Pochopit nezažité

22. dubna 2009 v 21:47 | Mlle |  myšlenky slečny Lenky
Je to tak trochu článek na přání. Má být o tom, jestli je možné pochopit situaci druhého člověka, aniž byste si něco podobného prožili, vžít se do situace a poskytnout potřebnou dávku pochopení...


Dle odborníka to možné není.

Já sama to neumím.

Prý vážnou situaci zlehčuji. Nezlehčuji ji, jen ji prostě vidím o něco optimističtěji než dotyčný...
Prý příznaky podceňuji. Nepodceňuji je, jen si myslím, že ne vše je tak nepřekonatelné, jak se zdá...
Prý ho nechápu. Možná nechápu, tak jak on si představuje, ale snažím se o to. Jen ten můj pohled je prostě alespoň trochu optimistický a k tomu mám ráda bojovníky!

Vzhledem k tomu, že k tématu se mohu stručně vyjádřit slovy: neumím, zlehčuji, podceňuji a zcela úplně nechápu, prosím o názor Vás.

A tentokrát jsem na něj zvědavá nejen já, tak si dejte záležet! ;)
 


Komentáře

1 panvicka panvicka | E-mail | Web | 22. dubna 2009 v 22:25 | Reagovat

Prý to možné je, ale já nechápu ani základní sociální problémy (např. že když se někdo dlouho kouká na hodinky, tak mám vypadnout).
Ale naučila sem se pár frází, které odříkám na požádání a potom od toho člověka zbaběle uteču, aby nezačal třeba brečet. Vůbec bych nevěděla co s tím :D

2 Jana Jana | Web | 22. dubna 2009 v 22:40 | Reagovat

Mlle,já myslím,že člověk asi nemůže pochopit nikdy stoprocentně druhého člověka,pokud není v jeho kůži.Setkala jsem se za život se spoustou lidí,co odsuzovali druhé,pro to,jak se zachovali v určité situaci,a když pak zažili po čase situaci podobnou,tak teprve jednali stejně,jako ten,co ho odsuzovali.Potom už ale nemá cenu to tomu člověku připomínat a říkat mu,,ty jsi mě to tenkrát nevěřil,nebo ty jsi mě pomlouval a teď jsi stejný",To nemá cenu,protože už ten člověk je potom také jiný,možná tou zkušeností vyzrálejší a doufejme že i pro příště tolerantnější.

3 Jana Jana | Web | 22. dubna 2009 v 22:43 | Reagovat

Ještě dodám,že pro každého člověka je důležité něco víc a něco míň,pak se může stát,že co jeden bere lehčeji,druhý nese hůř,a zase naopak ten druhý pak třeba zvládá líp jinou situaci,co je pak zas pro toho prvního těžší.

4 Lenka Lenka | Web | 22. dubna 2009 v 22:48 | Reagovat

Ahoj má jmenovkyně :-), snad smím napsat svůj názor, i když jsem tu poprvé. Je to výzva. Tak dle mne: Nikdo nemůžeme prožít totéž, co ten druhý, možná jen něco podobného, a to i tehdy, když se nacházíme ve stejné situaci. Každý máme jiné nastavení psychiky. A každý problém je tak veliký, za jak veliký jej považujeme a je dobré to respektovat a nezlehčovat. Toť výchozí pozice.
Lze se druhému přiblížit empatií. A to my ženy umíme poměrně dobře. Čím jsme citlivější, s tím větší empatii se dokážeme druhému člověku přiblížit. Soudě dle tvého blogu, jsi citlivá dost.

Je dobré nechat prostor druhému vyjádřit své strachy, obavy, lítost apod. Být s ním, být k dispozici, aby na tu situaci a na to poplakání nebyl sám. Ale potom je fajn jej povzbudit k řešení a víře v dobré, jak říkáš.

Ale někdy daný člověk nechce být pochopen, nechce věřit, nechce řešit, chce se ve své neutěšené situaci hňahňat jako v teplém blátíčku, chce být svým smutkem zajímavý i sám pro sebe, chce prožít své životní drama ... a tam je pak na zvážení blízkého, jak dlouho bude naslouchat jeho nečinným nářkům a jak dlouho bude nabízet svůj optimismus.

Když jsem byla ve vážné situaci, určitě jsem si přála, aby nikdo nic nezlehčoval, aby to bral smrtelně vážně, ale jako něco, co se dá zvládnout a on že je mi v tom oporou.

Toť moje troška do mlýna.

5 Radka Radka | Web | 22. dubna 2009 v 22:58 | Reagovat

Teda, Lenka to napsala moc pěkně... Nezbývá mi než souhlasit. Já se moc neumím vžívat do cizích lidí, spíš si jen umím tak nějak "rámcově" předtavit, jak asi tomu druhému je. Spíš si ty jeho pocity zkouším aplikovat na sebe, zkouším přemýšlet, jak bych se chovala v situaci druhého, což ne vždy koresponduje s tím, jak se chová ten dotyčný.
A... Nejsem si tak jistá, jestli je vždycky dobré slyšet z cizích úst to, co si přejeme slyšet. Nevím, jestli je dobře, když tě lidi udržujou při tvých pravdách, při tvých představách... Možná je dobré slyšet i opačný názor, než máme my, abychom se na věc dokázali dívat komplexněji...
Nevím sice o čem přesně píšeš, ale tohle si myslím já... Prostě jsem většinou ráda, když mi někdo napíše, že jsem blbec, a že se na celou věc dívám špatně...

6 Hanča Hanča | Web | 23. dubna 2009 v 8:53 | Reagovat

Já si myslím, že i když se deseti lidem stane naprosto totéž, každý zareaguje jinak. Něco je povahou, něco výchovou, něco prostředím atd. Ale mě nejvíc štvou lidé, kteří si v tom problému jakoby libují, naříkají sami nad sebou a ani neposlouchají, co jim okolí říká. Tak to pak házím zpátečku a říkám si, když se chceš teda litovat, tak se lituj.Naštěstí se mi tento typ lidí v životě nevyskytuje často. Já sama si prošla docela krkolomným životem, ale nikdy jsem se od nikoho nenechala litovat a naučila jsem se se situací smířit a nelitovat ani sama sebe. Ale někdo na to není dost silný....bohužel.

7 přelétavý ptáček přelétavý ptáček | 23. dubna 2009 v 9:05 | Reagovat

každý  vidíme věci po svým... každý se se stejnou situací vyrovnáváme po svém, a ono to ani dost dobře technicky nejde vžít se do druhého... je to i o prioritách, o pohledu na svět, o tom, jak spolu lidi dokážou komunikovat, jak dobře se dokážou respektovat - faktorů je dost:)

8 Jana Jana | Web | 23. dubna 2009 v 12:03 | Reagovat

Mlle,já neumím některé věci tak dobře vysvětlit jako Lenka,ta to napsala z nás nejlépe.Já se tu zapoměla zmínit o situaci,kdy se jeden snaží pochopit druhého,ale ten druhý si opravdu jen stěžuje a nechce nic řešit.To už jsem taky zažila.To je pak ten druhý za chvíli vyždímaný jak citron,bez energie a nikomu to nepomůže.Přesně jak Lenka píše,pomoct, vyslechnout,ale když ten druhý sotva ho zvedneš a pustíš,on zas padne,protože neumí stát na vlastních nohou,tak je lepší ho nechat být.Hezký den:-)

9 renuška renuška | Web | 23. dubna 2009 v 12:45 | Reagovat

Milá Leni, svěřila jsem ti svůj příběh a ty víš, která bije. Kdybych nevěděla, že ti mé soukromí mohu dát přečíst, neudělala bych to. Nedůvěřovala bych ti. A jsem moc ráda, že se tak nestalo a ty jsi mé občas smutné povídání mohla číst. Neodsoudila jsi mě za mé názory, za mé potřeby, snažila ses mě povzbudit a dodat sílu nebát se a zkoušet počkat na příznivější situaci. A jestli v něčem jsi téměř stoprocentně schopná sdílet pocity, pak je to vše, co se motá a točí kolem Anděla.
Pokud se někomu nezdá, že jsi dost poddajná vůči němu, pak bude chyba v dotyčném a ne v tobě. Máme-li dobré srdce a úmysly, snažíme se o dobré podělit s ostatními. Přijmou-li náš dar, už záleží jen na nich.

10 Mlle Mlle | Web | 23. dubna 2009 v 16:44 | Reagovat

Holčičky, děkuju. Co se mě týká, tak Vaše názory splnily má očekávání!!!!

Reni, andělská pobláznění, ta já chápu stoprocentně!!! :))))

11 Eva* Eva* | Web | 23. dubna 2009 v 18:13 | Reagovat

Já si teď právě přečetla článek u Radky a no.., až se to bojím napsat...mě to tak trochu rozesmálo, hlavně ten konec. Je to strašný, rozesmál mě vlastně článek o cizím neštěstí. Takže radši se nebudu dneska k ničemu vyjadřovat, sem asi divná..
Strašně se za sebe stydím.

12 Vlasta Vlasta | Web | 23. dubna 2009 v 18:33 | Reagovat

Tohle je hrozně těžký, nikdy se nemůžeš úplně ztotožnit s jiným člověkem a zcela ho pochopit, proto co se zdá jemu jako katastrofa tobě může připadat jako banalita...
Já osobně neumím utěšovat druhé tak se o to ani nesnažím ;o)

13 renuška renuška | Web | 23. dubna 2009 v 18:47 | Reagovat

Ještě mě tak napadlo - ono se třeba dá vyslechnout a zkusit pomoct daleko lépe tam, kde nejsme zaujatí a na problém pohlížíme z nestranného úhlu - nejsme ovlivněni jednou ze stran, tudíž radíme tak, jak bychom se třeba samy zachovaly. A je jedno, jedná-li se o trápení mužů či žen.
Navíc nikdy nevíš, kdy sama budeš potřebovat, aby ti tvou empatii ten protějšek vrátil.

14 Blondýna Blondýna | Web | 23. dubna 2009 v 18:59 | Reagovat

souhlasim s Janou i Lenkou2 - nikdy se neda na 100% pochopit, co citi ten druhy. Protoze to co rikame, nemusi byt totozne s tim, co citime /aniz by to bylo vedome/

15 ratka ratka | Web | 23. dubna 2009 v 19:17 | Reagovat

Nekolikrat jsem zazila intenzivni empatii s tim druhym.

To clovek nejdriv kouka nechapave jak ten druhy prehani a rika si, dyt je uplne mimo:o)) Jenze staci aby se zmenily okolnosti a vsechno je jinak. Najednou si "obuje boty" toho druheho, vroste do jeho kuze a vidi jeho ocima.
Me se to takhle stalo jak s moji maminkou, tak s mym  manzelem. Ze jsem dorostla do jejich videni sveta a podivala jsem se napr. na sebe jejich pohledem. A bylo to zajimave :o))) Velice zajimave.
Vlastne je to nahlizeni na jednu vec z ruznych uhlu. Pokazde jinak a pokazde spravne.

16 corly corly | 23. dubna 2009 v 20:35 | Reagovat

Leni,já ti k tomu řeknu jen tohle...já za to nemůžu,fakt...:-)),ale já dělám přesně to,co ty...tak to nemá cenu moc komentovat víc.To bych se jenom  opakovala.Zlehčuju,podceňuju, ,,nechápu"...Zvláštní je,že se mě moje vlastní problémy zdají vždycky naprosto neřešitelné a komplikované,ale u jiných to řešení a jiskru naděje a optimismu vidím vždycky....
Krásný večer Leni...a jsem moooc ráda,že tě to potěšilo...ty víš co!☼

17 Hanka Hanka | Web | 23. dubna 2009 v 21:22 | Reagovat

Hmhm, zlehčuju a podceňuju, protože z pohledu mého je ta situace vždycky jednodušší...taky mi moje problémy ostaní podceňují a zlehčují. Nejde to, vžít se zcela a vcítit...vždycky je tam kus mého já a já vidím problém trochu jinak- vlivem mých životních zkušeností či nezkušeností. Bohužel, utěšovat a radit se někdy může obrátit proti tobě, tak to je věc, kterou nedělám. Mlčím, hladím, podávám kapesník...Když dostanu otázku, co bych já, řeknu , co bych já, ale to není rada, co bys měla ty...
Koukám, že se téměř všechny shodujeme:-)

18 Mlle Mlle | Web | 23. dubna 2009 v 21:54 | Reagovat

Ještě jednou Vám děkuji za Vaše názory, které se příliš neliší od toho mého... ano nikde to nejde úplně vžít se do toho druhého a hlavně to byť částečné vžívání se nikdy nemůže trvat věčně!

Corlinko, to by bylo zase na jinou diskuzi. A i tu bych glosovala jako Ty: mám to také tak! Jakmile se jedná o ostatní, jsem optimistka, ale jedná-li se o mě... :)
Udělalo mi to radost, moc děkuju ještě jednou!!! :)))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama