a ještě pár slov na závěr

28. listopadu 2008 v 21:37 | sl. Lenka |  z mého naivního tuniského deníčku
Po tom všem mi stále ještě občas píše... jednou mi řekl, že mi bude psát až do smrti, že na mě nikdy nezapomene... ale copak se mu to dá po všech těch lžích ještě věřit? :)


Zatím to vypadá, že ano... pořád píše, jen aby se jednou za měsíc nebo dva zeptal, jak se mám, aby mi taky sdělil, že on se má velmi dobře. Moc podrobností mi o sobě však nesděluje, a tak ani nevím, jak dopadl, co se s ním za ten poslední rok stalo... není to důležité, on už pro mě prostě není důležitý...

Zbyla jen vzpomínka, moc hezká vzpomínka... Kdybych některé ty ošklivé věci, které mezi námi byly, neměla v deníčku zapsané, tak bych si na ně už vůbec nevzpomněla, v hlavě mi zbylo jen to hezké... na druhou stranu musím říct, že mě to tak trochu poznamenalo.

Sice to z jeho strany byla jen hra na lásku, ale on to uměl hrát tak hezky, že jsem mu to i věřila. A jak jsem taková ta romantická duše, tak jsem poznala něco, co nikdy předtím, a od té doby, co jsem to ztratila, tak to pořád jen někde hledám... A nenacházím...

Ale ono to asi neexistuje jinde než tam, kde jsem to našla poprvé, že?



 


Komentáře

1 pozemstanka pozemstanka | 28. listopadu 2008 v 22:27 | Reagovat

Pises fakt poutave.

Vydrzel tvuj puvodni "cesky" vztah tohle tuniske dobrodruzstvi? Jsi porad se svym pritelem? Pokud to neni moc osobni.

2 lenii lenii | 29. listopadu 2008 v 9:12 | Reagovat

ano, jsme pořád spolu... jen je od té doby náš vztah takový nějaký "volnější", ale myslím že ani jeden toho nezneužíváme a máme se pořád moc rádi - v době toho mého nejintenzivnějšího dobrodružství jsem je prostě milovala oba dva, každý z nich měl to co druhý ne...

3 Kika Kika | 29. listopadu 2008 v 14:00 | Reagovat

Hajzlík ...ze začátku te vubec nechápu... Ale ted ke konci mi ho až bylo líto ... hodně štěstí slečno ;)

4 anna anna | 29. listopadu 2008 v 22:12 | Reagovat

ahoj Leni,

tvůj příběh se skoro ztotožňuje z mým,při čtení jsem zírala jak jsou naše příběhy podobné....přeji Ti ať se máš fajn

5 lenii lenii | 30. listopadu 2008 v 7:55 | Reagovat

Ahoj Anni, mám pocit, že Tunisani tam opisují jeden od druhého, takže asi žádný moc nepřekvapí... a my, když se zamilujeme, tak jsme také bláznivé všechny stejně ;)

6 sisinka sisinka | 30. listopadu 2008 v 19:54 | Reagovat

moje babička i maminka mě učily, že nikdy nemám běhat za chlapama a nahánět je po všech čertech. a měly svatou pravdu. on o tebe přece nestál a ty jsi se mu nabízela dokud nepovolil. viz první část. sama jsi si vynutila jeho náklonost a sama jsi byla příčinou jeho jednání. neříkám že bylo správné, ale sama jsi si o to koledovala. je mi to líto, hlavně proto že toto pak prezentuješ na webu jako univerzální příběh lásky s tunisanem. takhle by se k tobě zachoval ale skoro každý chlap. jezdím do tuniska pravidelně a pozoruju tam slečny i paní jak vystupují a někdy se opravdu za vás stydím. máte co zasloužíte. sama jsem za tunisana vdaná a mám tam rodinu. příště se chovejte jako slušné holky a oni tak s vámi budou jednat.

7 anna anna | 30. listopadu 2008 v 20:51 | Reagovat

Dobrý večer Leni,máš pravdu...opisují jen někdy to trochu pozmění,ani se nemusejí  namáhat s nějakou novou lží vždyť ty staré jsou osvědčené...vždy na to některá skočí....kéž by se jim to jednou pořádně vymstilo...ahojky

8 lenii lenii | 30. listopadu 2008 v 21:17 | Reagovat

sisinko, já jsem někde řekla, že toto je univerzální příběh lásky s Tunisanem??? a já jsem si vynutila jeho náklonost??? jo, od první chvíle se mi líbil, ale týden jsem mu říkala, že s ním nikam nepůjdu... až jsem nakonec podlehla a zamilovala se... a v ten okamžik také přestala myslet, no co, stalo se... ale vyhrazuji se k tomu, že bych se někdy nechovala jako slušná holka!!!!! také jsem za tu dobu, co jsem xkrát byla v Tunisku spoustu těch paní viděla a za ty je možné se stydět, ale za to, že se někdo zamiluje, rozhodně ne!!! uznávám, že jsem neznala míru, ale na druhou stranu ani Tunisané nemají žádné hranice a sebemenší zábrany... a opět, neříkám, že je to univerzální model, ale takové chování je tam opravdu velmi časté...

hodně štěstí s Tvým Tunisanem a ať je navždy takový jako doteď a nikdy Ti jediným slovem nezalže

9 lenii lenii | 30. listopadu 2008 v 21:19 | Reagovat

Anni, dokonce občas opisují i SMS - měla jsem kamaráda, který mi také tvrdil, jak mě miluje a je zajímavé, že mi od něj chodily stejné zprávy jako od Saida ;)

no, co jim tak můžeme přát? aby si nabrnkli nějakou babu, která jim dá co proto :D ale když ono je to nakonec vždy jen obráceně :(

10 Alena Alena | 21. listopadu 2010 v 22:23 | Reagovat

Ahoj Leni,
slovo od slova jsem hltala tvůj příběh a ani nemohla dýchat, protože to samé se mi stalo také, zatím po tu pasáž, že chce peníze:-) Tak uvidíme, je to jen pár dní co jsem přiletěla:-)
Doma to se mnou přítel také nemá jednoduché, ale raději o tom s ním mluvit nebudu...
Přeji vše dobré. Alena

11 Lenka Lenka | Web | 22. listopadu 2010 v 19:34 | Reagovat

Alenko, díky! S přítelem to určitě neřeš, ne každý by byl tak tolerantní jako ten můj. Jinak těžko cokoliv radit, závěry musíš udělat sama, jen se do té doby určitě snaž co nejvíc si zachovat zdravý rozum! Jde to těžko, co si vzpomínám... :)))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama