toto přesvědčení je však mylné a objektivně nepodložené (zdroj)

Ne že bych řešila, zda se mě tento problém týká (I když i to je na pováženou! Neříkal mi tu kdysi někdo v souvislosti s posedlostí panem andělem, že jsem psychopatka? :D ), ale shlédla jsem francouzský film Má mě rád, nemá mě rád (CSFD)


Jako Bridget Jonesová

5. března 2010 v 14:28 | Lenka |  myšlenky slečny Lenky


Bridget Jonesová byla vždy mou oblíbenou hrdinkou - vlastním obě knihy i oba filmy na DVD a jsem zvědavá na ten třetí - ale najednou se mi zdá, že toho s ním mám čím dál tím víc společného - snad jen že nekouřím a nepiju, ale jinak? Příští rok mi bude třicet, hledání ideálního chlapa je mou životní náplní, i když možná ten můj je nejideálnější, tvary mám víc než kulatější... a k tomu všemu jsem teď začala mít intenzivní pocit, že jednou umřu sama a budu nalezena až za tři týdny ohlodaná od vlčáka.

Hudební (dis)harmonie

1. března 2010 v 21:18 | sl. Lenka |  myšlenky slečny Lenky
Minimálně v amerických filmech, ale možná i ve skutečnosti mají páry svůj song - písničku, která jim připomíná nějaké jejich poprvé. První rande, první společný tanec, první milování. První schůzku s pumpařem jsem měla u přehrady, tango mě učil (a nenaučil) tančit na sněhu a sexuálně sbližovat jsme se začali pod modřínem, pak pod olší a následovala možná bříza... nemáme žádnou písničku!

Ono by to v našem případě vlastně ani nebylo možné. Nejsem totiž ani schopná pojmenovat ty hudební styly, které vyznává, natož abych v nich našla zalíbení... má rád rock, funk, smooth jazz; chtěla jsem, aby Vám o tom napsal on sám (skoro jsem doufala, že to bude první z článků "na slovíčko z pumpařem"), ale bohužel nám to psaní nějak nešlo. Navíc, jak říkám, já bych tomu stejně nerozuměla - stejně jako nevím, co se skrývá za slovy smooth jazz... možná je to ta směsice zvuků, která se občas line z jeho repráků a které hudbu nepřipomínají ani vzdáleně. Ne mně. Ale to bude asi tím, že tomu nerozumím...