O zlomeném doutníku na vrcholu kopce s rozhlednou, ze kterého vůbec nebylo vidět

5. dubna 2009 v 21:42 | Mlle |  cestou necestou
Je neděle večer a mě už zase tak trochu tíží ta myšlenka, že víkend je pryč a celých následujících pět dní mě do zadku bude tlačit ta židle, kterou mám v kanceláři. Tak si ještě užívám posledních pár chvil na mém pohodlném křesle, nohy jsem si dala nahoru a na ně notebook.

Vzhledem k mé nelásce k jakýmkoliv domácím pracem jsem na sebe pyšná, kolik jsem toho zvládla za víkend a jak to mám teď doma skoro jako nové! Včerejší den, který se předem zdál být bez programu, jsem od rána do večera vyplnila prací. Dnes jsem si plánovala odpočívat. Vpodstatě to tak bylo... i ten výlet byl...


Žádná velká túra vzhledem k averzi mého přítele k jakékoliv turistice; zkráceně řečeno někam dojet autem, nikam daleko nechodit, pokoukat a zase jet dál. Dnes jsme vyjeli na nejvyšší horu Českého ráje, ale vzhledem k nulové viditelnosti, přestože bylo jinak slunečno, nemělo význam jít na rozhlednu. Na místě, odkud je jinak vidět do širého kraje, jsme si dnes připadali jako na konci světa - pod mezí za lesem bylo už je bílo. Ale přímo v těch 744 metrech nad mořem sluníčko svítilo, hřálo, jednoduše bylo tam příjemně.

Krom toho, že jsem se celou zimu těšila právě na to sluníčko a na kratší či delší výlety do přírody a do neznámým míst, tak jsem se těšila i na to, až si sednu někam na slunko a potáhnu si z voňavého doutníku... má malá vášeň :) Ani nevím, jak to vzniklo. Vždycky jsem si myslela, jaká jsem zapřísáhlá nekuřačka, až na jedné dovolené jsme si s přítelem fakt už nevím proč koupili náš první společný doutník.

Na další dovolené jsme si koupili další a stal se z toho takový náš malý rituál pro občasné - velmi sporadické - chvíle pohody někde na slunku v přírodě. Ten doutník, který nám můj milý koupil ještě na podzim, se měl završení svého osudu dočkat až dnes. Poučena z těch chvil, kdy jsme na Silvestra nebyli schopni zápalkami zapálit náš amaterský ohňostroj a vraceli jsme se pro zapalovač, vzala jsem ho s sebou bez přemýšlení.

Na louce, kde jsme celý podzim pouštěli draka a už několikrát jsem se přítele ptala, jestli by to nešlo i na jaře, protože mi to chybí, i dnes foukalo. Jak by také ne, na vrcholku hory! Takže ten zapalovač byl namístě! A bývalý kuřák také, protože mě to prostě nejde. Zapalováním počínaje, přes peripetie typu "Ten doutník nefunguje!"

I bývalý kuřák usoudil, že nefunguje...

"A nevadí tomu, že je tady zlomenej?"

" No jo, tak jestli je zlomenej, tak to je pak jasný!"

Můj doutník, který tak dlouho čekal na svou příležitost, a já na něj, byl po tom všem překládání z místa na místo celou dlouhou zimu a dnešní cestě na vrchol hory prostě zlomený! No, ale ten bývalý kuřák na ten doutník vůbec neměl takovou chuť jako já a mě ta půlka, která z něj takto nechtěně vznikla a která už konečně fungovala, stačila! Parádně se mi po něm zase točila hlava!

Ale stálo to za to! Ty okamžiky, které s sebou nesou kouzlo pohody a vzpomínek na ty doutníky v minulosti, k tomu štiplavá chuť kouře v ústech a kousky tabáku, které žvýkám mezi zuby a které mají slovy nepoplatelnou chuť - od sladké až po pálivou, a jako bonus to odfukování obláčků kouře...

V těch 744 metrech foukalo a všechny mé rádoby obláčky s sebou bral vítr.
 


Komentáře

1 Lucka Lucka | Web | 5. dubna 2009 v 22:08 | Reagovat

Tos napsala moc krásně.Zlomený doutník lepší než žádný.

2 renuška renuška | Web | 5. dubna 2009 v 22:25 | Reagovat

Tak to je romantika, klidně bych s tebou měnila i bez doutníku. Já taky nejsem kuřačka, ale poslední dobou, když v práci popíjíme při nějaké akci, tak si docela ráda dám. V kapse si nosím dámský Petry, ty předtím tam byly tak rok.

Zrovna dnes jsem si říkala, jak mi hrozně chybí to chycení za ruku a procházka přírodou. Což o to, příroda by byla, jen ta druhá ruka mi schází. Mám teď nějaký smutný období, člověk by se furt jen litoval, ale to nejde. Tak snad zítra bude po andělsku zase trochu líp.

Hezký večer a ještě hezčí příští týden. R.

3 Radka Radka | Web | 6. dubna 2009 v 11:40 | Reagovat

Hele, doutníky nějak poškozují zdraví? Já se v téhle oblasti vůbec nevyznám, jak říkáš, jsem zapřísáhla nekuřačka, velký slušňák, a nijak mě ani to doutníkování netáhne... Ale z hlediska zdravotního by mě to zajímalo, jestli to nechává na plicích nějaké fujtajbly..:-)

4 Mlle Mlle | Web | 6. dubna 2009 v 18:39 | Reagovat

Radko, tohle píšou na www.doutnicky.cz:

Doutník patří mezi vrcholné rozkoše, které si můžete legálně dopřát. Nejlepší okamžiky života rychle vyprchají, ač k nim často vedou celá léta náročných příprav. S doutníkem prožijete prchavé okamžiky požitku, do kterých se přemění tabákové listy až několikaletou prací šikovných lidských rukou. Je to požitek v klidu vychutnávat doušky plného kouře doutníku.

Doutník, na rozdíl od cigarety, nezahání okamžitou potřebu doplnění hladiny nikotinu, ale poskytuje potěšení z chuti jeho kouře podobně jako víno.

Doutník se na rozdíl od cigarety neinhaluje (nešlukuje), ale vychutnává se v ústech na jazyku, na patře. Na doutník potřebujete čas a klid. Stejně jako u vína se musíte naučit v kouření doutníku vychutnat jemné chuti kouře.

Ale jestli je na tom něco zdravějšího pochybuju. Jen ta vláknina v podobě rozžvýkaných kousků tabáku :D

5 Mlle Mlle | Web | 6. dubna 2009 v 18:41 | Reagovat

A ještě jsem chtěla říct k tomu co říkala

Renuška, že ve společnosti si občas zapálí. Já krom toho, že jsem nekuřačka (krom těch pár doutníků), tak jsem i abstinentka. Ve společnosti si pak připadám hodně divně!!!

6 corly corly | 6. dubna 2009 v 21:04 | Reagovat

Leňulo,kouření škodí zdraví!To je jasná věc!Mě stačila jedna cigareta a dost...:-)))Mě to prostě fakt nechutná....,tak jsem možná taky divná.Doutník nevím...ten jsem ještě nevyzkoušela...,ale vím,že hezky voní...

A vidíš,nakonec byl i výletek!☼

7 Mlle Mlle | Web | 6. dubna 2009 v 21:31 | Reagovat

Právě že ten doutník voní... a vychutnáváš si tu štiplavost a relaxuješ... od letní dovolené ty doutníky byly tak tři nebo čtyři, tak to mi snad moc neuškodí! :) Vaše kavárna je normálně kuřácká nebo nekuřácká? Tohle je to, co já nenávidím, když si jdeš někam posedět, pálí tě tam oči a pak smrdíš... :(

8 staja staja | E-mail | Web | 7. dubna 2009 v 1:25 | Reagovat

Těch škodlivejch věcí je tolik, že jedna půlčička doutníku nemůže nikoho provrtat. Člověk by to měl všechno ochutnat, aby si byl nakonec jistej, že nezatratil něco, co bylo vlastně docela dobrý. Navíc je to jistá dávka drobné rebélie, kterou nám nikdo nemůže vzít a na kterou máme všichni právo.

Měj se famfárově.

Štaja

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama