Stále ještě dospívám...

22. ledna 2009 v 19:32 | Mlle |  myšlenky slečny Lenky
Je pochopitelné, že s věkem se mění i naše názory, je to v podstatě i logické, přesto mě překvapuje, když to zjišťuji! Není to tak dávno, co jsem měla podobný názor, který je prezentován v Mirčině článku, a nechtěla jsem být dospělou. Teď mám občas obavu, jestli se někdy dospělou vůbec stanu...


Kdy přesně se človek stane dospělým? Je to indiviuální a rozhodně to nenastane v den, od kterého můžeme beztrestně popíjet alkohol. Nestane se to, ani když máte konečně ukončené vzdělání. Ani potom, když vkročíte mezi dospělé lidi a jdete se stejně jako oni zaregistrovat na Úřad práce. A ani, když nastoupíte do Vašeho prvního zaměstnání a na Vašem bankovním účtě Vám přistane možná trochu směšná částka, která si hrdě říká "výplata". Mluvím moc všeobecně, třeba někdo v takové okamžiky dospěl, já ne...

A nedospěla jsem ani při dalších zlomových okamžicích: schválená žádost o úvěr ze stavebního spoření; klíče od vlastního bytu, byť neobyvatelného; mé hry na zedníka, štukatéra či elektrikáře v rámci rekonstrukce toho bytu; a nakonec ani stěhování mě neudělalo dospělou!

Co musím udělat, abych už byla opravdu velká holka? Přestat večer před spaním přikrývat plyšového oslíka, aby se mu hezky spinkalo? Ale to by mu byla zima! Navíc postel šíře 140 cm, která pro jednoho je velká a pro dva už malá, musela být kostruována s myšlenkou, že bude pro jednoho dospělého člověka a jedno plyšové zvíře... ;)

Začít se každý večer dívat na televizní zpravodajství, kupovat si seriózní tisk a číst zpravodajské servery? Zatím televizi skoro nesleduju, čtu nejraději časopisy tupu Yellow, LoveStar nebo Joy a doplňuji to blogy vysokoškolaček... když Vy mě holky bavíte a stále mám pocit, že toho mám s Vámi víc společného, než s něčími manželkami a maminkami!

A propos, myšlenka na to se vdát a případně mít miminko je mi vzdálená jako snad nic jiného!!! Změní se to vůbec někdy? Možná, až jednou dospěju...

Pomohlo by mi si na pozadí počítače nastavit nějakou dospěláckou tapetu typu krajina? Zatím mám nejraději veselé zvířátkové z vladstudio.com - v práci mám teď tuhle s beruškou a chameleonem:



No nejsou roztomilí? Toho se přece nevzdám... Ani se nevzdám mladistvého oblečení jen proto, že kolegyně byť jen o nějakých deset let starší se oblékají usedle. Zpočátku jsem měla tendence nosit do zaměstnání halenky, ale to mě ubíjelo! Nakonec společnost starších dam byla jedním z důvodů pro můj piercing... snad z toho důvodu, že tehdy jsem dospělá být nechtěla!

Možná to nechci ani teď, jen mě to trochu děsí... děsí mě, že se mi neděje něco, co by se mi možná dít mělo! Tak proto se nad tím pozastavuji.

Bylo by řešením si konečně splnit nesplněná přání z období mého pubertálního a postpubertálního života? Kdybych okusila to, po čem jsem tehdy toužila, ale okolnosti nebo bůhví co mi to tehdy nedovolily, přestala bych se konečně platonicky zakoukávat do zralých mužů a teď žila životem spokojené přítelkyně milého muže?

Nebo vůbec nic, co by mi mohlo pomoci, neexistuje? Důkazem by mohla být píseň mé oblíbené francouzské zpěvačky Carly Bruni, jmenuje se "Je suis une enfant", což znamená "Jsem dítě" a text pokračuje "přes mých čtyřicet let, přes mých třicet milenců..."


Někdy mám pocit, že je to se mnou horší a horší... však mi přítel říká tak často: "Ty jsi jak malá holčička!"

A já jen dodávam: ano, byla jsem holčička, jsem holčička a asi nikdy nepřestanu být holčička...
 


Komentáře

1 Mirka Mirka | Web | 22. ledna 2009 v 20:10 | Reagovat

Ahojky.

To mě těší, že někoho článek inspiroval, rozhodně mi to nevadí. Ony ty naše myšlenky nejsou zase tak odlišné. Já jsem to, že bych měla dospět, ukázala na tom, co se mi nedávno stalo, a ty na tom, co se nestalo, když se to teoreticky stát mělo a všichni by to čekali. A ani jedna nevíme, kdy se to stane a podle čeho se to pozná.

Já ani nevím, jestli se dospělosti vyhýbám anebo ona prostě nepřichází, každopádně si jako dospělá nepřipadám. Jestli se jí bojím? Možná podvědomě. Bát se dospělosti asi znamená bát se zodpovědnosti, zodpovědnost je trochu smutná, realita je ustaraná a upracovaná. Já bych si ráda zachovala životní optimismus.

Někdy se ptám sama sebe, jestli to, že jdu učit, znamená, že budu muset dospět anebo mě ten kousek dítěte ve mně zachrání, abych se ve škole uplně nezbláznila.

Podle mě má v sobě každý dospělý člověk kousek dítěte a to prostě jen na nějakou dobu uspal, aby tu dospělost přežil. Ke stáří se k němu vrací. Stáří bývá tvrdohlavé, nenechá se k ničemu přesvědčit, je naivní jiným způsobem. Hraje si s vnoučaty a vrací se do dětských let, dokonce si z nich pamatuje víc než ze života.

Já jsem rozhodnutá být jako dospělá stále optimistická a možná právě proto nejsem dospělá, kdo by se v tom ještě vyznal? Tenhle komentář si hodím i k sobě, abych se s ním nemusela znovu psát.

Zatím se měj a směj

Mirka

2 BlackCat BlackCat | Web | 22. ledna 2009 v 22:56 | Reagovat

Já nechci dospět. Neříkám, že neřeším "dospělácké" problémy a že nechci být odpovědná sama za sebe, ale ráda se bavím a nechávám si alespoň kousek nezodpovědnosti a svéhlavosti (a občas i bezradnosti) v sobě. Bez nich by byl život nuda.

3 Zuzka Zuzka | Web | 23. ledna 2009 v 11:02 | Reagovat

otázkou je, co si představujeme pod pojmem dospělost. Já se dospělou rozhodně necítím :) a ani nechci být. Líbí se mi, jaká jsem teď. No ikdyž někdy mám o sobě pochybnosti, že bych se měla chovat jinak. Ale to jen v případě, když se srovnávám se spolužáky, kteří jsou vážní a už skoro vůbec se nesmějí. Myslím si, že nechat si v sobě kus dítěte není špatá věc. Apoň tím se já utěšuju.. :)

4 Mlle Mlle | Web | 23. ledna 2009 v 12:58 | Reagovat

Kdybyste mi tak, holky, mohly říct, jestli i za pár let (mně je teď 28) budete mít stejný názor jako teď, tak bych si možná nepřipadala tak divná ;) Loni se mi kámošky a spolužačky začaly skoro hromadně vdávat... a já? Nechci o tom ani slyšet... fakt mám někdy pocit, že jsem jak malá, ale samozřejmě jakási zodpovědnost se u mě občas objeví... tak to možná nakonec nebude tak zlé...

5 Radka Radka | Web | 23. ledna 2009 v 18:20 | Reagovat

Víš co je zvláštní?:-) Každé ráno, hned co se vzbudím si jdu koupit Mladou frontu a Hospodářské noviny. Na ploše počítače mám krajinku. Pokud mě někdo vyruší u "mých" zpráv v 19:30, tak jsem nevrlá. První co ráno pročítám na internetu je idnes, a podobné weby. Ale necítím se o nic dospělejší než ty. A vůbec, proč by člověk měl být dospělý? Když se podívám na moji mámu, je jí 45, která si hraje se mnou a se ségrou s plyšákama, házíme po sobě sněhové koule a jezdíme na sáňkách, občas se rozesmějeme až spadneme na zem... Je k životu nutné dospět?:-) Myslím že ani ne... Spíš zmoudřet, to je možná to správné slovo. Mít odpovědnost... A nejen za sebe, ale i za ostatní.

6 Mlle Mlle | Web | 23. ledna 2009 v 18:46 | Reagovat

Tak to byla myšlenka dne! Děkuju, Radko, začínám být klidná...

7 ali ali | 27. ledna 2009 v 16:49 | Reagovat

Tak já bych řekla,že jsem dospěla,až když jsem měla dítě,né však v den jeho narození,né po půl roce,ale tak nějak postupně,zároveň s dítětem.Najednou víte co je to nejdůležitější na světě,už to není dilema,je to jasně dáno.A víte jako mám plochu na počítači já?Motorku,tu mi tam nadstavil syn,abych nebyla nudná s krajinou,či trapná se zvířátky:)Dítětem se v životě hodně změní,ale nezmění se to,že řešíte stále stejně problémy s láskou,stejně bláznivě se můžete zamilovat ,úplně stejně hledíte na mobil na stole a říkáte si"ať zavolá,ať zavolá...."Tyhle všechny věci se dějou bez ohledu na věk a já si přestávám být jistá,jestli toto má něco společného s nerozvážným mládím,nevyspělostí,dětinským chováním atp.Nevím jestli je to dobrá,nebo špatná zpráva,ale láska trápí v každém věku stejně-asi.že by po 40,nebo po 50 došlo k nějaké změně?

8 přelétavý ptáček přelétavý ptáček | 10. února 2009 v 19:19 | Reagovat

jsme tak staří, na kolik se cítíme, a máme se chovat tak, jak je to pro nás přirozený. když chce holka dítě v sedmnácti, je to její rozhodnutí, když se někdo na rodičovství necítí ani ve třiceti, není to přece nic, za co by se měl odsuzovat:)

život je otázkou priorit, je jen na nás, jak si je sestavíme, takže žádný strachy, to, že Tvé uvažování nejde ve středním proudu té rádoby "normálnosti", není vůbec na škodu, naopak;)

9 Mlle Mlle | Web | 10. února 2009 v 19:23 | Reagovat

V mých letech je možná ještě částečně v normě být holčičkou, ale to třeba ve čtyřiceti? A co, když z toho do té doby nevyrostu? :(

10 přelétavý ptáček přelétavý ptáček | 10. února 2009 v 19:58 | Reagovat

tak Tobě bude fajn, a ostatní ať si trhnou nohou, když se jim to nebude líbit;) nebudeme přece pořád brát ohled na to, co se má a nemá, když budeš šťastná skrz jiný věci než vrstevníci, není to přece žádnej hřích:)  byla by tu pěkná nuda, kdyby všechny ženský ve čtyřiceti byly usedlý a stejný:) a mimochodem, s duší dítěte si i se svýma dětma budeš víc rozumět, to je můj názor:)

11 Mlle Mlle | Web | 10. února 2009 v 20:16 | Reagovat

No Ty jsi psala, že občas chceš mít miminko, že ani malá sestra nepůsobí jako antikoncepce, ale já tu o miminku nemluvila! :D Vůbec si nedokážu představit, že bych se na to cítila dospělá... i když to už mi kdosi říkal, že se na to nebudu cítit nikdy, že to se prostě musí udělat... ;)

12 přelétavý ptáček přelétavý ptáček | 10. února 2009 v 20:26 | Reagovat

no dobrá, dobrá, tak se hned prosím nedurdi O=) :D

to já spíš jen tak, že ve čtyřiceti už většinou děti bejvaj, a když si představím, že bych měla maminu, která by byla schopná a ochotná pochopit moje dětský strachy a dokázala si se mnou hrát a blbnout, protože by mi byla duší podobná, jé, to by bylo príma :)

13 Mlle Mlle | Web | 10. února 2009 v 20:50 | Reagovat

No já doufám, že snad třeba budou, ale zatím nejsou v plánu ;) Taková maminka ale pak potřebuje tatínka, který bude nosit plyšová zvířátka nejen miminku, ale i mamince... maminka by totiž asi jinak žárlila :D :D :D

14 přelétavý ptáček přelétavý ptáček | 10. února 2009 v 20:52 | Reagovat

tak to na to je vhodný tatínka zaúkolovat a projevovat z plyšáků větší radost než dítě :D což taky u nás nebude takový problém, že... :D:D:D

15 Mlle Mlle | Web | 10. února 2009 v 21:09 | Reagovat

:D :D :D u Benziny měli akci se sbíráním bodů a pak sis mohla zakoupit za výhodnou cenu něco z nabídky... ten můj mi nosil ta plyšová zvířátka ;) heč! a umí i trochu vařit! a sní cokoliv! hééééč! :D

16 přelétavý ptáček přelétavý ptáček | 10. února 2009 v 21:26 | Reagovat

*mlátí hlavou do zdi*

to vůbec neříkej, když tu komunikuješ s nezadanou sólovkou!!!:P

a koukej pořádně promazat formu, ať tu zítra můžu nad tou bábovkou slintat až do alelůja:P :D:D:D

17 Mlle Mlle | Web | 10. února 2009 v 21:40 | Reagovat

Věř tomu nebo ne, bábovka je v troubě... zítra se tu na ní podívej a budeš moct taky závidět ;) Ale už mizím, bábovka se musí hlídat! :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama