Tajemství. Ano či ne?

3. listopadu 2009 v 19:49 | sl. Lenka |  myšlenky slečny Lenky
Říkala to psycholožka, když jsme byli na školení. Byla to dopravní psycholožka, takže tomu nemusí úplně rozumět... ale třeba na tom něco bude. Že prý by muž a žena neměli o sobě všechno vědět a měli by mít nějaká tajemství.

Já je nemám. A všechno funguje tak nějak lépe, než když jsem je měla...


Psala se doba x-chatová. Jako jsem teď podlehla blogování, tehdy to bylo chatování. Neměla jsem blogové přátele, ale chatové přátele. Rozdíl byl ten, že blogování je spíš holčičí disciplína, kdežto na chatu nebyla o opačné pohlaví vůbec nouze. Když nad tím tak přemýšlím, moc by mě zajímalo, jak se osudy těch, se kterými jsem se scházela v naší místnosti "Chvíli si popovídat...", vyvíjely. Jenže tyhle známosti už bohužel odvál čas.

A že jsme si pouze nepovídali na chatu! Se dvěma z nich jsem se i sešla. Abych Vás zbavila očekávání nějaké romantické story, tak hned na úvod říkám, že to byla setkání ryze přátelská. Já byla čerstvě zamilovaná do mého současného přítele a ostatní muži mě fakt nezajímali! Byla jsem čerstvě zamilovaná a naivní a přála jsem si mít vztah jako ze škatulky. A nechtěla jsem, aby vzniklo byť jen podezření, že by tento vztah mohl být narušen existencí jiných osob mužského pohlaví. Přestože existovali...

Setkání první jsem před svým mužem chtěla zamlčet úplně. Nezmiňovat se o něm. Leč dotyčný, se kterým jsem se druhého dne měla vidět, mi zavolal v úplně nevhodný okamžik, kdy jsem se už už loučila se svým drahým, který byl na odjezdu. Nezafungovalo "Já ti zavolám za chvíli," které by samo o sobě bylo divné, ale dalo by se nějak okecat. Nechtěl. Chtěl se hned domlouvat o tom, kdy a kde se sejdeme, a můj drahý tomu byl svědkem. Dlouho se mnou nemluvil...

Setkání druhé bylo otázkou náhody. Můj kamarád A. měl náhodou cestu do města, kde pracuji... zavolal mi, že má chvíli čas, a jestli bychom se nemohli vidět. Byla jsem zaskočená, ale souhlasila jsem. Čas měl opravdu jen chvíli, tak jsme se spolu sešli jen na čtvrt hodiny. Na parkovišti před firmou, kam je vidět ze všech stran. Ne, že by nás drahý viděl, a udělal by nějakou žárlivou scénu. Vůbec ne. Ale říkala jsem si, že těžko říct, kdo všechno mě ve společnosti neznámého muže viděl a kdo bude mít potřebu to mému muži jen tak mezi řečí sdělit... Všechny jsem je předběhla a byla jsem tou první, která mu to nahlásila. Protože jsem fakt nechtěla, aby se zlobil...

A od té doby to tak bylo vždycky. I když časem ta upřímná doznání nabírala na intenzitě. Nedokázala jsem se nijak přetvařovat, když jsem se s poblázněnou hlavou vrátila z Tuniska. Sice se mnou tehdy chtěl rozejít (a já bych to chápala), ale měl a pořád má víc rozumu než já. A to byl začátek maximální upřímnosti... skoro bych řekla, že až nezdravé. Napráskám na sebe všechno a úplně bez rozmyslu.

A pořád si myslím, že takhle to má být! Ať si psycholožky - a zvlášť ty dopravní - říkají, co chtějí!
 


Komentáře

1 Radka Radka | Web | 3. listopadu 2009 v 19:56 | Reagovat

Ech, tak s tímhle já moc nesouhlasím, protože aby člověk věděl UPLNĚ vše, to asi zdravé uplně není. Ale jistě existují výjimky. Ty tajemství se asi nemají týkat ničeho významného, naprosto zásadního, o čem by se mezi partnery mělo komunikovat, ale možná spíš takové... Něco. Mít něco jen pro sebe. To je fajn. A se všemi svými partnery jsem se víceméně shodla, že vědět uplně vše by byla asi nuda. Vždyť pak už není co odtajňovat a odhalovat...

2 Jana Jana | Web | 3. listopadu 2009 v 19:58 | Reagovat

Lení,už jsi se sama rozhodla.Já jsem pro to,všechno neříkat,ale každý má na to svůj názor:-) Hezký večer:-)

3 renuška renuška | Web | 3. listopadu 2009 v 20:52 | Reagovat

Taky jsem to tak kdysi měla a myslela jsem, že je to ok. A teď, teď si říkám, že VŮBEC není nutné, aby o mně ten druhý věděl úplně všechno, stačí půlka. Protože to tajemství nám čiší z duše, z těla, dá se vyčíst a myslím si, že jsme tím i tak trochu nedostupní a ten druhý si nikdy nemůže být jistý. Ať už je to prkotina nebo důležitá věc.
Takže já hlasuju tentokrát pro psycholožku!

4 corly corly | 3. listopadu 2009 v 21:41 | Reagovat

Leni,tak jsi v tom zatím sama!:-)
Já tedy rozhodně jsem proti říkat nezdravě všechno!Na jednu stranu tě chápu,proč to děláš,ale já bych to neuměla.A ani nechtěla.Každá ženská musí být trochu tajemná!:-)))
Ale stejně si myslím,že M.zase úplně všechno neví!:-)Co??:-)

5 sl. Lenka sl. Lenka | Web | 4. listopadu 2009 v 18:27 | Reagovat

Holčičky, očekávala jsem takové reakce. Ale univerzální poučky pro život prostě neplatí a všichni to máme jinak... ;)

Corly, neví jen to, co jsem mu zapomněla říct... ale bohužel, jak jsem to zapomněla, tak už nevím, co to je! :D :D :D

6 Radka Radka | Web | 4. listopadu 2009 v 20:25 | Reagovat

Mi se líbí co napsala Renuška, hezky jsi to vystihla:-)

7 miloSKo miloSKo | E-mail | 4. listopadu 2009 v 20:42 | Reagovat

Ty jo, tak úplne všetko by som vedieť fakt nemusel. Nejaké to súkromie človek mať musí. Minimálne aspoň na WC :-DDD

8 corly corly | 4. listopadu 2009 v 21:18 | Reagovat

Leni,to bude ono!:-))))A ani nevzpomínej...z toho bolí hlava!:-)))

9 Lenka Lenka | Web | 5. listopadu 2009 v 1:37 | Reagovat

Také mi ta absolutní upřímnost přijde nejvodnější. Přeci jen jde o přátelství, ne o souboj, úhybné a maskovací manévry...

10 Jana Jana | Web | 5. listopadu 2009 v 17:54 | Reagovat

[9]: Lenko,nejde o přátelství,jde o partnerství.A jestli že to má mezi partnery jiskřit,tak tam musí být něco tajemství,aby jsme si udržely zájem a přitažlivost.Kéž to já kvočna někdy vydržím alspoň trochu:-))

11 sl. Lenka sl. Lenka | Web | 5. listopadu 2009 v 18:33 | Reagovat

Jani, v tomhle já s Lenkou souhlasím! Podle mě partner musí být zároveň přítel, což se se zájmem a přitažlivostí nevylučuje. Navíc tohle přátelství s sebou nese maximální míru důvěry. Kdybych já osobně měla pocit, že ten druhý má nějaká tajemství, tak by ani ta důvěra nebyla taková... a tedy ani celý ten vztah ne.
Ale jak jsem řekla, je to individuální... ;)

Leni, co jsi zase udělala s blogem? :o :(

Corlinko, z některých vzpomínek nebolí hlava ani trochu... :))) Třeba, kdo měl jakou bundu a tak!!! :))))))))

MiloSKo, mám koupelnu s záchodem v jednom. A při rekontrukci jsem se dlouho nebyla schopná rozhodnout pro dveře... až jsem si zvykla... jám mám tedy WC bez dveří!!! ;)
Mně prostě nepřesvědčíš!!! :P :D :D :D

12 Jana Jana | Web | 5. listopadu 2009 v 18:48 | Reagovat

Lení,nemyslím tím souboj a úhybné maskovací manévry,jak psala Lenka.Myslím tím,že by jsme někdy měly víc mlčet a nesnažit se partnerovi dávat najevo:já jsem taková,tohle já jo,tohle já ne.Prostě jde třeba jen o komunikaci.Představ si dvě dívky,kterých se partner na něco ptá,třeba jen na nějakou maličkost,třeba,,koukám, ty máš ráda bramborové hranolky"?
první dívka se jen usměje a dál baští.
druhá divka začne vysvětlovat,proč je má ráda a jak jí fantasticky chutnají. Která z těch dvou ti příjde pro muže atraktivnější,zajímavější? Mě ta první,ale jsem ta druhá,ukecaná,no!:-(( Až mám na sebe vstek!.-)

13 corly corly | 5. listopadu 2009 v 20:51 | Reagovat

Leni,já souhlasím s Janou,aj ty hranolky mě zaujaly!.-))Absolutní upřímnost bych já neuměla,samozřejmě,že důvěra je moc krásná věc,ale opravdu trocha tajemna neuškodí...:-)A některé věci vím o sobě prostě jen já sama!:-))
No a jasně....jakou bundu,jaký úsměv,jaké kroky atd atd....:-))))))

14 sl. Lenka sl. Lenka | 6. listopadu 2009 v 9:07 | Reagovat

Jani, tak na poznámku, jestli mám ráda hranolky, bych se asi také jen pousmála. Tohle není to skutečné tajemství, jaké jsem měla na mysli...
Jsou věci, které jsou o mnoho podstatnější, a mnoho žen o nich nemluví - hlavně takové, které zamlčené získávají najednou úplně jiný rozměr! Viz ty mí muži - kamarádi. Nebo věci, které by si raději člověk nechal sám pro sebe (a které tady jako příklad prostě uvádět nemůžu) - o těch by prostě partner měl vědět!
Vidíš, já jako nesmělá dívka Ti tu ukecanost závidím!!! Ono každé má něco. Ukecaná by chtěla být méně ukecanější. Nesmělá by chtěla být smělejší. A tak... ;)

Corly, Ty mě překvapuješ! :))) Holt někdo si buduje image tajemné dívky a jiný preferuje maximální otevřenost. A vypráví o těch všech úsměvech, bundách, pohledech, rozpačitých slovech... a vůbec o všem... až je mi M. někdy líto, že on je vždycky ten první, který si tohle musí vyslechnout. Ale jak už jsem nejednou řekla, on je moje nejlepší kamarádka :)))) A nechtěla bych to jinak...

15 Jana Jana | Web | 6. listopadu 2009 v 10:23 | Reagovat

[13]:Corlíku,no nazdar! Tys to pochopila,Karkulko,chudák vlk.A to si dával pozor hlavně na myslivce!Ani nevěděl,že si má dát pozor na Karkulku:-))))))))Tak to jsem ráda,že se vpořádku vrátil domů:-))))

16 corly corly | 11. listopadu 2009 v 21:10 | Reagovat

Jani....:-))))))))))
A já jsem přece ale moc hodná Karkulka!Takže žádné obavy!!!!:-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama