Únor 2010

Jarní západ slunce (předtím než se znovu vrátí zima)

28. února 2010 v 19:00 | sl. Lenka |  cestou necestou
Ten drát elektrického vedení je tam nějak navíc, ale jinak byl ten pohled, který se mi z okna naskytl, skoro až k neuvěření...


Maluj zase obrázky!

24. února 2010 v 15:39 | sl. Lenka |  myšlenky slečny Lenky
Znáte nutkání k tomu, že musíte něco stvořit vlastníma rukama, a s tím korespondující bezmoc, že nevíte co? Já to tak mám poslední dobou s blogem - dopoledne v práci jsem měla ukrutnou snahu nějaký článek, za který bych se nemusela stydět, alespoň načnout, ale každý pokus končil v koši (psala jsem obyčejnou tužkou na papír a následně ty papíry trhala vejpůl)...

Poslední dobou se můj svět vůbec hodně točí okolo toho virtuální internetového a když nějaká kreativní tvorba, tak naposledy mě nadchl již zmiňovaný polyvore.com, ale dřív jsem se nablbla a neustále něco vytvářela... drátek, korálky, papír, papier-mâché nebo různé přírodniny - všeobecně takové jednoduše dostupné materiály, ze kterých se daly vykouzlit různé dekorace, drobné dárečky nebo originální bižu. Materiál by se jistě snadno našel, ale už mi k té tvorbě chybí to výše zmiňované nutkání.

Jistě by se našlo i několik prázdných malířských pláten, která jsem výhodně nakoupila...


Důkazy o tom, že se nudím...

21. února 2010 v 21:51 | sl. Lenka |  myšlenky slečny Lenky
Zrovna před chvíli jsem si připravila dříví do krbovek, abych zítra jen přišla domů, škrtla zápalkou a měla doma teplo. Tak to mám ráda, ale až tak často si to takhle hezky nepřipravuju. I mnoho dalších činností tohoto víkendu svědčilo o tom, že se mi žádné jiné zvláštní zábavy nedostávalo...
  • vyndala jsem nádobí z myčky v týž den, co se umylo, a nečekala jsem, až se ho minimálně polovina vezme k použití přímo z myčky
  • přečetla jsem více než stostránkový manuál k foťáku a konečně pochopila rozdíl mezi makro zoomem a tele makrem

Mozaika všedních dní aneb žiju...

18. února 2010 v 18:15 | sl. Lenka |  myšlenky slečny Lenky
... nebo spíš jen tak přežívám. Nic se neděje.

Od té doby, co jsem napsala poslední článek, si v autě pravidelně zpívám Láska je láska. Auto je velmi dobré místo ke zpěvu. K hlasitému zpěvu. Osobně bych se stejně jinde zpívat neodvážila. Láska je láska rozšířila můj repertoár, který mimoto čítá ještě Chvátám, chvátám, nemám chvíli klid... a Kristýnka by mala dnes už o dva roky dlhšie vlasy... Nic jiného jsem si cestou autem asi zatím nezpívala.

Na valentýnské téma

12. února 2010 v 20:30 | sl. Lenka |  myšlenky slečny Lenky
My dvě divný holky to pozorujem ze křoví
Co lidi všechno dělaj z toho jsme teda hotový
Koukaj si z voka do voka, ochutnávaj si hlavy
My řveme smíchy ve křoví, to nás děsně baví

Nepřidá-li se ke mně někdo, tak jsem jen jedna divná holka, která sice neřve smíchy ve křoví, ale děsně ji baví pozorovat dění... a snít o tom, že jednou nebude pozorovatelkou, ale pozorovanou... i když i potom bych možná stejně toužila po tom pozorovatelském postu, jak je tomu ostatně teď.

Pro dobrou náladu

8. února 2010 v 22:06 | sl. Lenka |  myšlenky slečny Lenky
Zkuste se vžít do situace: vstanete dřív, abyste mohli jít brzy do práce (a brzy z práce) - v pět - ještě v posteli řešíte dilema, jestli si ještě půl hodiny nepřispat nebo fakt vstát. Pokušení často neodolám, ale dnes jsem se pár minut po páté fakt donutila z vyhřáté postele vylézt. Vypravila jsem se a za půl hodiny už stojím v garáži a za další půl hodiny - v šest - už si plánuju být v práci. V půl třetí to tam můžu zabalit!

Pokud Vás zatím z idylické představy vyvádí pouze ta časná ranní hodina, tak vězte, že ten okamžik, kdy mě osobně to brzké vstávání teprve zamrzí, právě přichází.

Čekání na anděla

5. února 2010 v 21:06 | sl. Lenka |  od anděla až po zet



Stejně jako ten příběh o panu andělovi začal, stejně bude muset i skončit. Když jsem ho tehdy poprvé viděla, glosovala jsem to slovy, že bude jednoduché na ty chlapy minulé zapomenout, když jejich místo zabere někdo jiný. Teď prostě to prázdné místo bude muset zaplácnout znovu někdo jiný... a s ním přijde nový sen...

Ne, že by už někdo takový existoval, ale usilovně hledám. Ne snad cíleně a vědomě, ale spíš podvědomě. Vnímám mužná stvoření, hodnotím, prohlížím si je důkladněji, když zaujmou, a nepozorována je občas i dlouze sleduji pohledem. Třeba za žaluzii... :)

Galicizmy v češtině aneb slovní melanž

3. února 2010 v 14:09 | sl. Lenka |  francouzské ochutnávky
Podobně jako je v dnešní době módní angličtina a její znalost patří u mladé generace ke standardu, za první republiky byla u nás tímto jazykem francouzština. Franština, jak můžete zaslechnout třeba ve filmech pro pamětníky. Další důkaz toho, že jsem se narodila v jiné době a s minimální znalostí angličtiny jsem dnes úplně out...