Leden 2010

Mám & nemám ráda

31. ledna 2010 v 19:50 | sl. Lenka |  myšlenky slečny Lenky
inspirováno krátkým filmem Jean-Pierra Jeuneta Foutaises

Mám ráda chladivá letní rána, večerní červánky a duhu. Nádherně barevnou duhu. Miluji vůni aviváže linoucí ze sušícího se prádla. Nesnáším pach veřejných toalet a veřejné toalety všeobecně. Nemám ráda, když dočtu knihu, která se mi líbila, a dojím třeba čokoládu, která mi moc chutnala.

Filmové inspirace (režie: Jean-Pierre Jeunet)

30. ledna 2010 v 14:53 | sl. Lenka |  francouzské ochutnávky
Kolikrát jsem si řekla, že ten a ten film chci vidět, ale záhy jsem na existenci toho filmu úplně zapomněla. Zapomněla bych i na Galimatyáš, kdybych si stránku z novin s reklamou na něj nezaložila do nočního stolku a dnes bych ji zase nenašla. Nakoukla jsem na youtube, jestli by se mi nový film režiséra Amélie z Montmartru líbíl...


Psát se mi nechce, ale pochválit si to tu musím!

26. ledna 2010 v 19:14 | sl. Lenka |  myšlenky slečny Lenky



Zdá se, že slečna Lenka nejenže přestala fantazírovat, což je vzhledem k okolnostem pochopitelné, ale ona přestala i přemýšlet! Neexistuje žádná nová světu sdělitelná myšlenka...

Ale když už jsem si to tady teď udělala tak moc hezký (teda doufám, že se to tu líbí nejen mně), tak Vám slibuji, že se zase pokusím zamyslet a něco vymyslet... ;)

Zatím alespoň jedno slunečné letní foto. Už aby byl tenhle čas zase zpátky!

O anténkách, ultra black řasenkách a barevných diapozitivech

21. ledna 2010 v 17:33 | sl. Lenka |  myšlenky slečny Lenky
Krátká lekce francouzštiny na úvod: le réfrigérateur není mrazák, jak jsem si myslela, nýbrž lednička! Mrazák je le congélateur! Takže "Ne pas mettre au réfrigérateur" fakt neznamená "Nedávát do mrazáku", ale "Nedávat do LEDNIČKY"!!! Uvidíte-li tuto frázi na letáčku u ananasu, tak se v tu chvíli, když ananas strkáte do lednice, v žádném případě nepozastavujte nad tím, koho by tak asi napadlo dát ananas do mrazáku, respektive, když ne na něm píšou, ať ho nedáváte do lednice, tak ať Vás ani nenapadne ho tam strčit! On totiž pak ani ten ananas nechutná jako ananas...

Další z mých teorií, proč nemůžu být šťastná

19. ledna 2010 v 19:01 | sl. Lenka |  myšlenky slečny Lenky
teorie druhá následující po té andělaprosté bezesné

"Nevšímej si toho. Vůbec na to nereaguj. Drž hubu!" Kolikrát takhle vnitřně okřikuju sama sebe, abych se nepletla do věcí, do kterých mi nic není, rozumějte abych nechtěla vyvádět své okolí z omylu a předvádět se jako ta nejchytřejší, co ví všechno nejlíp. Samozřejmě, že nevím všechno nejlíp, ale pokud něco vím, tak mi doslova rve uši, jak někdo vypráví nesmysly a tvrdošíjně si na nich trvá a jak mu to ti ostatní žerou i s navijákem... zvlášť, když se to pravidelně opakuje...

O panu andělovi a tom všem okolo (po devadesáté druhé)

16. ledna 2010 v 21:07 | sl. Lenka |  od anděla až po zet
Za prvé: neumím psát pořádně o ničem jiném než o jistém mém kolegovi (a i to je na pováženou, jestli se ty mé výlevy dají považovat za psaní) a za druhé: není nic jiného, o čem by se psát dalo - ne, v mém životě. Chápu, že jakékoliv mé psaní o něm může se jevit známkou toho, že celou tu záležitost nějak výrazně prožívám. Možná, ale rozhodně ne výrazně! Jinak je to trošku jinak...

Charlie - Ema

15. ledna 2010 v 20:17 | sl. Lenka |  francouzské ochutnávky
Tohle teď poslouchám a moc se mi to líbí... :)


Rozbolavěle

12. ledna 2010 v 18:14 | sl. Lenka |  myšlenky slečny Lenky
Nebaví mě ležet v posteli a dělat nemocnou, když tady není nikdo, kdo by se o mě staral, a když si pro všechno, co potřebuju musím sama dojít (ale předzásobila jsem se, mám tady ještě banán a jogurt), přestože chodím, jak když jsem spadla ze schodů... teda já vlastně spadla ze schodů... a dole mě nikdo nechytal... :o

Hned jsem se zase zvedla a zdálo se, že bolavý kotník stačí jen rozchodit... teď jsem si naordinovala klid a Ibalgin gel, ale s mým oblíbeným samoléčením tentokrát nesouhlasí můj drahý, takže zítra před ním budu muset pobíhat jako kdysi anděl přede mnou, hlavně aby mě nenutil jít k lékaři... ona je to totiž prý i jeho noha! :D

O ruku mě nepožádal, ale nohu by si nárokoval... tůdle! :P

Už nebudu hodná!

9. ledna 2010 v 19:42 | sl. Lenka |  myšlenky slečny Lenky
Nejde mi to se o tom nezmínit. Moji rivalku Annu (ta pravděpodobně vůbec netuší, že s vysněným andělem bude mít smůlu!) z vyprávění znáte, že jo? Říkala jsem, že ji mám vlastně docela ráda... tou dobou jsem si to myslela, ale i v jejím případě se stále častěji přesvědčuji o tom, jak moc dokážou být lidé falešní... a jak se dokážou přetvařovat, aby z toho měli nějaký osobní prospěch... :(

Na tohle já jsem ale moc alergická! Nesnáším přeslazené chování doprovázené zdrobnělinkami v osloveních a rádoby milými úsměvy a přehnanou úctu k osobám nadřízeným nebo jinak významným, pro něž mají někteří jedinci překvapivě i jiný tón hlasu. Jednoduše nikdy nepochopím, jak se někdo dokáže v jednu chvíli tvářit mile a jen, co se otočí zády, tak si v lepším případě pomyslet svoje, v tom horším ještě pomlouvat.

Vystřižené scény z roku minulého

4. ledna 2010 v 11:33 | sl. Lenka |  od anděla až po zet
aneb Skutečná lovestory pana anděla

Jsou to přesně dva roky, co jsem ho viděla prvně, a já ho v té kantýně vidím jako dnes. Byl o dva roky mladší a zdál se tak nevinný, nesmělý a tak čistý. Možná to nebylo zdání, možná tehdy takový byl. A přestože rok už je úplně jiný, mně se tomu jeho novému já stále nechce uvěřit.

Když se Lenka nudí...

1. ledna 2010 v 17:45 | sl. Lenka |  myšlenky slečny Lenky
Ne, že by mě netěšila myšlenka, že ještě dva dny nemusím do práce. Těší! Má to několik výhod - především nemusím ráno vstávat a vlastně nemusím vůbec nic... ale jinak se docela nudím... a to jsem prosím od pondělka do středy chodila do práce, takže moje volno čítá pouze dva takové prodloužené víkendy! Dvakrát čtyři dny volna byly by milé, kdyby venku nebylo nevlídno až sychravo a já nemusela sedět doma.