z mého andělského deníčku (část pátá)

14. srpna 2009 v 18:46 | sl. Lenka |  od anděla až po zet
aneb Jak jsem se stala cestující pana anděla a jak jsme spolu konečně hovořili

3. dubna 2008

Stále zvažuju tu variantu stát se Josefovou cestující. Možné to je, protože už mám 2,5 hodiny přesčas... chybí mi jen dostatek odvahy... mám strach z toho, jak by to dopadlo... jak trapné by bylo naše mlčení a na druhé straně k tomu všechno to očekávání... nevím, třeba by to dopadlo překvapivě nad očekávání ;)


8. dubna 2008

Ráno v posteli jsem ještě přemýšlela, jestli vstávat a nebo ne... jestli nemám přece jen jet do práce s ním... fakt jsem to chtěla udělat, ale nakonec neudělala... řekla jsem si, že v pondělí... celou sobotu budu na školení, tak volné pondělní ráno bude jen vítané. Uvidíme...

12. dubna 2008

Tak jsem to nahlásila nadřízené, že v pondělí asi přijdu později = v deset :) To jsem zvědavá, do kdy mi to odhodlání vydrží...

pondělí 14. dubna 2008

Je 8:24... za hodinu a čtvrt se uvidíme, u něj v autobuse... bojím se :/ Ale zatím si tam moc nepřipouštím, co bude... prostě to neřeším a říkám si, že to nějak dopadne... a na druhou stranu se i docela těším... bude tam Pepinek (doufám!) a když ne nic jiného, tak se třeba bude alespoň usmívat...

...

Já jsem to přežila a já jsem si to užila... byl to prostě zážitek, ze kterého teď budu půl roku žít... a pak s ním třeba pojedu znova :)

Měl zpoždění... já měla na mobilu 09:46 a on tam ještě nebyl! A já byla čím dál tím nervóznější, srdce mi tlouklo... fakt hustý! A pak vidím ve výloze obchodů zrcadlit se přijíždějící Crossway... záhy i Josefa...

Přijel k nástupišti a už se na mě usmíval... zdravil mě, ještě jsem byla před autobusem a to přede mnou nastupovala nějaká paní... bylo to docela komické, ona na schodech, asi ho zdravila, říkala mu, kam chce, a on místo, aby jí odpověděl, tak skrze ní koukal na mě a fakt hezky se usmíval... asi byl překvapenej... jen doufám, že příjemně...

Vůbec nevím, jak to bylo dál a nebyla jsem schopná si to vybavit dnes ani jednou - asi nějaká chvilková ztráta paměti... Asi odbavil paní a já tam najednou před ním stála... jestli jsem ho vůbec pozdravila.... nevím... položila jsem mu čipovku na strojek a asi jsem stála, koukala a nic neříkala... dívala jsem se, jak on mačká tlačítka na strojku... a píp, vzala jsem si kartu a od něj jízdenku a on najednou něco říká! A já mu nerozumněla :( Tak jsem řekla: "Prosím?" A on říkal něco o tom, že to tam na té kartě mám dokonce nahrané! Tak jsem mu řekla, že to já takhle jezdím pořád... :)

A tím konverzace skončila, protože paní, která nastupovala přede mnou mi zasedla to mé místo, které já jsem chtěla!!!! :((( Takže jsem si musela sednout za Josefa, za jeho bundu a tím pádem jsem se na něj nemohla ani dívat!!! Nebo mohla, ale viděla jsem jen jeho ucho, občas jeho prošedivělé vlasy a rukáv od té jeho světle modré košile! :(

Paní cestou vystoupila, tak jsem přemýšlela, jestli bych si neměla přesednout, ale zase jsem to nechtěla hrotit... tak jsem zůstala tam, co jsem si sedla hned na začátku... ale vůbec jsem nevěděla, jak tam mám sedět... taky jsem nevěděla, kam s očima... tak jsem si sundávala brýle a nandávala brýle (když jsem nastupovala do autobusu, tak jsem si je také sundávala, abysme na sebe dobře viděli, načež on si nandal ty své dioptrické, za které, mám pocit, že se trochu stydí, ale normálně mu slušely, ne že ne!) a četla si vývěsku o linkách kolem V., evidentně už hodně starou... pak si ještě uvědomuju, že jsem se dívala na jeho rádio, co poslouchá... měl tam nějaké CD s velmi příjemnou hudbou... A jinak už asi nic nevím... fakt jsem měla v hlavě úplně prázdno...

A také jsem trochu moc přemýšlela nad tím, jak se ho zeptám, jestli mě vezme s sebou do areálu firmy... :) Ale on to vyřešil za mě... Přijeli jsme do S. a on se sám ptal, jestli chci zastavit na zastávce nebo jestli pojedu s ním, že on se jen otočí na autobusáku a jede hnedka taky... tak jsem mu řekla, že pojedu s ním... a dodala jsem, že moc ráda...

Chvíli na to on se zeptal, jestli teda vlastně jdu do té práce... tak jsem konstatovala, že je na čase tam jít... a on mi řekl, že už je skoro pozdě :) To jsem teda pořád seděla za ním a vykukovala na něj zpoza tyče - tyčová holka, prostě! :) Přemýšlím nad tím a já jsem se takhle s žádným řidičem nikdy za jízdy nebavila... on je můj první!!! :)))

Přijeli jsme na autobusák, on vypustil cestující, motor nechal nastartovaný a vyběhl pro kufr... jo, on mi to i oznamoval, říkal mi něco v tom smyslu, že jde pro ten kufr a že je hned zpátky... a asi pospíchal, aby mě tam dlouho nenechal samotnou, protože to vzal přes trávníček, rovnou k informačce... Já jsem si mezitím přesedla, abych mu neseděla za zády a konečně na něj viděla... za chvíli se vrátil a konstatoval něco o tom, že je pošťák... :) Tak jsem se zase asi jenom pousmála... fakt mě to trápilo, že spolu moc nemluvíme, ale měli jsem před sebou ještě cestu do firmy - souhlasím, to už není mnoho :(

Otočil Crossway a mlčení pokračovalo... a asi jsem z toho nebyla v rozpacích sama...
Po chvíli se zeptal něco v tom smyslu, jestli jsem zaspala... a tak jsem mu poskytla přehršel informací o tom, že jsem byla na té víkendové akci, že to bylo školení, že se to nějak protáhlo a že už v sobotu ve tři v noci jsem nadřízenou upozorňovala na to, ať mě nečeká... také jsem mu říkala, ani nevím, jak jsem k tomu zase došla, že jeho šéf byl také na školení a i jejich dispečer... tak mi říkal, že když mu ráno šéf předával poštu do S., že vypadal docela dobře... tak jsem ho informovala o tom, že v sobotu ráno teda ne, že to tam nevydal dobře vůbec nikdo...
Pak se ještě ptal, v kolik my v kanceláři chodíme do práce, jestli tak v osm? Tak jsem mu řekla: "Jste se zbláznil, ne?" a říkala, že v šest v sedm, jak se to povede...
A to byl asi konec konverzace... :/ Mně nic nepadlo, jeho asi taky nic nenapadlo... tak jsme zase mlčeli a já se na každé křižovatce dívala s ním doprava...

Přijeli jsme do firmy, zastavil a cože mi to říkal, když jsem vystupovala? Něco v tom smyslu, ať se mi hezky pracuje? Asi tak... tak jsem mu popřála hezký den a řekla mu "nashle"...

Doufajíc ho ještě vidět, jsem nervózně roztřídila poštu, abych se s ní mohla rozeběhnout po baráku a třeba ho potkat... fakt na vteřinu přesně se mi to povedlo... nesla jsem nějaké faktury kolegovi, když ho zrovna vrátný pouštěl do budovy... a on šel za mnou! :) Doklady jsem předala a odcházela, on stál vevnitř ve dveřích a usmíval se na mě!!! :)))

Když jsem šla z oběda, tak jsem ho ještě zahlédla... stál v autobuse a asi se česal a připravoval se k odjezdu - bylo dvanáct! Než jsem přešla dvůr, už odjížděl... odemykajíc si dveře, ještě jsem se na něj dívala... z okna v prním patře jsem se na něj dívala... z okna v druhém patře jsem se na něj znovu dívala... a pak mi zmizel i ten zadek toho Crosswaye :(
Zazvonil zvonec, pohádky je konec!

Tak zase ve čtvrtek; kdybych s ním mohla zase jet, hned s ním jedu...
Naivně doufám, že si na mě vzpomene teď pokaždé, když bude přes B. projíždět... a možná mě tam bude i vyhlížet... a já tam jednou zase ráda budu...
Sním o tom, že by se zase zeptal, jestli jsem zaspala... a řekla bych mu, že ne, že jsem v tom autobuse jen kvůli němu, že už to trvá čtvrt roku, co na něj myslím, co se mi tak moc líbí a co jsem se do něj zamilovala... fakt by bylo lepší mu to asi říct, než hrát tyhle hry... ale když to by pro mě třeba mohla znamenat prohru... takhle mám pořád ještě nějakou naději...

Ach jo... ale ten dnešek fakt stál za to... úžasný zážitek!!!!


Ano, i takhle může přemýšlet slečna, které tehdy bylo skoro 27 let! A nestydí se za to! :)

 


Komentáře

1 přelétavý ptáček přelétavý ptáček | 14. srpna 2009 v 20:03 | Reagovat

"vy jste spolu nehovořili?" "hovořili."-"nehovořili!"
"tak znova, hovořili jste spolu?" "hovořili."-"nehovořili!"
"Jasoni, pojď sem, postav se a řekni jí to hezky do očí! Já jsem s tebou, Zlátovlásko, nehovořil!"
"KOmu???"
"No princezně Zlatovlásce přece! Sakra to je práce, provdat dceru..."

jinak - příjemný čtení ;) podivně se v tom vidím :D

2 Zuzka Zuzka | Web | 14. srpna 2009 v 20:09 | Reagovat

[1]: Hehe ... ;o)
Ale nějak to na to pasuje.. to hovořili, nehovořili .. :-D

3 sl. Lenka sl. Lenka | Web | 14. srpna 2009 v 20:10 | Reagovat

:D Ptáčku, jak Tě napadl zrovna tenhle dialog z Cimrmana? :)))
Také jsi hovořila či nehovořila s někým někdy poslední dobou, tzn. za uplynulý týden? :D

4 sl. Lenka sl. Lenka | Web | 14. srpna 2009 v 20:11 | Reagovat

Zuzko, hovořili nehovořili... vůbec nechápu, proč jsem z toho tehdy byla tak nadšená... asi pro ten jeho úžasný úsměv, když jsme se potkali potom... :)))

5 přelétavý ptáček přelétavý ptáček | 14. srpna 2009 v 20:36 | Reagovat

no já jsem Leni doslova nehovořila, no :D páč u táty internet není a když jsem já online, tak zas není on :D
takže u mě je tenhle dialog silně neaktuální :D
jinak mě napadl hned, jak jsem si přečetla zvýrazněnou větu pod nadpisem a ten článek tenhle slavnej cimrmanovskej dialog ještě umocnil :D

6 Eva* Eva* | Web | 14. srpna 2009 v 20:40 | Reagovat

Náhodou, když člověk dlouho nehovoří a pak začne, tak to je obrovský zážitek, i když je ten hovor jen třeba zdvořilostní. :-)
Leni, děkuju za povzbuzení a krásný komentáře.
Hezký večer :-)

7 sl. Lenka sl. Lenka | Web | 14. srpna 2009 v 20:44 | Reagovat

Týjo, ptáčinko, jak to zařídit, abyste byli on line obá?! Rozhodně bys dopadla slavněji než já tehdy... :D

Evi, jistě zážitek to je... zvlášť, když chceš strašně mluvit a když Tě napadá tolik věcí, které bys chtěla říct, ale nenapadá Tě žádná, kterou bys mohla pronést nahlas... :/
Evi, díky i Tobě!!! ;)

8 renuška renuška | Web | 15. srpna 2009 v 9:20 | Reagovat

Jééé, to je nádherný. To se mi tak krásně četlo, víš to? Stejně když se zadaří a přiložíš ruku k dílu, tak je to pak nádhera, viď? A Leni, nechceš zkusit tuhle strategii znovu? Třeba by to znovu zabralo a ... kdo ví? :-D

9 Radka Radka | Web | 15. srpna 2009 v 17:56 | Reagovat

:-) Tohle se fakt moc příjemně četlo:-)

10 corly corly | 15. srpna 2009 v 19:55 | Reagovat

Leničko,kouzelný....to bylo krásně,že?To byl příliv energie,naděje a snů,že jo????:-)))
Já vás úplně vidím,když si to čtu a tak hezky se u toho usmívám....
A co kdyby byl remake,co?:-))))

11 sl. Lenka sl. Lenka | Web | 15. srpna 2009 v 20:01 | Reagovat

Corly a Renuško, vždyť já to zkusila pak ještě několikrát... a o některých pokusech už jste se dočetly i tady na blogu... jak jsem objevila, že jeho tajemnou bytostí, kterou jsem náhodou zahlédla, je jeho dcera... a jak jsem pak zase u něj v autobuse našla melírovou krásku, o které do dneška nevím, kdo je... :(
Pokusů bylo několik, ale ten první byl prostě ten první... :D

Corly, skutečně jsem pak měla nějak víc očekávání, ale uvidíš, jak to pokračovalo... ;)

12 corly corly | 15. srpna 2009 v 21:36 | Reagovat

Jo,jo...ten první bývá nejhezčí...a hlavně NEZAPOMENUTELNÝ!!!!!!:-)

13 sl. Lenka sl. Lenka | Web | 15. srpna 2009 v 21:46 | Reagovat

Corlinko, ale nemít to všechno napsaný, tak mnoho detailů už jsem si ani nepamatovala... a tímhle jsem si to moc hezky připomněla...
To víš, nemám takovou paměť jako Ty! :D

14 corly corly | 17. srpna 2009 v 20:58 | Reagovat

:-)))))To teda nemáš!!!Já si pomalu pamatuju,jaké kdy měl Princ na sobě tričko!.-))))

15 sl. Lenka sl. Lenka | Web | 17. srpna 2009 v 22:15 | Reagovat

Ha ha ha... a to si piš, že já si pamatuju také všechny (všechny světlé modré) košile pana anděla!!! :D :D :D
Hele, ale takováhle detailistka já také jsem! :)))) Aby sis nemyslela... ;)

16 corly corly | 20. srpna 2009 v 12:08 | Reagovat

No ty to máš ale opravdu těžké na zapamatování!!!!!:-)))))
Ať žijou detaily!!!!.-)))
Pamatuju si na všechny jeho oblečky,na jeho peněženku,na sluneční brýle(později jsem si koupila tu stejnou značku),na sebemenší drobnost,která by tě jen napadla....:-)

17 sl. Lenka sl. Lenka | Web | 20. srpna 2009 v 20:36 | Reagovat

Náhodou, Corly, abys věděla: má košile s krátkým rukávem... má košile s dlouhým rukávem, které si ale stejně vždycky ohrnuje, a košile má buď policejní a nebo česaďácké, a podle toho jaké je počasí, tak k tomu nosí i vestu, a když se nadřízení začnou zlobit, tak si váže i kravatu! :) A také měl asi dvakrát svetr s proužkou... :))) A má šedivou zimní bundu s modrými rukávy, ale tuto zimu jeden čas začal nosit tmavě modrou stejnokrojovou, která mu však byla velká, a proto jsem tady poprvé do blogu napsala, že je jak anděl... že musí mít bundu o dvě velikosti větší, aby se mu pod ní věšli křídla... a pak má ještě jednu bundu... :)
Já si vždycky říkám, jak ten člověk asi vypadá bez té uniformy... že by mě to zajímalo... :))) Ale to jsem ho viděla jen na fotkách... třeba s kotoučovou pilou, že? :D
Já si pamatuju, kdy a kde jsme se spolu potkali... jak se na mě smál... jak vypadal... a tak... ale bohužel zůstává jen u vzpomínek... :(

18 corly corly | 20. srpna 2009 v 21:12 | Reagovat

Leničko,ten má ale šatník!!!!:-))Modrásek!Taky by mě zajímalo,jak asi vypadá Ëmanuel v civilu...možná třeba ani né tak kouzelně...nebo že by ještě víc??
Leni,bohužel u vzpomínek zůstane jen princ a já....-((,u tebe,i když se to teď třeba nezdá,tak ještě pořád šance jsou....tak na to mysli!

19 sl. Lenka sl. Lenka | Web | 20. srpna 2009 v 22:01 | Reagovat

Nevím, princezno, je-li Tvůj Emanuel kouzelný i v civilu... já si někdy říkám, když vidím muže andělova věku, že takhle třeba chodí oblečený on... a trochu mě to děsí... ale myslím, že ať by vypadal, jak bych chtěl (mám fotky v modrákách, mám fotky v teplákách, mám fotky i jen ve spodním prádle a mám i jeho do půl těla svlečené fotky), tak ten anděl tam v něm bude vždy...
Corlinko, Ty na toho prince asi nikdy nezapomeneš, viď? To je taková škoda, že jste tehdy jeden nebo druhý něco neuděli, abyste to změnili... :(

20 corly corly | 22. srpna 2009 v 14:27 | Reagovat

Leni????
Ve spodním prádle????!!!!!!!!!!
Kdes to vzala prosímtě????To mě musíš vysvětlit!!!!!:-)))))
Anděl určitě nechodí jak ostatní chlapi!
A Emanuel,kdoví....víš Leni...když se na něj dívám čín dál víc,on vlastně není vůbec můj typ,je úplně jiný než PRINC...ani to není žádný krasavec,ani by možná všechny nezaujal na první pohled...,ale má v sobě něco,čím mě okouzlil....a co mě nutí ho vyhledávat a těšit se na něj a....však ty to přece dobře znáš....:-)
A na Ondráška opravdu NIKDY nezapomenu....kéž by jsme ještě měli jednu šanci...aspoň se na sebe zase usmát....

21 sl. Lenka sl. Lenka | Web | 22. srpna 2009 v 21:41 | Reagovat

Corly? :))) Ve spodním prádle!!! :)))) Pamatuješ na anděla s kotoučovou pilou??? Tak tam je takových pokladů... pošlu Ti je mailem, jestli chceš... ;)
Abys viděla, že vůbec nezáleží na tom, jak kdo je krásný, aby se mohl stát motýlem/princem/andělem... je to všechno jen o tom jejich kouzle. Buď ho mají a nebo ne! Však Ty víš!!! ;)
Takže si užívej toho okouzlení a nech se okouzlovat dál. Princ byl a bude jen jeden... ale jednou musí přijít ten čas, kdy se s princezny staneš něčím jiným... a proč ne zrovna makovou panenkou? ;)
Heleď, princezno/maková panenko, nikdy neříkej nikdy. Třeba se spolu ještě potkáte... přála bych Ti to! ;)

22 Baculka Baculka | Web | 9. září 2009 v 21:48 | Reagovat

Já chodila ze školy o dpatnáct minut dřív s výmluvou na deleké dojíždění, protože autobus k jeho bydlišti jezdil pět minut před mým ze stejné zastávky. Jen jsem se ohlížela, jestli ho uvidím, když jsem ho uviděla, zase jsem dělala, že jsem ho neviděla, protože jsem nevěděla, co bych si s ním měla povídat, pak jsme spolu jednou mluvili, mluvila jsem o škole, o čem jiném. Bylo to velmi atraktivní, divím se, že se do mě nezamiloval mezi všemi těmi testy a učiteli a tím, že já chci učit. :)

23 sl. Lenka sl. Lenka | Web | 10. září 2009 v 12:54 | Reagovat

:) Kolik máš podobných vzpomínek!! Hlavně to "dělala, že jsem ho neviděla" :) to znám! A nechápu, proč jen to děláme! :/

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama