Září 2009

Súdna sieň

30. září 2009 v 20:41 | sl. Lenka |  slovenské okénko
Je to trochu zvrhlá zábava... ona to vlastně vůbec není zábava. Je to totiž pořádný mazec!

Řeč je slovenském televizním pořadu, na který jsem náhodou narazila.

Může někdo složit puzzle?

29. září 2009 v 19:59 | sl. Lenka |  myšlenky slečny Lenky
Tak už jste mě i viděli. Nejen zezadu, ale hezky en face... :)
Postupně a pozvolna se tu moje kýžená anonymita vytrácí, jako by každý článek byl jedním hřebíčkem do její rakve.

Pražské suvenýry

28. září 2009 v 21:56 | sl. Lenka |  cestou necestou

Dnešní krásný den strávili jsme v Praze... a jako suvenýr přivezla jsem pár náladových obrázků, tak doufám, že se Vám budou líbit.

Z andělského kraje...

27. září 2009 v 20:50 | sl. Lenka |  cestou necestou
Možná bylo hlavním cílem cesty navštívit tenhle nenápadný kopeček, možná nebylo...


Každopádně nenápadně vypadá jen z dálky... ale vezmu Vás blíž a uvidíte tu krásu a možná i anděla! :)

Krásné chvíle podzimní

26. září 2009 v 21:33 | sl. Lenka |  myšlenky slečny Lenky
Už pár dní je tu s námi podzim, naštěstí zatím oděn do krásného kostýmu babího léta. Kéž by mu dlouho vydržel a podzim nám neukázal svou sychravou tvář! I tak by ale zůstalo to, co mám na tomhle období ráda - všechny ty svátky a volné dny od září až do prosince... A ten první prodloužený víkend je tu a navíc i s tím kouzlem babího léta... :)

Že bych měla málo barevnou hlavu?

25. září 2009 v 14:59 | sl. Lenka |  od anděla až po zet
Jestli prý bych se nechtěla objednat k seriózní kadeřnici, že by mi třeba něco pořádného udělala s vlasy... a ne pořád jenom ty mé amatérské domácí úpravy. Že bych si nechala udělat melír? Jo, ten bych chtěla. Dokonce jsem si na něj už asi před půl rokem koupila barvy, že si nějakou barevnou kreaci na hlavě vytvořím. Ale copak můžu nějaké pramínky zesvětlovat a jiné zase do červena zabarvovat, když tohle už má na hlavě melírová kráska? Jo, ta, co jsem s ní jela autobusem už minule...

Jak jsem zase jednou prahla po informacích...

23. září 2009 v 11:15 | sl. Lenka |  myšlenky slečny Lenky
Bývala jsem velkou čtenářkou. V dětství a rané pubertě přečetla jsem snad celou naši vesnickou knihovnu. Coby středoškolačka navštěvovala jsem okresní knihovnu a krom povinné četby četla jsem i spoustu knih jen tak pro radost. Jakmile jsem začala pracovat, v jiném okresním městě přihlásila jsem se zase do knihovny... ale dlouho mi to nevydrželo.

Jakoukoliv náročnější četbu jsem po celém dni, kdy mi hlava pracuje na plné obrátky, nebyla schopná strávit. Začala jsem číst pouze nenáročné časopisy. Na každodenní cesty autobusem příjemné zkrácení času. Autobusem jezdím už jen sporadicky, po večerech bloguju, a tak už ani časopisy nečtu. Ale včera jsem jednomu titulku z obálky neodolala...

Symbióza

21. září 2009 v 17:43 | sl. Lenka |  myšlenky slečny Lenky
"Víš, co je to symbióza? Třeba v přírodě..."

"Když vedle sebe dva žijou a navzájem si nevadí..."

"... no, a když z toho mají i nějaký užitek."

"Co má v přírodě z čeho užitek?"

"Třeba když se malý ryby vozej na velký rybě a ojídají z ní plankton. Ty malý se najedí a ta velká je spokojená."

"Aha... a ty jsi ta velká nebo ta malá ryba?"

Už si zase dělám velké plány...

20. září 2009 v 16:49 | sl. Lenka |  od anděla až po zet
pokus č. 7, čtvrtek, předpokládaný čas cca 13:40, autobusové nádraží

Místo i čas je dané, jen o sledu událostí si netroufám přemýšlet. Zatím.

z mého andělského deníčku (část desátá)

20. září 2009 v 16:42 | sl. Lenka |  od anděla až po zet
aneb Jak jsem se podruhé stala cestující pana anděla

19. září 2008

No co dál? Asi nic... mám spoustu hodin přesčas, že bych s ním ráno mohla jet dvakrát... ale copak můžu? Můžu... ale ne bez toho, aniž bych mu řekla pravdu... a jsem toho já schopná?

"Slečno, já jsem ženatý člověk..."

19. září 2009 v 22:43 | sl. Lenka |  od anděla až po zet
"Slečno, já jsem ženatý člověk," úplně ho vidím, jak mi to říká... dnes mám teda fakt divné fantazie!

Staré zamilované francouzské pohlednice

19. září 2009 v 12:17 | sl. Lenka |  francouzské ochutnávky
V dnešní době máme esemesky, emememesky, e-maily a jiné vymoženosti. Stále trvám na tom názoru, že to postádá to dávno zašlé kouzlo pohlednic a dopisů...

Tomu, kterého miluji

Tajemný čaroděj

17. září 2009 v 18:32 | sl. Lenka |  myšlenky slečny Lenky
Mého anděla (skoro) znáte. Dodržím-li terminologii, já jsem jeho vílou, která ho chce uhranout. Jako ten můj má svou vílu, která se na něj významně dívá a její vztah k němu není možné úplně přesně specifikovat...

Teď jen pojmenovat vílu pro případ, že jí je muž, a můžu Vám vyprávět o svém vílím muži. Vílák je hloupé, tak třeba čaroděj. Možná zlý a možná hodný...

Mé večery u televizní obrazovky

16. září 2009 v 20:39 | sl. Lenka |  myšlenky slečny Lenky
Že dávají každé odpoledne Julie Lescautovou a já se nemůžu dívat, protože to bych z práce musela utíkat k televizi, jsem tak nějak oželela... a jen doufám, že se třeba alespoň povede, že nějakou epizodu z toho úžasného francouzského krimi seriálu shlédnu. I když už jsem jich spoustu viděla v minulosti... ;)

Avšak ty večery u televizní obrazovky si nějak odpustit neumím. A pak jsem ráno nevyspalá, protože večer nic nestíhám, natož jít včas spát...

I zázraky se dějí!

15. září 2009 v 16:53 | sl. Lenka |  od anděla až po zet
Snad proto, že už jsem na zázraky téměř přestala věřit, snad proto, že už jsem se všech snů chtěla vzdát, snad proto, že jsem v něm dnes nejdřív ani neviděla anděla, nezdály se ty bariéry mezi námi dnes tak nepřekonatelné... Prostě jsem se ho jen zeptala, jak se mají "tam u nich".

Že mě nepoznáváte? Sama jsem se divila, že mluvím, i když jsem zrovna oslněna mužem... :)))

z mého andělského deníčku (část devátá)

15. září 2009 v 16:23 | sl. Lenka |  od anděla až po zet
aneb Jak jsem si myslela, že jsem pro pana anděla udělala dobrou věc

11. září 2008

Psychicky jsem to nezvládala... ani když jsem na něj čekala a už vůbec ne, když jsem na něj čekat přestala... to jsem skoro brečela :( A ještě teď mi teče slza po tváři...

Jak jsem jela autobusem...

13. září 2009 v 18:36 | sl. Lenka |  cestou necestou
Doufám, že se mě nebojíte, když jsem teď ta psychopatka, a že Vás nevyděsil nadpis článku... :)))

Nemůžu si pomoct, ale musím se Vám zase svěřit, jak jsem jela autobusem. Prostě je to silnější než já a musím si (a Vám) to napsat... dokonce jsem měla i příležitost udělat si (a Vám) pár fotek...

Je tak krásnej a úžasnej!!! A tentokrát mám fotky i s ním!!!! A není to fotomontáž!!!! :)))))

Ještě niterněji (z dopisu kamarádce)

12. září 2009 v 13:28 | sl. Lenka |  od anděla až po zet
Skoro to ani nebyla náhoda, že jsme se potkali. Šli jsme proti sobě po dvoře, na nějakou vzdálenost zaregistrovali jsme jeden druhého, ale hned jsme oba dělali (nebo on to spíš nedělal), že nás tato skutečnost vlastně vůbec nezajímá. On se díval do země.

Přiblížili jsme se k sobě na takovou vzdálenost, že jsme se už nějak museli postavit k tomu, že jsme se už zase potkali. Pozdravil mě, já jsem mu odpověděla, snad jsem se na něj i pokusila usmát, ale především jsem ten jeho úsměv dlouho lovila v jeho obličeji. Dívala jsem se na něj nezdravě dlouho! On už se na mě nedíval a šel dál... žádný úsměv, ani náznak sebemenšího zájmu.

O to ale nejde, ani nemůžu čekat, že se na mě někdo bude pořád jen smát... však na to také nemusí mít vždy náladu. Horší byl můj myšlenkový pochod!

Potvora ve mně

11. září 2009 v 13:32 | sl. Lenka |  myšlenky slečny Lenky
"Bolí mě kolínko..." říkám a hladím si ho rukou, abych demonstrovala kde a jak.
"Neříkej mi, že tě bolí kolínko. Jestli chceš abych řídil, tak mi to řekni, ale neříkej mi, že tě bolí kolínko," odpovídá mi.

Ano, i takové jsme my ženy, čekáme, že jim - chlapům - to dojde. Nedojde...
Jak ale vypadá tato komunikace praktikovaná mezi ženami?

Od zmáčknutí spouště až po prohlížení fotek

9. září 2009 v 20:43 | sl. Lenka |  myšlenky slečny Lenky
Co když mě za tou záclonou viděl? Několikrát jsem vystrčila ruku do okna a cvakala tlačítkem mobilu, abych zachytila okamžik... abych zvěčnila anděla, byť pouze do podoby rozmazané světle modré šmouhy... a abych pak uložila ty jeho fotky ke všem těm ostatním v notebooku... a že už mám složku s obrázky velmi rozsáhlou (a že by chtěla zazálohovat!)!!!

Budou se však nějaké příští generace (budou-li nějaké příští genarace) přehrabovat mými fotkami - a tím ani tak nemyslím tyhle andělské - a budou se nad nimi rozplývat jako dnes já u babičky nad velkou červenou krabicí plnou převážně černobílých obrázků?