Jak jsem panu andělovi nesla vdolečky. Bavorské.

9. října 2009 v 17:46 | sl. Lenka |  od anděla až po zet
Kdo sleduje mou andělskou story, může se přečíst další pokračování andělského deníčku; komu se ten příběh zdá nudný a jednotvárný, ať nečte raději ani tenhle článek, a přečte si třeba ten včerejší nebo jakýkoliv jiný... a nebo se může jít třeba projít ven... :)


Já jsem se dnes také procházela. A zase kolem autobusu... ale žádná má očekávání to nesplnilo.

Vlastně vůbec nechápu, proč se v tomhle citovém pobláznění tak vyžívám, proč za tím vším neudělám tlustou čáru a pořád čekám, že mě to nějakým způsobem naplní. Nenaplní. A když, tak jen na chvíli... brzy už to budu moct nazývat letitou nešťastnou láskou. Rok a tři čtvrtě už to trvá; zpočátku se zdálo, že by to mohlo mít vývoj a že to není jen jednostranné. Teď už se nezdá vůbec nic.

Nechci toho mnoho, stačil by mi nepatrný zájem. Třeba si mě všimnout a andělsky se usmát. Byla bych spokojená. A také více spokojenosti se sebou samou by neškodilo!

Výjev z dnešního dne:


Jak bych k obědu mohla spořádat pět bavorských vdolečků? Tři jsem snědla. Dva mi zbyly.
A vzpomněla jsem si na něj. Respektive viděla jsem ho sedět v autobuse. Vdoleček by si dal určitě rád... nebo ne? Nebo jo? Chvíli jsem skoro byla rozhodnutá jít se s ním o vdolečky rozdělit. Aby neměl hlad... a také jsem chtěla jít za ním a tahle vdolečková záminka mohla změnit to, že jsme se pořádně ani nepotkali.

"Co bys dělal, kdyby ti tvoje víla přinesla vdolečky?"

"Vzal bych si je a byl bych polichocen..."

Hmmm... tak to mě nahlodalo ještě víc. Skoro jsem k němu měla nakročeno. Skoro. Spíš jen v hlavě, než i reálně. Zase jsem to neudělala. To, co jsem udělat chtěla a o čem jsem snila... :(


Ale on mi o ty moje vdolečky stejně neskáče. Ani o buchtičku. A vůbec o nic.



Optimistické Corly a ostatním se omlouvám, mám dnes pesimistické smýšlení...
 


Komentáře

1 Eva* Eva* | Web | 9. října 2009 v 19:43 | Reagovat

Leni, záminka by to byla dobrá, když tady tak sedím, tak mi to přijde jednoduchý, ale asi bych taky nešla nabídnout.
Ach jo, je mi to líto, že jsi smutná.
Ten můj se se mnou stačil dneska několikrát pohádat, byl zlej a pak ho chytly zase záda. Měl pocit, že jsem mu to snad přičarovala a rázem byl ještě zlejší, než obvykle.....:-( Taky život na *****.....................
Odešel na noční a všechna ta záporná energie tady po něm nějak zůstala.

2 panvicka panvicka | E-mail | Web | 9. října 2009 v 22:14 | Reagovat

Pesimismus je povznášející (což u Tebe potvrdit nemůžu) a inspirativní (což je ovšem z článku znát). Netrápila bych se tím, anděl bude ještě pěkně litovat, že se nekouká po hezkých děvčatech s vdolečky (hlavně až mu večer zakručí v břiše).

3 corly corly | 10. října 2009 v 21:54 | Reagovat

Leni a to jsi šla okolo busu s koláčkama a zase zpět??!!!No,já se nesměju,já to znám...:-)))
Škoda...nápad to byl výborný...a situace taky!!!!Ale když říkáš optimistická,tak optimistická...příště tuhle možnost prostě MUSÍŠ využít!!!!!Musíš!!!!!!A třeba se andělsky usměje...:-)

4 Radka Radka | Web | 10. října 2009 v 22:37 | Reagovat

Tohle znám..."Dneska tam půjdu, půjdu, půjdu...Nebo..." Není to lehké... Ale jednou se odhodláme, obě:-) Věřím tomu!

5 efez efez | Web | 11. října 2009 v 20:13 | Reagovat

Našel jsem tvojí fotku v soutěži. Lenko tvoje fotka musí vyhrát!!!

6 sl. Lenka sl. Lenka | Web | 11. října 2009 v 21:02 | Reagovat

Jéé, Efezi, díky! To mě moc potěšilo... ;)
A teď jsem koukala, že si ta moje fotka ani nevede tak úplně špatně... :)
Kdyby se třeba moje fotka líbila i někomu jinému, tak soutěž a hlasování probíhá zde: http://ludka-gregusova.blog.cz/0910/2-kolo-posledne-kolo-fotosutaze

No, Radečko, a věříš, že jsem si na Tebe vzpomněla. Je říjen... tak jsem na Tebe zvědavá! ;)

Tam a zpátky jsem nešla. Kolem autobusu jsem pořád obcházela to jo, ale s vdolečkama jen jednou... :))))
Nápad to byl typický můj a stejně tak typicky zůstal pouze v mé hlavě... no znáš to, ne? :D Myslím, že jsi mi to teď vysvětlila všechno tak dokonale, že mám dojem, že obě nemáme žádnou jistotu (a pravděpodobně ji mít nebudeme!), takže nic neuděláme... ale třeba by ten risk stál za to?! ;)
Dnes jsem pana anděla zase krátce zahlédla, jak vezl plný autobus lidí... a zítra zase přijede, tak jsem zvědavá, jak se mi bude chtít riskovat :))) Za ten úsměv by to ale stálo!!! ;)

Panvicko, a že měl určitě hlad?! :D A já hloupá to dopustila... :))))

Evi, snad už je to lepší! Ale když ono je takové hloupé upršené a depresivní počasí... :(
Snad se udělám alespoň trochu líp! A ono se nám to potom projeví i na psychice!

7 corly corly | 12. října 2009 v 21:14 | Reagovat

Leni,zítra riskuj!!!!!!!!!!
A já možná budu ve středu!:-)

8 sl. Lenka sl. Lenka | Web | 12. října 2009 v 21:59 | Reagovat

Riskuj! ;)
A myslím to vážně, protože jinak to nikam nepovede... musíš to zvládnout za sebe i za motýla, a svým způsobem i za mě! ;)

9 corly corly | 13. října 2009 v 22:14 | Reagovat

Ježíš....to bude zodpovědnosti!!!!!
Ale dobrá,snad se budu cítit v pohodě a pak jistě aspoň něco málo risknu!:-)

10 sl. Lenka sl. Lenka | Web | 14. října 2009 v 21:11 | Reagovat

Čekám na zprávu, princezno... snad jsi byla v pohodě!!! :)))

11 corly corly | 16. října 2009 v 21:39 | Reagovat

:-(
Ale příště budu!!!!!!!!!!!!!!!:-)

12 sl. Lenka sl. Lenka | Web | 17. října 2009 v 12:40 | Reagovat

Beru Tě za slovo! :)))

13 corly corly | 17. října 2009 v 18:05 | Reagovat

:-))))

14 sl. Lenka sl. Lenka | Web | 18. října 2009 v 11:07 | Reagovat

:)

15 Kittanya Kittanya | Web | 9. dubna 2010 v 15:14 | Reagovat

To je škoda!!! Když už takový pošuk jako já se k něčemu rozhoupe, tak ani ty bys nemusela myslet pesimisticky. Stačí se jen usmát, pak jde všechno sami... I kdyby byl člověk ufon.

16 Lenka Lenka | Web | 10. dubna 2010 v 10:56 | Reagovat

:) Až to zase bude aktuální, tak si na to vzpomenu...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama