Třináctá komnata

23. srpna 2009 v 21:44 | sl. Lenka |  myšlenky slečny Lenky
Dovolím si na úvod citovat MiloSKa a část jednoho jeho komentáře zde na blogu: "Na to vyrovnávanie sa so životom máš predsa ten blog..." protože tato myšlenka mě donutila dopsat konečně článek, který už tu mám nějaký čas v rozepsaných. A také jsem se rozhodla napsat ho úplně jinak...


Mám pocit, že většina blogerů má nějaké vnitřní trápení. Něco nám schází nebo naopak přebývá. Náš reálný život není zcela naplněn a tu tam je v něm nějaké prázdno. Tím prázdnem rozhodně nemyslím všechny ty dlouhé večery, které trávím sama doma, i když i ty jsou toho součástí. Jsou daleko závažnější prázdna v mém životě. A náhražkou čehosi může se stát i blog.

Blogový svět je velmi podobný tomu reálnému, ač nechápu to, k čemu je zde dobrá třeba přetvářka nebo obviňování kohosi z čehosi, když v reálném světě užijeme si toho všeho až až.

Někdo sdílí fotky, jiný svou tvorbu... já sdílím svůj život. S Vámi. Můj blog je občas tokem těch nejniternějších myšlenek, které bych třeba ani nevyslovila... i když i na blogu existují tabu. Rozhodla jsem se však pootevřít dveře od té mé třinácké komnaty... jen je toho tolik, co mě trápí, že nevím, čím začít.

Jistě to začalo vše již dětství. Rozhodně jsem nevyrůstala v idylické rodině, hlavou rodiny byl otec, bohužel alkoholik. Vyrostla ze mě ušlápnutá slečna bez sebevědomí, protože mi ho nikdy nikdo nedodával. Nejen ušlapnutá, ale s mnoha různými fóbiemi méně či více závaznějšími. Nejvíce mi můj život komplikuje ta sociální - strach z cizího prostředí, obavy z cizích lidí. Kam nemusím, tam nejdu.

Do práce bohužel chodit musím. Dlouho mi trvalo, než jsem si tam zvykla, pak jsem to tam začala mít ráda, bohužel ta doba už je pryč. Sedím v kanceláři se dvěmi staršími kolegyněmi a nemám si s nimi co říct. Ubíjí mě to. Bohužel není nic, co by mi mohlo dodávat radosti třeba po práci. Kam nemusím tam nejdu. Zvlášť, když ani není s kým. Kamarádky jsem měla naposledy ve škole a od té doby to kamarádství nějak vyprchávalo a vyprchávalo... ale měla jsem přítele a měla jsem sestru.

Se sestrou a jejími dětmi jsme chodily víkend co víkend na výlety, jezdily na dovolené. Do té doby, než se rozvedla a našla si nového muže a chodí teď samozřejmě s ním. Zůstal mi jen přítel, kterého mám moc ráda, ale sám prostě není schopen pokrýt celou mou citovou potřebu. A že jsem asi velmi citově vyprahlá po celém to mém dětství a dospívání, které vzhledem k okolnostem vůbec nebylo takové, aby ze mě vyrostla vyrovnaná a zralá osobnost.

Kolika společenských akcí jsem se kdy účastnila? Možná se dají spočítat na prstech rukou. Spíš jsem jen seděla doma nebo chodila do přírody. Seděla doma a zajídala své smutky a samotu sladkostmi. Jeden čas jsem chodila hrát pravidelně volejbal, ale prostě to byly cízí holky... a tak jsem zase jen seděla doma a tloustla. Vlastně se ani nedivím, že mě pan anděl nechce. Nemůžu se mu ani líbit!

Pan anděl - můj nesplněný sen, má naplast na tu citovou vyprahlost a na všechno to prázdno a samotu. Teď třeba chápete o kousek víc, proč ho potřebuju a proč jsem tak smutná, když se mi od něj nedostává i to málo, po kterém tak toužím a ke kterému se upínám...


Tuším, co trápí mnohé z Vás, protože se o tom dočítám, ať už to sdělujete přímo a nebo jen mezi řádky. Vězte, že nejste sami, kdo má trápení. A nepatříte-li do této kategorie, tak Vám to moc přeju! Ale asi Vás moc není, co?

A jak jsem MiloSKovi na ten komentář odpověděla, tím končím i tenhle článek: "Ještě, že mám tak vyrovnané čtenáře, že jsou schopní to mé nevyrovnané psaní strávit... :D" Takže díky Vám, že jste, že čtete mé radosti a mé stesky a že tu zanecháváte své milé komentáře.
 


Komentáře

1 přelétavý ptáček přelétavý ptáček | 23. srpna 2009 v 22:09 | Reagovat

od čeho bysme byli přátelé, i když jen blogoví ;) Leni , žádný díky, my tu nejsme ze soucitu, my tu jsme proto, že tu být chceme! :)

2 renuška renuška | Web | 23. srpna 2009 v 22:29 | Reagovat

Leni, na svůj blog bohužel ledasco dát už od určité doby nemůžu, protože jak už jsem několikrát uvedla, jsou oči, kterým nepřísluší mé niternosti číst. Ať už jsou zamilované (tím hůř), nebo truchlivé. Ty toho víš o mně možná krapet víc, a že nejsou jen v mém životě růžové dny, to víš dávno.
Podívej, dle mého nikdo není absolutně stále nad věcí, na každého prostě občas spadne takové to tísnivo a truchlivo, ze kterého se nějakým způsobem musí dostat. Ty umíš skvěle psát, čitelně, ne nijak složitě, ale přesto barvitě a zajímavě a i to je jeden z důvodu, že nás máš, resp. že my máme Tebe. Je tu u Tebe hrozně hezky a mile a není sebemenší důvod k Tobě nechodit na návštěvu. Čistě teoreticky uvažuju, že možná od sebe nebydlíme až zas tak daleko, rozhodně je to méně než půlka republiky a pokud bys třeba někdy chtěla, ráda se s Tebou setkám a jistě by nás bylo víc. Třeba bychom tím osobním kontaktem mohly alespoň maličko zaplnit tu škvíru po citové vyprahlosti ... Přesto musím nerada souhlasit, že někdy to naše prázdno je fakt šíleně veliké ... Leni, neboj, jsi mladá ženská a já jsem přesvědčená, že ty překrásné okamžiky naplněné láskou a štěstím už hodně brzy zaklepou na Tvé dveře. Mám Tě moc ráda.

3 pavel pavel | Web | 24. srpna 2009 v 0:46 | Reagovat

ahoj Lenko, myslím, že jsme se už na blogu setkali, ale nemohu si vybavit při jaké příležitosti...
při čtení tvého článku mi často připadlo jako bych tu četl i o sobě, tak je to asi s námi všemi, kteří se dokážeme nad sebou zamýšlet... ten blog je pro nás určitě svým způsobem taková větev, které se musíme občas zachytit, abychom nepropadli beznaději... tak to cítím taky...
a teď k tvému komentáři ohledně muslimů: ten článek na mém blogu není ode mne, ten je přejatý, jak tam i podotýkám a co se týče té imigrace je to opravdu tak... navštiv někdy Dortmund a uvidíš všechno na vlastní oči a dáš mi zapravdu... sám osobně proti muslimům nic nemám, jsou i mými přáteli a denně s nimi i o politice a náboženství bez rozčilování diskutuji.

4 Pomozme dětem Pomozme dětem | E-mail | Web | 24. srpna 2009 v 9:53 | Reagovat

Pomozme těm, kteří mají strach tím, že ho vyjádříme slovy nebo malbou.
Napiště cokoli a o jakémkoli rozsahu na téma : STRACH
Bližší info na našich stránkách, které řeší problémy: týrání, šikana, zneužívání...NAVŠTIVTE NÁS
www.pomozmedetem.blog.cz
pomozmedetem@seznam.cz

5 miloSKo miloSKo | E-mail | 24. srpna 2009 v 13:56 | Reagovat

Ooo, som poctený tým, že ma niekto citujem, snáď si to ani nezaslúžim, začnem sa červenať :-)
No ale vážne. Nechcem Ti do Tvojho života nijak kecať ani zasahovať, ale mám dojem, že by si chcela niečo zmeniť, ale nevieš ako na to. Že sa tej zmeny bojíš, možno ju priamo aj odmietaš, tak si proste vytváraš svet, ktorý je farebnejší. Lebo ten ozajstný stráca farby.
Teraz som porušil psychologické pravidlo, nehovoriť svoj názor na zásadné veci. Ona tá psychológia funguje na tom, že si človek musí sám spočítať jedna a jedna a urobiť si vo svojom živote poriadok. On ten psychológ je len prostredníkom a spúšťačom toho procesu.
Asi si začala upratovať. Keď to spustil ten môj komentár, tak som rád. Ale si si vedomá toho, že si ma tým pádom postavila do role svojho osobného psychológa? ;-)

6 sl. Lenka sl. Lenka | 24. srpna 2009 v 15:12 | Reagovat

Když i Ptáčince došly smajlíky, tak je to asi vážné! :D :D :D
Možná ten článek vyzněl, jak vyznít neměla, nechtěla jsem se ani litovat ani nic jiného... to byla pouhá konstatování faktů...

Zatím děkuju za Vaše komentáře a ještě se k nim jistě vrátím!!!! ;)

7 miloSKo miloSKo | E-mail | 24. srpna 2009 v 15:55 | Reagovat

Myslím, že to nikto ani ako ľutovanie nebral. Keď si takto pekne napíšeš všetky fakty, tak je to len to upratovanie :-)

8 přelétavý ptáček přelétavý ptáček | 24. srpna 2009 v 16:34 | Reagovat

mně žádný smajlíci nedošly!!!:D:D:D jen mi nepřišly zrovna vhodný;) a to je rozdíl, sím pěkně!!!:D:D:D

9 Eva* Eva* | Web | 24. srpna 2009 v 20:26 | Reagovat

S tím dětstvím to mám taky tak a s kamarádkama jakbysmet. Co jsme se přestěhovali do N.S. tak jsem pořád sama...

10 sl. Lenka sl. Lenka | Web | 24. srpna 2009 v 21:49 | Reagovat

Takže... :)

Renuško, moc děkuju za milá slova, zvlášť, když vím, že to nejsou pouhá slova. Vím, že speciální Ty máš spoustu trápení a starostí, a moc Tě obdivuju, jak to zvládáš!!!
Úplně daleko to k sobě asi nemáme, to je pravda. A určitě jsi prima ženská a musí s Tebou být sranda... :))) ale se mnou je strašná nuda, víš. Já jsem totiž ve skutečnosti strašně nudná a skoro vůbec nemluvím a tak... je to hloupé, ale je to tak...

Pavle, představila jsem si, jak se všichni houpeme na těch svých větvích... :)

MiloSKo, osobní psycholog, až tak jo? :)
Ono je to o tom, že se člověk na svůj život málokdy umí podívat z nadhledu a vidět alespoň trochu bez emocí.
Barevných světů se nevzdám nikdy. To, že dokážu něco změnit, to si také nemyslím. Jen by to chtělo jakousi vnitřní vyrovnanost...
Zase budu hovořit o andělovi. Úplně se v něm vidím, i to, jak se občas chová, mi připomíná sebe samou. Je úplně stejně zakřiknutý a nesmělý, ale je tak úžasně v pohodě!!! A to je to, co bych moc chtěla... být prostě v pohodě... ;)

Evi, však já vím...

Krásnou dobrou noc všem!!!

11 Lucka Lucka | Web | 25. srpna 2009 v 22:10 | Reagovat

Myslím, že v tom nejsi sama. Hodně lidí je osamělých. Jen na blogách jich je tolik, až mě to zaráží. Přesto věřím, že i ta osamělost je pomíjivá a že se vše může jednoho dne změnit. Určitě.

12 corly corly | 26. srpna 2009 v 19:36 | Reagovat

Leničko,i kdyby jsi tohle nenapsala,tak jsem to stejně všechno už nějak tušila,i když taky vím o tobě možná trochu víc,než někdo jiný...,ale právě proto jsi mě tolik blízká....!Však víš...:-))Málokdy se stane,že se dva klony v tom velikém světě najdou takhle blízko sebe!:-)A já tě mám ráda přesně takovou jaká jsi a jsem moc ráda a vděčná tady té velké náhodě(ale náhody prý neexistují...?),že jsem měla možnost tě poznat a sdílet svůj život s mým!Prostě a jednoduše,jsem moc ráda být tvou kamarádkou!A děkuju ti za to!!!!☼
Ten barevný svět si nedej vzít nikdy!!!!Já to taky nikdy neudělám!Tak v tom nebudeš sama!
A jednou se stejně poznáme i mimo blog!A ty budeš mluvit a ani ti to nepřijde divný!Vsaď se.....:-)))

13 sl. Lenka sl. Lenka | Web | 26. srpna 2009 v 22:06 | Reagovat

Corlinko, já Tobě děkuju!!!! Však i já jsem ráda, že jsem se takhle našly a že si tak rozumíme!!!! ;)
A fakt věřím tomu, že se jednou uvidíme... a nějak to dopadne... :)))))

14 corly corly | 27. srpna 2009 v 20:39 | Reagovat

Dopadne to skvěle!!!!!!!!:-)))))

15 sl. Lenka sl. Lenka | Web | 27. srpna 2009 v 22:05 | Reagovat

:)))) Já Ti věřím!!!! ;)

16 corly corly | 29. srpna 2009 v 14:59 | Reagovat

To fakt věř!!!!!:-))))))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama