Závodní stravování

26. února 2009 v 19:54 | Mlle |  myšlenky slečny Lenky
Hromadné stravování jídelnového typu v sobě skýtá jednu úžasnou jistotu: v poledne si na stůl můžete položit talíř s relativně teplým obědem za vcelku rozumnou cenu díky příspěvku zaměstnavatele, zaženete tudíž levně Váš hlad a k tomu všemu se tím pracovní den zlomí v druhou už méně táhnoucí se polovičku. Ale jinak?


Velkým závodním jídelnám v dnešní době už možná odzvonilo. U nás ve firmě máme jídelnu, říká se jí honosně kantýna. Místo kuchaře v bílé čepici je tam jen kantýnská. Kuchař vaří o nějaké dva kilometry dál v hospodě. S tím souvisí první problém, on uvaří třeba v osm ráno, protože v jedenáct už vaří pro své hosty, a za tu dobu mezitím, co on uvaří a my konzumujeme, jídlo prostě ztrácí na kvalitě. A navíc, když toho kuchaře nevidím, tak ani nevím, jestli měl a nebo neměl tu bílou vysoku kuchařskou čepici... a to mě mrzí ze všeho nejvíc!

Každému kuchaři se občas něco nepovede, jen mám pocit, že tomu našemu se to stává nějak častěji. A vzhledem k tomu s jakou pravidelností se jednotlivá jídla na našem jídelníčku střídají, tak se tomu i divím... Každé pondělí vaří luštěninovou polévku a do konce týdne pak střídá vývarové a zahuštěné polévky hezky ob den. V pondělí také většinou bývá ryba. Na úterý nám připravuje guláše v obměnách hovězí, mexický, maďarský, ďábelský a já nevím jaký ještě, protože většinou volím jídlo druhé, negulášové. Ve středu bývají těstoviny, ve čtvrtek svíčková, a v pátek sudý týden kuřecí a lichý týden vepřový řízek. Stejně jako nejsem gulášová, nejsem ani řízková, krom řízku bývá v pátek na výběr vždycky něco sladkého. Ještě, že k tomu bývá ta zahuštěná polévka, protože jinak bych měla brzo hlad, jak už to po sladkém obědě bývá...

V naší firmě navíc platí, že kantýnská je víc, než ředitel. Je radno jí poslouchat na slovo a nediskutovat, narozdíl od ředitele, který drobnou diskuzi snese... Všichni chodíme na oběd na minutu přesně! Když někdo přijde jen o chvíli dýl, tak už je prostě oheň na střeše kantýny, kdyby přišel o chvíli dřív, je to snad ještě horší! Ale neposlechněte, troufněte si ještě něco poznamenat a ta bába Vás pomluví, kde se dá. Já jsem ta vzorná, takže já si ty drby vždycky jen musím vyslechnout... ;)

Běžně chodím na oběd s přítelem. Dnes byl "out of office", tak jsem musela poobědvat s kolegyněmi. Přiznávám se, nejsem člověk příliš společenský, ale tyhle obědy to už je na mě příliš! Má nadřízená nepřestává pracovat, ani když si právě na vidličku namotává špagety a na své otázky čeká odpovědi, takže je nutné zbystřit mysl, rychle polknout a vyjádřit se! Ty chytřejší se pokouší tomu předcházet plkáním. A na to já mám trochu alergii, takže si fakt nevyberu!

Přesto všechno je polední přestávka mou nejoblíbenější částí pracovní doby... ;)
 


Komentáře

1 Karin Karin | Web | 26. února 2009 v 21:18 | Reagovat

my měli na gymplu báječnou jídelnu a kuchařky. S menzou jsem však poměr rozvázala a vařím si sama. Jednak mi v jídelně vadila špína, fronty, kvalita jídla taky nic moc. Kolem mě seděly vyhublé spolužačky řešící diety, což ubírá chuť. Radši jím sama, v klidu, protože jídlo je pro mě malý rituál. Jinak se musím smát - snad všude, ať ve škole či firmě, se drby vaří v kuchyni, a taky se dle porcí rozdělují odměny;-)

2 Mlle Mlle | Web | 26. února 2009 v 21:33 | Reagovat

Souhlasím s tím, že co si člověk uvaří sám, je vždycky nejlepší! ;) Jenomže mně se nikdy pro mě samotnou nechce vařit... to oběd ve dvou to už je o něco lepší... ;)

3 Radka Radka | Web | 26. února 2009 v 21:47 | Reagovat

Musím souhlasit s Karin, mám stejnou zkušenost. Na obchodce jsem obědy milovala - nejvíc asi chlebový guláš a pak okurkový salát... Mňam. Ale po dvou týdnu stravování v menze, kde všechno jídlo bylo typu "vepřové s hranolkama a tatarkou na milion způsobů" jsem to zvdala a vařím si buď doma, nebo si vozím jídla z domu:-)

4 Karin Karin | Web | 26. února 2009 v 21:58 | Reagovat

není nad to si přihodit do tašky jídlo od maminky od koláčů, přes knedlíky, které si uděláš s vajíčkem, a vzpomínat s láskou na domov:-) Pro dva mě baví vařit, pro sebe ale taky, jsem schopna si dát ubrousek, zapálit svíčku, pustit hudbu a stolovat. Naučila jsem se jídlo vychutnávat a vážit si ho, vzhledem k tomu, že mám občas ,,bulimické" tendence, je to nutnost. Když pro mě jídlo bude slavnostní záležitostí, nebudu se přejídat a házet to do WC jako do odpadu. Ostatním ,,umírněným" a příležitostným bulimičkám radím to samé.

5 Karin Karin | Web | 26. února 2009 v 21:59 | Reagovat

Doufám, že Ti můj komentář nevadí, nějak jsem se zas rozkecala až hanba

6 Radka Radka | Web | 26. února 2009 v 22:10 | Reagovat

To já si spíš občas připadám jak anorektička, protože se poctivě koukám kolik má co kalorií, občas si jídlo i odřeknu, i když mám hroznou chuť... Zjistila jsem totiž, že tělo si na pocit hladu hrozně rychle zvykne. A proto dneska, i když jsem už dva dny nic nesnědla (respektive, ve mě nic kvůli mé střevní nemoci nevydrželo) cítím v pohodě. Ani ten hlad nemám...

7 Karin Karin | Web | 26. února 2009 v 22:32 | Reagovat

Radka: taky jsem dříve zkoušela, co vydržim, jenže po hladovění přišly nvaly žravosti, kJ počítám pořád. Ale už to nechci řešit, zakazuju si to, nechci hubnout, musím se povznést nad kecy ostatních. Chci žít zdravě, ne se trápit hladovkama, tělo pak tráví svalovoou hmotu a k čemu je být štíhlá, když vypadáš jak měkká houba?

8 Radka Radka | Web | 26. února 2009 v 22:50 | Reagovat

Karin: máš pravdu. Ale někdy je to těžké. Zvlášť v kombinaci se špatnou náladou nebo lenivostí.

9 přelétavý ptáček přelétavý ptáček | 27. února 2009 v 8:19 | Reagovat

jé, no tak to by bylo přesně pro mě, gulášek a řízeček, hmmm, řízeček bych zvládla, ale s tím guláškem je to horší - budu s tím muset něco udělat, normálně, polepším se, asi si ho v pondělí udělám - aspoň drobnej pokus :D:D:D

10 čajovna čajovna | Web | 27. února 2009 v 9:07 | Reagovat

Jé, po přečtení článku jsem si chtěla vychválit, kterak mi závodní stravování vyhovuje, protože  po sobě nemusím mýt nádobí...

...ale Karin mě tvrdě usadila na zem a oživila vzpomínky na školní jídelny - jo jo, nejvíc mi vadily umatlaný tácy, špína záhadného původu a nejhorší bylo, když ten tác - smrděl!!! Hrůza...V práci už to bylo lepší, tam byla hygiena výborná...

11 Zuzka Zuzka | Web | 27. února 2009 v 12:02 | Reagovat

já se normálně stravuju v menze a musím říct, že mi už guláš na jakýkoliv způsob leze krkem ... už ho nemůžu ani vidět.. řekla bych, že tohle je taky jedna nevýhoda takovéhleho stravování

12 panvicka panvicka | E-mail | Web | 27. února 2009 v 12:09 | Reagovat

Tedy v naší školní jídelně vaří výborně, ale jen pokud má člověk hlad.

Ti co, se před tím někde pořádně najedli by se toho pokrmu ani nedotkli... :)

13 Mlle Mlle | Web | 27. února 2009 v 13:57 | Reagovat

Radko, co je chlebový guláš??? To vůbec neznám...

Karin, to je opravdu moc hezký přístup k jídlu. Ježíš, to raději nebudu popisovat mou kulturu stolování, kde občas ani ten stůl příliš nefiguruje... :D

Ptáčku, Ty jsi jak vývařovna!!! Pořád plánuješ, co uvaříš... :D Asi by Ti u nás chutnalo, můj problém je asi ten, že já nejsem ani řízková, ani gulášová a vpodstatě ani knedlíko-omáčková... já jsem jednoduše vybíravá!!! :D :D :D

Čajovna: já si to stravování z důvodu té bezstarostnosti také užívám... doma bych nic takého nevařila. Takže když o víkendu vařit nemusím, tak důkladných jídel jsem za celý týden najedená, tak vařím jen rychlovky... mé oblíbené pánve s čímkoliv, co mi padne do ruky. V ledničce mám teď cuketu, takže o víkendu asi zase bude cuketka... ;)

Zuzko, vypadá to, že jsi jediná, kdo jí v menze :D Asi to tam opravdu za moc nestojí...

Panvicka: týjo na školní jídelnu si nemůžu stěžovat... asi už je to moc dávno, co jsem tam byla naposled, a zůstaly my jen dobré vzpomínky... třeba na paní, která nám dávala bonbóny, když jsme jí pomohli odnosit tácy... :D

14 Radka Radka | Web | 27. února 2009 v 14:35 | Reagovat

Já Leni vlastně ani nevím co chlebový guláš je, ale hlavní je jak vypadá!:-D To je takový malý bochníček chleba, většinou takový kulatý, má uřezanou špičku a vydlabaný vnitřek. Uvnitř toho vydlabaného chleba je nalitý libovolný druh guláše, dvě tři kolečka čerstvé cibule, a je to zakryté tou uřezanou špičkou. Mi se vždycky hrozně líbilo jak to vypadá!:-D To je tak strašně roztomilé. Tak narychlo jsem našla link, kde je na něco podobného recept i s fotkou, vypadá to asi takhle http://www.poslirecept.cz/recept/rychle-na-stul/839/chlebova-polevka.html :-) No řekni, nedala by sis tak krásně vypadající dobrotku?

15 Mlle Mlle | Web | 27. února 2009 v 16:45 | Reagovat

Mňam! Tohle znám! Párkrát jsem si něco podobného dala v restauraci, ale nikdy jsem to nemohla sníst, protože sněz si celej chleba! :D

16 Radka Radka | Web | 27. února 2009 v 17:20 | Reagovat

:-D já na tom byla dycky stejně!:-D A pak mi přišlo hrozně líto toho vnitřku toho chleba, toho měkkého, protože to se určitě vyhodilo. Tak sem kdysi přemýšlela, jestli by se to nedalo nějak spotřebit - třeba vymyslet chlebovou pomazánku, která by byla ze sýru, kečupu a toho měkkého vnitřku chleba:-D A vzpoměla jsem si při tom na všechny hladovějící krky v africe, které by se touhle pomazánkou daly nakrmit:-D

17 Mlle Mlle | Web | 27. února 2009 v 17:47 | Reagovat

Podobnou myšlenku mám vždycky, když nedojedená část mého oběda putuje do kyblíku... abych tak řekla, vyrostli jsme v blahobytu a podle toho žijeme... ale co ti chudáci jinde ve světě... :(

18 Radka Radka | Web | 27. února 2009 v 17:51 | Reagovat

Jinde na světě...Mi je spíš líto lidí tady v mém okolí, co třeba za svou situaci nemůžou. Malé miminka v kojeňácích, které nemají rodiče, nebo i chudinky opuštěné zvířata. Poslední dvě hodiny myslím na toho malého černého králíčka u mamky v práci, kterému by bylo nejlíp u mě v náruči, a on je tam tak sám...

19 Mlle Mlle | Web | 27. února 2009 v 17:58 | Reagovat

Můj přítel by Ti (respektive mi) na to řekl, ať okamžitě přestanu vytvářet příběhy! Já mám zase hlášky typu: "Podívej se na támhletu malinkou kačenku uprostřed přehrady, ztratila se jí maminka a ona jí teď hledá..."

Prostě tyhle úvahy také znám! :D

Já mám k té Africe trochu osobní vztah a to se jedná o vcelku moderní Tunisko! A když jsem poznávala ty lidi tam a viděla jsem na jaké úrovni žijí, tak věř, že těch je Ti pak líto mnohem víc než kačenek a králíčků... a vidět miminka v kojeňáku, byla bych na tom asi podobně...

20 Radka Radka | Web | 27. února 2009 v 18:04 | Reagovat

Já jsem asi nějaká pokažená, ale mnohem víc mi je většinou líto zvířat než lidí. Ať jsem jak jsem mladá, vím, že lidi dokážou být pěkné svině. Ale zvířata...Dají ti tu nejčistčí formu lásky, jakou si jenom dokážeš představit. Třeba můj králík. Lehne si ke mě, a olíže mi ruku:-) A prostě mě jenom má ráda, a je jí uplně jedno, že sem si dva měsíce neoholila nohy, nebo že mám na bradě pupínek:-)

21 Mlle Mlle | Web | 27. února 2009 v 18:13 | Reagovat

Pokud by na Tobě nějakému člověku vadilo, že nemáš oholené nohy nebo že máš na bradě pupínek, tak bych se nad tím člověkem minimálně trochu pozastavila... lidé jsou totiž různí a také nás různě soudí. A chlupaté nohy rozhodně nejsou směrodatné! I když to nevypadá hezky... ;)

22 Radka Radka | Web | 27. února 2009 v 18:46 | Reagovat

:-D To nevypadá, to teda ne. Mrknu na sebe, a hrozím se. I když mám světlé chloupky, vypadá to hrozně. Ale... Když mi by byla venku zima..:-D

23 corly corly | Web | 27. února 2009 v 20:15 | Reagovat

No...není nad závodní kuchyně!!!:-)Nejlepší to bylo,když jsem dělala v restauraci,tam jsem měla výběr...a přímo od zdroje!A náš starý dobrý kuchtík ( bez bílé čepice...:-(((( )dělal,že nic nevidí,když jsme si přidávali...:-)No,ale když se host zeptal,byli jsme v obraze!:-)

Radka má pravdu,nevím,čím to je,ale taky je mě víc líto zvířátek....

24 Mlle Mlle | Web | 27. února 2009 v 20:41 | Reagovat

Tak já Vám asi holky budu vyprávět o Jamelovi a Jalelovi, oba své doby pracovali (možná ještě pracují) jako číšníci v turistickém hotelu střední kategorie...

Jalel to možná dělal jen nějakého pomocného číšníka, neuměl číst, neuměl psát! Bylo mu něco kolem dvaceti...

Jamel uměl číst a psát, ale byl to také chudák, přespával někde u kamaráda a celou "svou domácnost" si nosil v baťohu na zádech a veškeré své oblečení nosil na sobě... tou dobou pro nás bylo počasí letní, on neustále nosil tutéž košili, na ní flaušovou vestu, na sobě měl džíny, jejichž velikost mu nepadla... nemohl je přes břicho zapnout, měl zadělané jen páskem... v baťohu veškerou nezbytnou kosmetiku včetně jeho holení...

A to si říkám, že tohle nejsou tak úplně otřesné případy! Mají práci, přesto žijí takovým způsobem... zvířátka jsou bezmocná, souhlasím, ale co mohou udělat takoví dva kluci? :(

25 corly corly | Web | 28. února 2009 v 21:18 | Reagovat

Já vím....:-(

Taky jednoho takového chudáka znám...,ale na druhou stranu,oni mají takový svůj svět a v něm jsou šťastní...svým způsobem....

26 Mlle Mlle | Web | 28. února 2009 v 21:44 | Reagovat

Oni mi nepřišli moc šťastní... Kdyby byli šťastní, tak nechtějí tak masově do Evropy... :(

27 renuška renuška | Web | 1. března 2009 v 22:27 | Reagovat

Závodní jídelnu nemáme, co si z domu přineseme, to si sníme. Ale má-li být alespoň při obědu klid, nesmí se ho účastnit šéf, který stojí nad stolem, kouká do pusy a řeší pracovní otázky. Naštěstí jím většinou ve své kanceláři sama, tak tomuhle se vyhnu, ale ... Hold, někdo má ten šestý smysl vyvinutý asi líp než druhý. a nebo si ho velice hlídá. to spíš:-(

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama