Pan Povídkář

17. ledna 2009 v 23:23 | Mlle |  francouzské ochutnávky
Právě jsem dokoukala Sladké hry minulého léta, slovenský film dle Maupassantovy povídky "Muška". Původní povídku sice neznám, ale jinak mi Guy de Maupassant zcela utajen nezůstal...


Kniha jeho povídek Vášeň byla i naší rodinné knihovničce a já jí četla poprvé ve věku nějakých patnácti let. Vzhledem k tomu, že v té době jsem byla nezkušená a hodně zvídavá, co se vztahů mezi ženami a muži týká, kniha mě pohltila, neboť Maupassant vše popisuje velmi otevřeně a neskrývá ani nejintimnější oblasti života - je totiž představitelem realismu a naturalismu. Po přečtení jeho děl se Vám dostane obrázku Francie v druhé polovině devatenáctého století, jen si myslím, že to, o čem píše, je trochu vypíchnuté nad všechen ostatní život té doby.

Vzhledem k mé myšlence, že jsem se asi narodila v jiné době, než bych měla, není divu, že jsem se s hrdinkou jedné povídky ztotožnila... ztotožňovala jsem se s ní v těch patnácti a dnes mám pocit, že se s ní ztotožňuji snad ještě hlouběji... Následuje krátká ukázka z povídky Vyplétačka:

Jednou - to jí bylo jedenáct let - právě projížděli naším krajem; potkala za hřbitovem malého Chouqueta, plakal tam, protože mu kamarád ukradl dva centimy. Ty slzy maličkého měšťana, jednoho z těch dětí, které si ona ve své makovičce vyděděnce představovala vždycky spokojené a veselé, ji ohromily. Šla k němu, a když se dověděla, proč se trápí, nasypala mu do rukou všechny své úspory, sedm pětníků, které si přirozeně vzal a utřel si slzy. Šílela radostí a odvážila se ho políbit. Poněvadž se díval pozorně na peníze, nebránil se. Když viděla, že ji neodstrkuje ani nebije, objala ho a políbila vší silou, z celého srdce. Pak utekla.
Co se dělo v té ubohé hlavě? Upoutala se k tomu klučinovi, protože mu obětovala svůj majetek tulačky, nebo že mu dala svůj první nežný polibek? To tajemství je stejné u malých jako u velkých.
Celé měsíce snila o tom koutě u hřbitova a o tom klukovi. Doufajíc, že se s ním setká, sem tak ošidila rodiče o pětník, připočítávala si za vyplétání nebo při nákupech, pro něž ji poslali.
Když se sem vrátila, měla v kapse dva franky, ale malého lékárníkovic chlapce mohla jen vidět vymydleného za okny otcova krámu, právě mezi červenou lahví a tasemnicí.
Milovala ho tím více, sváděla ji, vzrušovala, nadchla ta sláva zbarvené vody, božská nádhera lesklého skla.

Vyplétačka se do budoucího lékarníka Chouqueta zamilovala a milovala ho celý život. Udělalo ji šťastnou, když s ní jen mluvil... o to více nás asi překvapí jeho reakce po její smrti, kdy se nejpre dovídá, že ho celý život milovala - Ta žebračka! Ta žebračka! Ach kdybych tak byl věděl, dokud byla živa, dal bych ji chytnout četníky a zavřít. A z vězení by se nedostala; za to vám ručím. - a následně získává její celoživotní úspory, které šetřila pro něj a které on samozřejmě shrábne...

Jak je láska slepá. Byla dle Maupassanta již v devatenáctém stolení a, že taková byla v dvacátém a je i v jednadvacátém, potvrzuje má maličkost ;)

Co se slovenského filmu Sladké hry minulého léta týká tak rozhodně doporučuji jeho shlédnutí a zvlášť v tomto zimním období, protože je plný slunce a barev. K tomu výborné herecké výkony a kompozice obrazu a nenáročnost děje... Vůbec tomu filmu netypuju 40 let!

A Maupassanta taky doporučuju, také bych mu netypovala tolik let ;)
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama