Lékárna? Cukrárna!

21. ledna 2009 v 19:37 | Mlle |  myšlenky slečny Lenky
Už druhý den mám pocit maximální nesnášenlivosti k některým lidem v mém okolí. Jako obvykle je to projevem nízkého či vysokého tlaku vzduchu nebo zátěžového stupně vyššího než jedna, jak tomu říkají mé kolegyně. A jako obvykle to jsou právě kolegyně, které za těchto zhoršených podmínek začíná bolet hlava, začínají být nadměrné uvanené a se stoupajícím zátěžovým stupněm jim klesá intelekt...


Jakým zázrakem nevím, ale mě ten intelekt stoupá! :D Začínám si nadměrně všímat toho, jak ony jsou hloupé, když se k tomu podívám na monitor mé kolegyně a vidím barevné obrázky přes celou obrazovku, které nemohou být ničím jiným, než přílohou hromadně kolujícího e-mailu, začínám mít ještě pocit, že jediný, kdo v kanceláři něco dělá, jsem já. Následně se ta, která v pátek šla domů ve dvě, zatímco já v půl šesté, začne litovat v jakém je stresu.

A to je můj konec. Jejich nálady, přihlouplé poznámky a vůbec jejich přítomnost mě právě unavily natolik, že ztrácím jakoukoliv chuť do další práce. Začne mě to unavovat, začně mě bolet hlava, začne se mi chtít spát a začnu být totálně naštvaná na celý svět. Jedna z těch kolegyň, respektive nadřízená má takový nebo podobný problém chronický... a má na to nějaké růžové pilulky a ibalginy to asi nebudou ;)

Mít takovou pilulku, možná bych v pátek před pátou, kdy jsem byla značně omezena časovými termíny internetového bankovnictví a kdy na mě naráz bylo závislých asi pětset lidí a to, jestli dostatou finanční injekci v podobě mzdy včas na svůj bankovní účet (zatímco moje kolegyně si pravděpodobně dávno někde lyžovala!), byla mnohem klidnější. Mít takovou růžovou pilulku, nevšímala bych si dnes nálad těch, se kterými trávím osm hodin denně a neodcházela bych z práce totálně znechucená...

Naštěstí mám lék na mé nevyrovnané psychické stavy. Po práci jsem šla nakupovat, abych doplnila domácí zásoby - takže nejen v autě na přístrojové desce mi ručička ukazuje, že nádrž je plná benzínu, ale mít takové udělátko na ledničce, tak je také v nejvyšší možné poloze. Ale to se mi stává, i když mám zrovna psychicky vyrovnaný den. Rozdíl byl pouze takový, že jsem si nenechala ujít návštěvu cukrárny, která je hned vedle mého oblíbeného lahůdkářsví, kde jsem dnes u moc hodné paní prodavačky, která mi vyndávala zboží z pod pultu (to i v dnešní době existuje!) nebo mi pro něj chodila kamsi za nevkusný závěs, nakupovala mé oblíbené masité dobroty....

Takže jsem šla do té cukrárny... a za sklem tam na mě vykukovaly dortíčky, roládičky a jiné dobrůtky! Čokoládové, medové, karamelové nebo šlehačkové! Tomu se přece nedá odolat... Vlastně, když jde někdo do cukrárny, nečeká, se že by tam šel zkoušet pouze svou pevnou vůli. Nevěděla jsem, co si vybrat dřív...

No stalo by se Vám tohle někdy v lékárně? Pokud si chce někdo léčit nějakou psychózu, tak do lékárny pravděpodobně už přichází z vyplněným receptem... a vůbec si nemůže vybrat, jestli ta pilulka bude růžová nebo zelená nebo modrá... a to vůbec nehovořím o chuti! V lékarně si nevybere vůbec nic a ani si to tam nemůže prohlédnout, protože lékárníci mají své poklady uschované před zraky zákazníků v šuplících s dokonalými absolutně nehlučnými pojezdy!

Toto se netýká prodeje léků třeba v Polsku, kde přijdete do Tesca a, chcete-li léky, vybíráte si sami z regálů. Přiznám se, že tento způsob nákupu mi vyhoval mnohem víc, protože jsem si prohlédla celý sortiment a sama jsem si vybrala, co si naordinuju... Opravdu jsem se v Polsku léky docela předzásobila - jen ty růžové pilulky na dobrou náladu mají i v Polsku asi jen v lékárně, takže to byly jen nějaké léky proti bolesti a horečce, které jsem si vezla přes hranice...

Zpět k mé cukrárně, kde cukrářka (no, ona to možná byla jen obyčejná prodavačka, ale nechte mě při té iluzi, že v lékárně je lékárník a v cukrárně prostě cukrářka!) s ozdobnou krajkou ve vlasech nabízí všechny ty dortíky... jééé, jen si na to vzpomenu, tak se mi hned dobře dělá po těle ;) Nechala jsem si nandat na tácek mojí medicínu na ten dnešní špatný den... asi už podle obrázku tušíte, jaká mňamka to byla, ale neodpustím si dodat: Můj oblíbený zákusek komplexně zapadá do mé záliby ve vše francouzské, bylo to pařížský dortík.

Jo, byl... medicínu jsem užila zahy poté, co jsem přišla domů... a účinek se dostavil. Jen kdyby to při pravidelném užívání nemělo ty nežádoucí účinky!!! :(

Ale když oni k tomu nedávají příbalové letáky... ;)
 


Komentáře

1 Radka Radka | Web | 21. ledna 2009 v 21:03 | Reagovat

Ježiš, tak teď jsi mě upřímně vyděsila:( Do konce ledna tohle hrozné počasí? Ne... Jen to ne:( Dneska je opravdu divný den, věřím že to počasí na to má veliký vliv. Jediné co se člověku chce v téhle chvíli dělat je zalézt do pelechu a spát...

Ale teď jsi mi připoměla včerejší den, kdy jsem si taky zašla do cukrářství, ale neměli tam mé oblíbené jogurtové zákusky, tak jsem odešla s prázdnou. Zítra to mám v plánu napravit, koupit si něco citronového, jahodového, kiwiového, nebo něco takového... Smetanového. Nezdravého. Protože to zvedne náladu vždycky...

2 Zuzka Zuzka | Web | 22. ledna 2009 v 10:15 | Reagovat

dneska je venku krásně, tak snad my počasifilové budeme mít dobrou náladu .. :) .. já jsem taky jak barometr .. :) ...

3 Radka Radka | Web | 22. ledna 2009 v 16:48 | Reagovat

já už kdysi, když jsme měli jednu z našich pauz Adama smazala. Byly to nejšílenější tři měsíce, protože jsem vůbec netušila, jestli vůbec na té kytce je, a užírala jsem se desetkrát tolik. To pro mě není řešení. Já to prostě risknu a zkusím to vydržet... doufám že jsi dneska měla fajn den!

4 Radka Radka | Web | 22. ledna 2009 v 17:32 | Reagovat

Přesně tak nějak to mám. Ale naštěstí mám spojence, Michala, Adamova studenta a kamráda, kterého se vždycky můžu zeptat jak se Ada má, kde je, kde byl... Takže mě to vždycky uklidní. A tobě rozumím. Někdy, právě když by nám věci měly být jedno, jsou pro nás nejdůležitější součástí dne. Přemýšlím, jestli si to komplikujeme samy, nebo nám to komplikují muži:-)

5 Peťule Peťule | E-mail | 23. ledna 2009 v 18:20 | Reagovat

Hm,taky jsem si v tomto týdnu došla do cukrárničky.A taky jen tak, na spravení nálady. Měli tam toho tolik, že jsem nevěděla co si vybrat (já, váha váhavá). Nakonec jsem si vybrala a těšila se domů, jak si pochutnám - jenže dortík nebyl vůbec tak dobrý, jak vypadal :O( - takže se asi pro příště budu držet hesla neexperimentovat a kupovat opravdu jen vyzkoušené kousky...

6 Mlle Mlle | Web | 23. ledna 2009 v 18:48 | Reagovat

Když ono bez experimentování nikdy nepochopíš, že něco už je osvědčené a že není nutné hledat něco jiného... Jen si říkám, že pokud by to na spavení nálady, tak tohle by mi jí ještě víc zkazilo ;)

7 Nessie Nessie | Web | 13. ledna 2010 v 10:25 | Reagovat

:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama