Říjen 2009

Nespokojeně

30. října 2009 v 17:58 | sl. Lenka |  myšlenky slečny Lenky
Když jsem si skoro před rokem zakládala tenhle blog neměla jsem skoro vůbec žádnou představu o tom, jak bude vypadat a o čem bude. Nikdy předtím jsem ani žádné blogy nečetla... Záhy jsem však přesně věděla, čeho chci být autorkou - tak trochu french blogu sem tam protknutého nějakou mou myšlenkou, zážitkem, prožitkem... webové stránky, ze které se čtenář občas něco i dozví. Celé se to nějak zvrtlo! :(

Kamila, Janina a já

29. října 2009 v 19:59 | sl. Lenka |  myšlenky slečny Lenky
Znáte už mnoho mých kolegyň. Naposledy jsem tu zmiňovala "Blažkovou, Černou a Svobodovou", ale o těch dnes mluvit nechci. Znáte Andulu, která vzpomíná na anděla stejně intenzivně jako já (jen se tím narozdíl ode mě netají), přestože on je na dovolené, ale o Anně to dnes také nebude.

Četli jste tady i o víle Janě, která jeden čas pokukovala po mém muži; ta už do mého dnešního vyprávění patří a pak také ta kolegyně, kterou jsem tu zmiňovala v souvislosti s Tomášem z andělského kraje, která po něm smutnila mnohem déle než já, když místo něj začal přijíždět můj pan anděl. Je načase, aby tahle kolegyně dostala pro potřeby této webové stránky nějaké jméno.

Jsem vlastně tak napůl zadaná a napůl nezadaná...

28. října 2009 v 15:28 | sl. Lenka |  myšlenky slečny Lenky
Ať to zní jakkoliv divně, maximálně to vystihuje pocit z dnešního volného dne. Představovala jsem si ho jinak, chtěla jsem si ho užít... a místo toho tu teď sedím a zase se přehrabuji ve svých pocitech...

Napůl single. I tohle může být omluvou, případně výmluvou pro celé to mé nepřehlédnutelné pobláznění mužem o dvacet let starším. Mám na to všechno čas i prostor... mám totiž nadbytek času i prostoru.

Jak se mi stýská!

27. října 2009 v 9:23 | sl. Lenka |  od anděla až po zet
Už jsou to skoro dva týdny, co jsem ho viděla naposled, a ještě víc než než týden zbývá, než ho zase možná uvidím. Možná. Ještě ráno jsem si libovala, jak jsem v jeho nepřítomnosti v pohodě, že není důvod nikterak smutnit, protože se zase vrátí, a po dobu jeho dovolené se alespoň zrekreuje moje citová (ne)vyrovnanost.

Proč vždycky chceme to, co nemůžeme mít?

26. října 2009 v 19:40 | sl. Lenka |  myšlenky slečny Lenky
Celou tu dobu, kdy jsem neměla příležitost Vám prostřednictvím této webové stránky cokoliv sdělit (a že to trvalo celé tři dny! :) ), protože mé připojení k internetu se rozhodlo stávkovat (jak francouzské! :D ), celou tu dobu mě napadalo tolik věcí, o kterých bych chtěla psát! Chtěla jsem blogovat a nemohla. Teď už můžu... a najednou mě nic nenapadá. Už se mi nechce psát ten článek, co mám z minulého týdne rozepsaný, ani se mi nechce vybírat obrázky z víkendového výletu...

Proč to takhle máme, že když se nám něčeho nedostává, tak po tom prahneme, a jakmile to něco získáme, už to pro nás nemá takovou hodnotu?

Marnotratně

21. října 2009 v 21:43 | sl. Lenka |  myšlenky slečny Lenky
Jsem marnotratná. Co chvíli vytahuji z peněženky platební kartu... ale mám jen debetní, tak možná až tak marnotnatná nejsem... :)))

Marnotratné je toto...


Neloajálně

19. října 2009 v 19:29 | sl. Lenka |  myšlenky slečny Lenky
Jak trávím dny s kolegyněmi staršími a zkušenějšími, které mají vlastní rodiny - rozumějte děti a hlavně manžely - všímám si jedné věci. Buď jsou všechny nešťastně vdané a jejich manželé jsou nesnesitelní muži, jejichž existence se neslučuje s jejich životy (Proč s nimi teda ale potom jsou?!) a nebo se ty ženy vyžívají ve hře "Kdo má nejneschopnějšího muže"!

Literárně

18. října 2009 v 20:01 | sl. Lenka |  myšlenky slečny Lenky
Koupila jsem si ji minulý víkend a šetřím si ji. Všechno, co mám ráda, si šetřím. Naštěstí tato nepodléhá zkáze jako třeba ten výborný domácí jahodový džem od mé sestry, který jsem si šetřila tak dlouho (a na palačinky mazala kupovanou marmeládu), až se do něj dala plíseň. Avšak kniha se zkazit nemůže, vlastně se nedá ani spotřebovat, i když nenasytně hltáme každé její slovo. Je možné dát si nášup a tím může kniha jen příjemně dozrát... po prvním přečtení se příběh v naší mysli rozleží a při druhém už vnímáme i všechny maličkosti a příběh získává najednou jiný rozměr!

Vpravo vidíte ten zázrak, jehož jsem přečetla zatím asi polovinu a už se znovu vracím k přečtenému. Povídky o lásce. Každý večer si čtu jednu...

Vzpomínka na léto & Jak máme dnes...

16. října 2009 v 20:59 | sl. Lenka |  cestou necestou
Abych nezačala fňukat, kolik sněhu u nás máme, rozhodla jsem se Vám i sobě připomenout krásné chvíle letní v několika obrázcích...


Stejně na ničem jiném nezáleží

15. října 2009 v 13:21 | sl. Lenka |  od anděla až po zet
Jsem strašlivě vztahovačná a všechno si beru osobně. Rozčiluje-li se někdo, mám pocit, že se rozčiluje na mě, i když se rozčiluje kvůli něčemu jinému. Otočí-li se někdo zády, mám pocit, že se otočil zády ke mně, i když to tak možná ve skutečnosti není... a nebo to tak je a já nejsem vztahovačná a v tom, že se označím za vztahovačnou, hledám jen jakousi útěchu...

Však jsem to včera do jednoho komentáře tady na blogu psala. Není nutné, aby mi ta dobrá nálada vydržela do devadesáti, stačilo by do devatenácti... do devatenácti hodin dnešního dne. Je třináct pryč... A? A nic.

Milá setkání s minulostí (+ bonus)

13. října 2009 v 21:38 | sl. Lenka |  myšlenky slečny Lenky
Moji milí, tak ono fakt sněžilo! Odpoledne se jen chumelilo... a, když jsem šla domů, tak znovu. A nikdy jsem nebyla v teple mého domova, abych se na to nadělení jen dívala z okna. A Leštěna má zatím jen letní botičky. Ach jo. Ale představte si, že i tak jsou chmury z posledních dní pryč! A to dnes večer zatím nedošlo na svařák, nýbrž jen na horké mojito pro abstinenty, alias čaj z čerstvé máty (než na zahradě zmrzne) plný limetkové šťávy a oslazený třtinovým cukrem. Hřeje hezky.

Ale mé pozitivní a harmonické rozpoložení pramení zcela odjinud... však já už to včera říkala, že to chce chlapa a kousek lásky. Ohnivý muž je v pohotovosti. Ta láska v podobě další Vieweghovy povídky na mě dnes večer teprve čeká. Ale chlapi, skuteční chlapi dnes byli! :) A rozechvění, vzpomínky a úsměvy. A překvapivě ani jeden nebyl pan anděl (ten spíš včera ještě patřil k těm všem chmurům)...

Podzimní chmury

12. října 2009 v 19:39 | sl. Lenka |  myšlenky slečny Lenky
Prosím (představte si tón Macha a Šebestové, jak mluví do sluchátka - tak moc prosím!!!! :))) ), řekněte někdo, že tohle není pravda... nebo alespoň řekněte, že je to vlastně optimistický obrázek...
Já jsem to říkala, že budu až do jara psát jenom o počasí! Ale ono to nejde jinak... celý víkend jsem proti té deštivé nenáladě bojovala! No, jen si přečtěte jak...

Moudro z kalendáře na pracovním stole

12. října 2009 v 8:04 | sl. Lenka |  myšlenky slečny Lenky
Otočila jsem list v kalendáři a krom toho, že je už půlka října (a na meteopressu hlásí sněžení!), čekalo tam na mě následující moudro:

Když si nemáte co říci, jsou dvě vysvětlení.

Buď je to mlčení plné lásky, nebo prázdnoty po ní.


Pro vysvětlení všeho, co se mi děje, jako stvořené...

Jak jsem panu andělovi nesla vdolečky. Bavorské.

9. října 2009 v 17:46 | sl. Lenka |  od anděla až po zet
Kdo sleduje mou andělskou story, může se přečíst další pokračování andělského deníčku; komu se ten příběh zdá nudný a jednotvárný, ať nečte raději ani tenhle článek, a přečte si třeba ten včerejší nebo jakýkoliv jiný... a nebo se může jít třeba projít ven... :)

z mého andělského deníčku (část dvanáctá)

9. října 2009 v 17:10 | sl. Lenka |  od anděla až po zet
aneb Jak jsme se s panem andělem začali sbližovat a ono to mělo skončit

6. října 2008

Dnes mě Josef fakt pobavil... ale úplně maximálně :)

Iracionálně

8. října 2009 v 22:16 | sl. Lenka |  myšlenky slečny Lenky
Úžasná lovestory malé holčičky, která se rozhodla zjistit, zda má ji rád či nemá jí rád... A on ji má rád! :)

Jistě znáte tu dětskou hru s otrháváním okvětních lístků koprenin... má mě rád, nemá mě rád, má mě rád... kdo z nás by si to v dětství nezkusil? ;)

A někdo z toho prostě nevyroste nikdy... :)))
Ne snad, že bych v říjnu hledala, kde kvetou kopretiny a že bych měla neustálou potřebu zjišťovat, zda má mě rád... ale otázek, na které není možné získat odpověď jinak, je vždy dost a jednoduchost hry je tak lákavá!

Není Lenka jako Lenka, i když jsou obě slečny!

6. října 2009 v 20:01 | sl. Lenka |  myšlenky slečny Lenky
Slečna Lenka se asi stává fenoménem! Svědčí o tom to, kolik návštěvníků tohoto blogu sem přichází z vyhledávačů po zadání výrazů jako slecna-lenka nebo www.slecna-lenka.cz (no, jen klikněte, ať konečně víte, kdo je slečna Lenka!)...

Nezávazný rozhovor v podaní pana anděla a slečny Lenky

6. října 2009 v 18:06 | sl. Lenka |  od anděla až po zet
Fakt jsem se neptala, kdy naposledy pouštěl draka a jestli by třeba nechtěl. Navíc byl už od samého rána značně rozladěn, a tak jsme se spolu jen míjeli; on se o mě pravděpodobně nazajímajíc, já ten nezájem raději předstírajíc, když jsem viděla, jak je otrávený. Ale potřetí, počtvrté nebo snad možná popáté, když jsme se zase potkali, bylo už nasnadě to vše nějak prolomit (navíc už se tvářil o něco méně nepřístupně)... Že by nezávazný rozhovor, jak doporučovala Tonča?

Na křídlech lásky...

5. října 2009 v 21:50 | sl. Lenka |  od anděla až po zet
Já vlastně nemůžu jet do práce autobusem.
Protože v autě mám draka.
Potřebuju auto a draka.
Abych s ním mohla jít pouštět draka.
Ale já vlastně nemůžu jít pouštět draka.
Vždyť já budu v práci.
Ale vedoucí by mě jistě pustila.
Jen bych jí to nemohla říct.
To, že jdu pouštět draka s ním.
Ale šel by Josef se mnou vůbec pouštět draka?

Z nedostatku jiných prožitků budu asi celou zimu psát jen o počasí a jiných zcela nepodstatných věcech...

4. října 2009 v 20:18 | sl. Lenka |  myšlenky slečny Lenky
Včera večer. Černomodř nebo modročerň přicházející noci přecházela na západě do mnoha teplavých odstínů počínaje ohnivou červení, přes něžně růžovou až třpytivému zlatu. Bohužel zachyceno nekvalitním fotoaparátem, který jediný jsem měla při ruce, není to kouzlo toho kratičkého okamžiku takové. Tak doufám, že jsem Vám to alespoň popsala natolik barvitě, že si s tím Vaše fantazie hravě poradí.

Řekla jsem si, že je to prima, že bude hezky, jsou-li na nebi červánky. I na meteopressu možná předpovídali podle nich a možná byli dnes překvapení stejně nemile jako já...