Výzvy, výzvičky a velké výzvy

12. dubna 2009 v 10:20 | Mlle |  myšlenky slečny Lenky
Jednou z těch každodenních malých výzev je pro mě vylézt vůbec z postele. Oprostit se sladkého spánku, opustit ten pohodlný důlek, který je synonymem bezpečí, a vrhnout se do světa plného cizích lidí, nečekaných nástrah a provokujících výzev.


A výzvy jsou od toho, aby se překonávaly. A jejich zdolání nám následně přináší radost...

Včera jsem měla radost velikou, když jsem konečně viděla Prahu. Abyste tomu rozuměli, včerejší krásný den jsme trávili v přírodě a, když už jsme se přiblížili na jih, tak jsem vyslovila přání jet ještě do IKEA, kde jsem si zase nutně potřebovala koupit nějaké věcičky do bytu. Nemám na autě dálniční známku. Buď jsme si ji mohli koupit a nebo jet po staré silnici.

Nastudovala jsem si cestu a prosila jsem přítele, jestli by mi vytiskl mapu naší trasy, neb nejsem majitelkou tiskárny. On ano, ale pro změnu v ní neměl inkoust. Vypsala jsem si na papírek města, kterými musíme projet. A jeli jsme. Jednou jsme trochu zabloudili, ale intuitivně jsme se navrátili na naší plánovanou trasu a pak už jsme jen projížděli ta města a městečka z papírku. Překvapivě jsme i v té Praze vyjeli tam, kde jsem chtěla. Fakt jsem z toho měla neskutečnou radost!

Chvíli jsem skoro podlehla té myšlence koupit si tu dálniční známku a vzdát se, ale nevzdala jsem se a odměnou mi byl tento zážitek. Krom toho jsem se vyhnula jízdy po nenáviděné dálnici - zdolávání této výzvy už mám dávno za sebou (Když musím, tak s tím nemám problém, ale když vidím, jak se tam někteří řidiči chovají - a nemám dálniční známku - tak prostě raději volím jiné varianty...) - tak jsme jeli přírodou, po silnici téměř bez provozu, v klídku a pohodě...

To byla výzva. Co se skrývá za pojmem velká výzva? No přece můj anděl, kterého stále nemám zdolaného tak dobře, jak jsem si vysnila. Tahle výzva mi asi kýženou radost nikdy nepřinese... budu se holt radovat ze všech těch dalších výzev a výzviček, kterých kolem něj je dostatek.

Jako výzvu dnešního dnes jsem si stanovila alespoň trochu uklidit. Včera v Praze v IKEA jsem si prohlížela stolek. Ten, který mám se mi nelíbí a ještě k tomu je mi malý. Tenhle byl větší, líbil se mi a byl v akci. Na otázku, jestli bych si ho neměla koupit, mi můj přítel odvětil, že při mé pořádkumilovnosti bych si ani větším stolkem nepomohla, protože bych záhy zaplnila i tenhle, takže bysme stejně neměli kde jíst.

Prostě musím uklidit! Krásnou slunnou Velikonoční neděli Vám všem!
 


Komentáře

1 přelétavý ptáček přelétavý ptáček | 12. dubna 2009 v 11:01 | Reagovat

ukli...co? to slovo mi nic neříká :D takže příjemné provádění téhle nenáviděné aktivity, a krásnou neděli i Tobě, Leni;)

2 zuzka zuzka | Web | 12. dubna 2009 v 11:16 | Reagovat

Hehe koukám, že na tom jsme podobně.. já už v bytečku jím na psacím stole, protože ten můj malý jídelní je úplně zaplněný nějakými zbytečnostmi .. :)
Jinak přeju krásné Velikonoce.. :)

3 Mlle Mlle | Web | 12. dubna 2009 v 11:53 | Reagovat

Já jsem čekala, kdo se na mou poznámku o úklidu chytí. A chytily jste se! Mám radost, že v tom nejsem sama... :D
Jinak ještě dodávám, že musím vymalovat jednu kraslici :) To je nelehký úkol, kdybych alespoň nějakou fixku měla... pastelkama to asi nepůjde... :D

4 Radka Radka | Web | 12. dubna 2009 v 13:10 | Reagovat

:-D Leniii, to mě pobavilo. Můj stůl má rozměry 2,3 metrů x na šířku asi 70, a já na něm prostě NEMÁM MÍSTO!!! :-D

5 Pierre Pierre | Web | 12. dubna 2009 v 17:51 | Reagovat

Závěr mě pobavil: prostě musím uklidit :DD

6 renuška renuška | Web | 12. dubna 2009 v 18:44 | Reagovat

Inu, uklízela jsem teď čtyři dny a mám toho po krk. Je to kolotoč, pořád do kola a jakmile si dopřeju luxus nicnedělání, pak toho mám dvakrát až třikrát tolik. Toť k úklidu.
K výzvám - za život jich dostaneme hroznou spoustu a někdy není vůbec jednoduchý je zdolat. Některé nám za to nestojí, jiné jsou pro nás cestou k vytouženému cíli. Ale bez nich by to nebylo ono.
Závěr - jeď znovu do Ikei, kup si ten stůl a vyzvi milého k hašteřivým nestoudnostem. U ranní kávy si v duchu plánuj u nového stolu, jak na anděla a vyzvi sama sebe k razantnějším krokům.

Je přece jasné, že takové věci bez velkého stolu dělat nejdou:-D

7 Mlle Mlle | Web | 12. dubna 2009 v 19:25 | Reagovat

Ráďo, tohle úplně chápu! A jsem ráda, že v tom nejsem sama!!! :D

Renuško :D :D :D Ty jsi úžasná!!!
Stolek je evidentně věc sloužící k mnoha účelům a já zatím objevila jen tu výhodu, že se na něj parádně odkládají věci. Můj přítel si myslím, že by na něm věci být odležené neměli, aby tam bylo místo na talíř. A Renuška zase myslí na to jedno!!! :)))))

8 renuška renuška | Web | 12. dubna 2009 v 20:37 | Reagovat

To jsem celá já. Já totiž ve skutečnosti - zcela vážně - sex téměř nemám (to je na dlouhé povídání), takže mi opravdu nezbývá než na něj myslet a přát si ho. Takže v závěru působím hodně sexuálně, protože toho je ve mně plno a já jsem nevybouřená a nevymilovaná.

No a k výletu - jedem opravdu pryč, nakonec jsme dali hlavy dohromady a přišli na to, že kousek, pár km od nás je vlastně zámek Kuks a k němu vede nádherná cesta lesem, tzv. Braunovým betlémem. Vezmeme psa, děti a hurá ven do přírody. Určitě následně dám povídání i fotodokumentaci. Pa a děkuji za milá slova, a vůbec za tebe celou. Ráda s tebou komunikuji, o čemkoliv samozřejmě, ale o andělích nejraději (kdoví, kde zase lítají?)

9 corly corly | 12. dubna 2009 v 20:41 | Reagovat

Leni,kdybys viděla můj stůl....!!!!.-)))
Přesně tak,výzvy na nás čekají každý den,jen co se dokopeme z těch našich postýlek...někdy je hrozně těžký je přijmout,ale někdy...fakt stojí za to přemoct tu naši námahu a strach a hrrr na ně!!!!:-)Že jo?:-)

10 Mlle Mlle | Web | 12. dubna 2009 v 21:44 | Reagovat

Renuško, z Tvých komentářů si pomalu skládám mozaiku toho, co se Ti stalo a co se Ti děje... a je mi to líto, že je to tak moc nevydařené! :( A na druhou stranu Tě za to všechno moc obdivuju!!!
Jinak Kuks je také můj sen, už dlouho. Ale nikdy jsem tam nebyla, tak si to u Tebe alespoň pak prohlédnu na blogu. Popřípadě pošlu odkaz mému příteli, ale asi se stejně k něčemu takovému nenechá přemluvit.
Reni, sympatie jsou vzájemné! Jsem také ráda, že jsem se prostřednictvím blogu seznámili, protože kdo jiný, než kdo poznal anděla, by mi také mohl rozumnět...

Že jo, Corlinko? :) Hele, tak my i ten stůl máme obě stejně zaneřáděný? :D
Souhlasím, výzvy jsou od toho, abysme je zdolaly! Jen některé jsou příliš moc velké... a ono to nejde...

11 corly corly | 14. dubna 2009 v 21:07 | Reagovat

Lení,nejde jen to,co samy zrušíme!:-)))
Tak já bych do toho Kuksu taky ráda jela!!!!:-)Připadá mě takový magický a strašidelný trochu...

12 Hanča Hanča | Web | 16. dubna 2009 v 8:36 | Reagovat

Dálnici se taky vyhýbám jako čert kříži, prostě se mi nelíbí, mám raději vesničky a městečka a koukám, jak jsou kde lidé šikovní :-)

13 Mlle Mlle | Web | 16. dubna 2009 v 9:45 | Reagovat

Corly, ale když ono se občas stává, že rušíme něco jen kvůli strachu... :( Já jsem prostě zbabělá!
Kromě Kuksu je spousta dalších míst... ach jo, potřebovala bych nějakého turistu za muže! :)

Hani, to je prostě projížďka... a můžeme se kochat :)

14 corly corly | 16. dubna 2009 v 21:03 | Reagovat

Já vím...ten náš strach....ten nám tak hrozně přistřihává křidýlka....-(((A přitom je třeba úplně zbytečný....jenomže to si málokdy uvědomíme...,-.(((

15 Mlle Mlle | Web | 16. dubna 2009 v 21:08 | Reagovat

Corly, kdyby nám z toho konstatovaní, že je to zbytečné, vypadlo i slůvko třeba, tak by to bylo lepší... ale třeba je pevně umístěné a nejde s ním hnout... :(

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama