část první - seznámení

24. listopadu 2008 v 19:26 | sl. Lenka |  z mého naivního tuniského deníčku
Moc se mi líbil jeho úsměv a oči… ještě víc mu slušela bílá košile a motýlek. Líbil se mi od prvního okamžiku, kdy jsem viděla jeho úsměv.


Pak přišel k našemu stolu a mluvil se mnou. Stalo se, co jsem moc chtěla - aby si mě všiml. Bohužel jsem ale nebyla první, které si všiml… Zatím chtěl jen, abych přeložila mé sestře, jestli s ním nechce jít na kávu :( Samozřejmě, že nechtěla. A v tu chvíli on se otočil, od pozvání mé sestry neuplynula ani minuta, a pozval mě. Samozřejmě jsem mu taky řekla, že ne…

A možná to bylo už v tu chvíli nebo, když své pozvání opakoval, to si už nepamatuju přesně, řekl mi, že jsem blázen, když s ním nejdu, že by to byla káva snů, a že tím bláznem zůstanu navždy…

Zakoukala jsem se do něj… těšila jsem se na každý oběd a večeři, až ho zase uvidím a že se na mě třeba usměje a řekne mi aspoň BONJOUR nebo BONSOIR a k tomu přidá CA VA? Úplně jsem ho hltala… vyhledávala jsem ho pohledem a nemohla se na něj vynadívat. Zamilovala jsem si jeho úsměv a jeho nádherné oči.

Pár dní mi bylo docela špatně, bolelo mě strašně v krku… A on mi řekl, že když mě políbí Tunisan, že to zaručeně pomůže. Řekl mi to jednou, to jsem nechala bez povšimnutí, i když jsem v hloubi duše toužila, aby to byl on, kdo mě bude chtít léčit… Chtěla jsem, aby mi to navrhl ještě jednou, toužila jsem po tom. Chodila jsem si k němu pro pití, usmívala se na něj… a on mi to pak zopakoval, že na mé nemoci zaručeně pomůže polibek Tunisana… Zeptala jsem se ho, jestli on je dobrovolník, který mě bude léčit. Opět jsem mu neřekla, že to chci…

Začalo období mého zoufalství, moc jsem ho začala chtít a toužit po něm. Jednou jsem ho viděla na pláži, přišel tam a celé odpoledne seděl s nějakou raketou u plážového baru. A já jsem ho celé odpoledne sledovala, respektive ho neustále hledala pohledem, jestli tam ještě je, viděla jsem z něj jenom záda a rukáv jeho modré proužkované košile. A pak jsem si řekla, že bych chtěla zažít také takové odpoledne...

V neděli dopoledne - v pondělí jsme měli odlétat - jsem ho potkala u baru. Stál tam opřený o bar, díval se na mě… taky jsem se opřela o bar a dívala jsem se na něj. Mluvil o tom, že nechápe, proč s ním nikam nejdu. Samotnou mě překvapilo, když jsem mu řekla: «Alors, on y va!» Byl překvapený, nechápal asi ten zvrat. Domluvili jsme se, že se ve tři sejdeme před hotelem…


 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama