Kdyby víla věděla...

14. července 2009 v 23:49 | sl. Lenka |  od anděla až po zet
Kdo je víla? A co by víla měla vědět? A proč vyprávění v andělské rubrice je o jakési víle? Čtěte dál, zajímá-li Vás to...


Říkají jí Janina, jen on si to jméno asi nemohl zapamatovat, tak jsem jí dala přezdívku "víla", která se rázem ujala a už jí asi nikdy neřekneme jinak. Víla Janina. A proč víla? Protože se točí kolem mládence a svým pohledem snaží se ho uhranout, což mi velmi důvěrně něco připomíná!

On se asi stal jejím andělem - že prý se na něj zvláštně usmívá, že prý se za ním otáčí a že prý ji potkává nápadně často a že prý mu to připomíná mé pohledy za mým andělem. Poučen mým příběhem a jsa si vědom toho, co očekávají víly od svých andělů, rozhodl se jí dělat radost, ač uhranout se jí ho zatím nepovedlo.

A tak víle všechny její úsměvy bohatě oplácí a tím jí jen dodává jakousi falešnou iluzi o své nadpozemskosti. A chudák víla netuší, že je to jen hra - jeho úsměv je možná její radostí a esencí jejího snění, zatímco z jeho strany nemá hlubšího významu; a na oplátku za ty malé radosti, které víle poskytuje, užívá si on toho omamného pocitu být nečím andělem...

Neodsuzuju tu hru, jen se pozastavuju nad tím, může-li takovou hru hrát i můj anděl.

Pamatuju si, jak jsem se na něj poprvé usmála, cituji z mého deníčku: ... a zase šel zpátky... tak jsem se s ním potkala, zkoušela jsem se na něj usmát, ale nereagoval... pak jsem se za ním ještě dívala (a on si toho všiml a možná ne poprvé)...

Pamatuju si, jak se on poprvé usmál na mě, opět cituji: ... byl tam, já ho viděla hned, on si mě všimnul následně... podíval se na mě, já jsem se na něj usmála a on mi ten úsměv opětoval!!! Jsem v sedmém nebi!

Pamatuju si, jak jsem byla smutná, když jsme se napříště na sebe už neusmívali, opět citace: ... ale já ho asi zase vůbec nezajímám... ale co bych tak mohla udělat, aby se to změnilo?

Pamatuju si, jak jsem byla šťastná, když už jsme se na sebe zase usmívali, ještě jednou z mého deníčku: A my jsme se na sebe usmívali... a my jsme si říkali "dobrý den"... a my jsme si říkali i "na shledanou"... a já jsem nadšená...

Co si asi víla píše do deníčku? Také prožívá každý úsměv svého anděla s takovou intenzitou, aniž by tušila, že to nejsou úsměvy z uhranutí, ale jen tak? A co ty úsměvy mého anděla - byly také jen tak? A umí se někdo jen tak usmívat, že mu u toho září oči?

Když najednou poznávám svůj příběh a díky muži, který mi zprostředkovává vyprávění o víle, vidím vlastní příběh očima druhé strany, přemýšlím nad ním úplně jinak než doposud.

Kdybych i já věděla...
 


Komentáře

1 Eva* Eva* | Web | 15. července 2009 v 6:09 | Reagovat

Je tvláštní, co s námi andělský úsměv dokáže...♥

2 Dáša Dáša | Web | 15. července 2009 v 8:49 | Reagovat

Lenko, když se někdo usmívá tak, že mu září oči, tak to nemůže být jen tak. Ten úsměv přece musí znamenat něco víc než je obyčejný úsměv :-)

3 Radka Radka | Web | 15. července 2009 v 11:15 | Reagovat

Já ti nevim Leni. Já už tak nějak mužským úsměvům nevěřím...
I když bych hrozně chtěla. Hrozně ráda bych byla zase zamilovaná, mohla se těšit až HO uvidím, až se ON na mě usměje, až mi dá pusu:( Jenže kde on teď je... Pomyslí na mě?:( Nevím... Vím tedy kde je, ale jestli pomyslí, to nevím. Třeba už má dávno v hlavě jinou:(

4 Jana Jana | Web | 15. července 2009 v 12:11 | Reagovat

Lení,obávám se,že to,co ti napíšu,tě nepotěší.Pokud by se na tebe usmíval tvůj anděl a byl by ještě hodně mladý,plný ideálů,a jeho oči by zářily štěstím,že tě vidí a ty byla jeho první láskou,tak věřím,že je to stejné,jako s tebou.Pokud je tvému andělovi už o něco víc,tak má za sebou už nějaké ty zkušenosti,už vidí vše trochu jinak.Tvůj pohled mu určitě dělá dobře a jas v jeho očích je důkazem toho,že je rád,že tě vidí,je rád,že se na něj usmíváš a určitě ho to hřeje na dušičce.Ale není už mladý kluk,který by skákal nadšeně do vztahu s mladou dívkou,i kdyby se mu líbila sebevíc,má totiž svoji rodinu,kterou má taky za ty léta rád a dokáže už rozeznat,co je pravá sice všední každodenní láska a co je ten krásný pocit,co může mít tam uvnitř sebe,když tě vidí.Určitě si uv ědomuje,že stejně jako se kdysi díval nadšeně na svou ženu,tak že by i další vztah dopadl zákonitě po čase kdy je vše krásné,do stereotypu všedních dní,kdy jde o každodenní starosti a rutinu.Pokud tvůj anděl je normální zodpovědný člověk,tak se do nového vztahu stáhnout nedá,i kdyby mu tvůj pohled dělal sebevíc dobře.Pokud by to udělal,mohl by to po čase udělat zas tobě.Navíc mužskej i ten nejlepší je ješitnej,takže mu tím můžeš hladit jeho ego.Myslím,že opravdu nejhezčí na tomto vztahu je to tvé toužení a pár ukradených pohledů,pár milých slov,možná je i schůzka,pokud se k tomu odhodláte,ale pokud se týče trvalého vztahu,tak to opravdu nevím,i když možné je všechno.A co se týče toho,co ti říká partner o víle,tak to je možné,ale zároven mu asi vadí,jestli se mu svěřuješ,a může ti to oplácet takovouhle povídkou.Co dodat? Myslím,že na tvém vztahu je nejkrásnější ta touha,i když se možná nenaplní,ale i tak je krásná.:-)

5 sl. Lenka sl. Lenka | Web | 15. července 2009 v 14:12 | Reagovat

Dášo, tak bylo-li v něm něco víc, škoda, že už ho mám jen ve vzpomínkách a ono kouzlo je asi pryč... Jak jsem se včera začetla do mého deníčku, všechny ty úžasně omamné pocity se vrátily a uvědomila jsem si, že nyní už jsme s andělem úplně někde jinde... :(

Ach Ráďo, jak bych Ti přála, aby se ty Tvé sny splnily a zase bys mohla věřit!

Jani, máš naprostou pravdu, vlastně to takhle nějak podobně cítit. Ač po něm toužím, vím, že ho nemůžu mít, a sama sebe přesvědčuju, že ho vlastně ani nechci, protože by to ublížilo tolika lidem. Přesto si své snění nedokážu upřít, již ten první měsíc, ze kterého jsou ty mé deníčkové úryvky, stala jsem se na tom andělském snu závislá - na tom všem chvění v břiše a bušení srdce, za něž mi vždy bylo sladkou odměnou ono andělovo pousmání, zamavání či pár rozpačitých slov. Skutečně nechtěla jsem od něj víc, než trochu romantických snů, jejichž by byl hrdinou... leč i toto už je asi bohužel pryč. Jak je to dávno, kdy to chvění mezi námi bylo hmatatelné; už nedávno jsem to tu zmiňovala, bylo to možná naposledy v březnu: http://lenii.blog.cz/0903/opet-se-neholil-zmoknul-uschnul-a-tajemna-bytost-stale-zije
A od té doby už skoro nic, přesto se mého snu nedokážu vzdát. On se stal součástí mého života, takže zapomenout se mi asi jen tak nepodaří, ač jsem poslední dobou stále častěji rozčarovaná z jeho melírové krásky, ač vím, že to vše, co píšeš, je pravda...
Ale pravda je i to, že nejkrásnější je tom to toužení a to snění a všechny ty romantické představy, které mi dovolují alespoň na chvíli vstoupit do krásného pohádkového světa...

6 Jana Jana | Web | 15. července 2009 v 14:25 | Reagovat

Lení,já vím jak ti je,taky jsem byla mladá,taky jsem takle toužila a dnes mám na to krásnou vzpomínku.Časem jsem se toho snu vzdala,vlastně z ničeho nic najednou,když už jsem toho měla opravdu dost.Kdy už mi to nic nedávalo a já si tak krásně oddychla,ale stejně to byla doba krásná,plná ideálů,tak tomu nech volný průběh,buď to odejde samo a oddychneš si a věř,to si pak člověk řekne,,že já hloupá to neudělala dávno.Ale je možností víc,kdo ví,jak to tvoje krásné dobrodružství skončí?Já ti jen přeju,aby skončilo pro tebe co nejlíp a to je hodně variant:-))

7 sl. Lenka sl. Lenka | Web | 15. července 2009 v 20:29 | Reagovat

Janičko, děkuju! Je zajímavé, jak jsme schopné tyhle platonické lásky prožívat skoro jako by bylo opravdové - po radostech i zklamáních zůstávají vzpomínky. Na to co bylo, přestože to vůbec nebylo...
Jistě to jednou nějak skončí a jistě i já na něj budu vzpomínat. Na mého anděla... :)
Jen si říkám, že ve svých letech už jsem na tohle všechno trošku stará... měla bych se chovat alespoň někdy rozumněji a dospěleji, ale touha po romantické lásce je u mě asi silnější než cokoliv jiného. Můj přítel říká (a má pravdu): "Kdyby to nebyl tenhle, tak to bude nějakej jinej..."
Ale když tenhle mě zrovna tak strašně baví! :)))

8 renuška renuška | Web | 16. července 2009 v 12:58 | Reagovat

Dokud jsem Tě nepoznala, tak jsem o mém andělovi nepřemýšlela jako o Andělovi, i když mi kartářka prozradila, že dotyčný skutečně je mým Andělem - a to daleko dřív, než jsem to pochopila sama a díky Tobě a Tvým krásným článkům.
Od té doby si mnohem víc zkouším zapamatovat a vnímat jeho bytí, přítomnost, naplňuje je mě každá skulinka, kousíček jeho samotného, hlas, pocit, že je pár krůčků ode mně. Pomátla jsem se, dočista zbláznila - do anděla. A taky si říkám, že ty jeho krásné a milé úsměvy a slovíčka, že to není samo sebou, že opravdu můžu cítit z jeho chování "něco víc". Nikdy bych nečekala, že i Andělé dokáží být všelijací, že jeden den jsou láskyplní a druhý den nabručení. Asi je to tou jejich lidskou povahou, která sem tam vypluje napovrch.
Momentálně si neumím představit, že by anděl najednou nebyl. Ne neexistoval, ale že bych si ho pro sebe neidealizovala a nepřála. Možná, že časem se můj cit vůči němu změní tak, že už ho nebudu milovat a zbožňovat, že už ho přestanu vídat ve snech a nebudu o něm dumat a vidět naši společnou budoucnost (k jejímuž naplnění by vedlo hodně krkolomných schodů a cest). Možná ale, že se stane opak a že Anděl pozná a přizná si (!!!), že i já bych pro něj mohla být dejme tomu  - andělská. Částečně jsem, ale aby to bylo tip ťop, musí mě vnímat nejen duší a mozkem, ale i srdcem. Tak uvidíme.
A i když muži mají ega a jsou ješitní, tak ti citlivější mají i dobrou dušičku a srdce, tam pak ten úsměv je opravdu daleko bohatší a ne "jen tak".

9 Jana Jana | Web | 16. července 2009 v 16:27 | Reagovat

Renuško,mohla bys tu napsat něco víc o tom,co ti řekla ta kartářka?Mě se tohle zdá zajímavý,jen se to bojím komentovat na veřejnosti,abych nebyla pro smích,ale.....raději nic:-))))

10 Dáša Dáša | Web | 16. července 2009 v 16:41 | Reagovat

[5]: Lenko, vím naprosto přesně, o čem mluvíš.... Víc se k tomu nechci a nemůžu vyjadřovat....

11 renuška renuška | 16. července 2009 v 20:19 | Reagovat

[9]: Jani, ona mi dělala výklad třikrát za sebou, pokaždé na jiné téma,ale vždy tam dominovali tři muži a jedním z nich byl právě Anděl. Řekla mi, že on je mým andělem strážným, stojí při mě a já díky němu jsem šťastná a můžu fungovat taková, jaká jsem. Už je to půl roku, takže si každé slovo nepamatuju, ale tohle zásadní ve mně zůstalo. Máš tedy co k tomu říct? Klidně můžeš, jistě to nikoho neurazí:-). Pokud je kartářka (ta má je i léčitelka a opravdu mi hodně pomohla) dobrá, pak důvěřuji jejím slovům a snažím se z nich vzít pro sebe maximum.

12 sl. Lenka sl. Lenka | Web | 16. července 2009 v 21:05 | Reagovat

Renuško, anděl se stal andělem až tímhle okamžikem - http://lenii.blog.cz/0901/andel-v-modre-kosili-a-bunde-o-dve-velikosti-vetsi - a už mu to pojmenování zůstalo... takže nebýt nesprávně odhadnuté velikosti zimní bundy, mohla jsem mu říkat úplně jinak, ale přesto by byl mou radostí a sladkým snem...
Máš o to větší štěstí, o kolik jsi tomu Tvému andělovi blíž, protože o tolik víc si můžeš užívat nejen drobných radostí, ale i vašeho vztahu, byť se Tvým snům pouze pomalinku přibližuje... ale žádná cesta nikdy není nepřekonatelná, takže se nevzdávej! Nezkusíš-li za ním vylézt až do toho nebe, budeš jen přemýšlet, jak to tam nahoře asi vypadá... ;)

Jani, nebudeš pro smích! Klidně řekni, co jsi chtěla říct...

OK, Dáši :)

13 Jana Jana | Web | 16. července 2009 v 22:22 | Reagovat

Renuško,já si to vysvětluju tak,že každý máme svého anděla strážného,a ještě své duchovní rádce.I my jsme duchovní bytosti,stejně jako andělé.My se sem inkarnujeme,aby jsme se tu něco naučili a duchovně postoupili výš.To samé mají za úkol i duchovní bytosti na vyšší duchovní úrovni.Možná tím myslela kartářka to,že tvůj anděl strážný,který tě duchovně provází po staletí,co se inkarnuješ na svět,se rozhodl inkarnovat se na zem,i když nemusel.Tím nabyde větší možnosti postoupit duchovně ještě výš než je nyní.Přesto tě tu potkal,nebo to bylo součástí jeho duchovní cesty a jste k sobě přitahováni.Jestli má tvůj známý složitější život,než ostatní,jestli je hodně ochranitelský,je možné,že by mohl být tvým andělem:-)Tak to vysvětluje Doren Virtue,ve svých knihách.Je doktorkou psycholožkou a má schopnosti komunikovat a vidět duchovní bytosti.Tak,ted si o mě budete opravdu myslet,že mi přeskočilo,tak já jen dodám,že to není z mý hlavy,já to jen četla:-)) Já za nic fakt nemůžu,já tomu ale věřím,že to tak může být.:-))

14 Dáša Dáša | Web | 17. července 2009 v 8:47 | Reagovat

[12]: Leni, snad jen to, že bez andělů by ten život nějak nebyl ono...

15 corly corly | 18. července 2009 v 16:05 | Reagovat

Leni a kdo se usmívá na vílu Janinu???
Jak jsem si to četla,normálně to bylo jako bych si to četla po sobě...hlavně ty zápisky v deníčku....to ani není možný!!!!!:-))))
A nebuď smutná!!!!!!I když,já vím.....:-(

16 sl. Lenka sl. Lenka | Web | 18. července 2009 v 20:23 | Reagovat

Dašo, s tím můžu jen souhlasit... ;)

Corly, můj přítel je to, kterému se Janiny zželelo... ;) Ale říká mi, že se mu ani trochu nelíbí a docela mu to věřím... :D
Ale Corly, je to možný!!! Jsme přece naklonovaný!!! :)))) Časem možná ještě něco z andělského deníčku přidám, protože se mi tohle vzpomínání na tu sladkou dobu tak moc líbilo... jak jsem si zase početla v tom mém deníčku!!! :)))))
Nejsem smutná, jen cítím jakousi beznaděj... :/

17 corly corly | 18. července 2009 v 22:19 | Reagovat

No já jsem si to myslela,že je to on!
Tak ať se na ni usmívat přestane!!!!!:-(
A taky jsem si nedávno četla v deníčku....ACH JO!:-(

18 sl. Lenka sl. Lenka | Web | 18. července 2009 v 22:50 | Reagovat

Corly, můžu mu říct, že mu to vzkazuješ... ale nemůžu mu zakazovat vůbec nic, zvlášť po tom všem, co dělám já. Jestli mu takový flirt s Janinou dělá dobře, proč ne... jen jestli to Janina chápe tak jako já, je mi ji trochu líto. Ale na jejím místě bych bych raději, kdyby se na mě můj anděl usmíval, než kdyby si mě vůbec nevšímal...
Ale těžko říct, jak ono to s touhle vílou je... netuším. Sice vím, která to je, ale vůbec ji neznám, a toto mám všechno jen zprostředkovaně.
Princezno, ale deníčky jsou od toho, abychom vzpomínaly na to krásné... a usmívaly se u toho... a nebyly smutné... ;) Hloupé je, když tam něco smutného máme napsané, protože na mě se vždycky ty pocity hned přenesou s úplně netušenou intenzitou... ale vzpomínky na tyhle platonické lásky jsou takové omamně krásné... ach... mám zapsaný každý andělům úsměv... jen už je to všechno tak dávno...

19 corly corly | 20. července 2009 v 20:45 | Reagovat

Leničko,taky mám napsaný každý jeho úsměv,každé jeho slovo....a je to ještě víc dávno,než Anděl...-.(((((
No prostě ach jo....
Hele a tomu Martinovi to fakt vzkazuju!!!!Má se usmívat a flirtovat s tebou a né s Janinou!!!!!:-(
No jo,ale ona určitě není taková,jako my...že by si psala do deníčku...,,dnes tam byla slečna Andělová s ním...:-(
.-)

20 sl. Lenka sl. Lenka | Web | 20. července 2009 v 21:55 | Reagovat

Některé ty vzpomínky jsou opravdu smutné, ale jinak já se v tomhle vzpomínání vyžívám... :)
Všechno jsem mu to vyřídila, Corly! Že prý nic špatného nedělá, že jen jedné holce chce udělat radost...
Myslím, že se budu muset zaměřit na to, jakým pohledem dívá se na mě Janina a jestli mě vnímá s nevraživostí... zprávy od mé přítele jsou stále stejné, dnes prý se na něj zase významně dívala...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama