Listopad 2008


La musique... čili další porce francouzské hudby

30. listopadu 2008 v 10:37 francouzské ochutnávky
Tak jen poslouchejte, já nebudu rušit svým komentářem ;)

Z magazínu pro muže...

29. listopadu 2008 v 21:09 myšlenky slečny Lenky
Ha! Doteď jsem netušila, jak vypadá takový magazín pro muže... tušila jsem, že něco takového existuje, ale asi jsem o tom měla zkreslenou představu - spoustu obrázků, především polonahých žen, a pokud už nějaký text, tak recenze nového Fiata a reportáž k jeho uvedení na pařížském autosalonu. Asi jsem se mýlila.

Francouzská polévka

29. listopadu 2008 v 19:36 francouzské ochutnávky
Jo já vím, o cibulačce už tu řeč byla, ale já teď chci mluvit o polévce, která se opravdu jmenuje francouzská... Ne frankfurtská. Francouzská! Že Vám to nic neříká? No tak to jste v supermarketu asi nikdy nestáli u regálu s polévkami v sáčku.

a ještě pár slov na závěr

28. listopadu 2008 v 21:37 | sl. Lenka |  z mého naivního tuniského deníčku
Po tom všem mi stále ještě občas píše... jednou mi řekl, že mi bude psát až do smrti, že na mě nikdy nezapomene... ale copak se mu to dá po všech těch lžích ještě věřit? :)

část patnáctá - nezklamal...

28. listopadu 2008 v 20:39 | sl. Lenka |  z mého naivního tuniského deníčku
… asi až teď začnu být smutná, že jsem ho neviděla… a mrzí mě, že jsem zase tady, kde jsou všichni otrávení a nikdo se neusmívá a nezve mě na kafe… jeden Tunisan kvůli mně dokonce jezdil v protisměru jen aby se mnou mohl mluvit :)))

část čtrnáctá - zpět na ostrově

28. listopadu 2008 v 19:50 | sl. Lenka |  z mého naivního tuniského deníčku
Ještě ráno jsem byla na Djerbě, u moře… a ještě v poledne jsem se objímala s posledním Tunisanem na letišti… a jak moc mi to už zase chybí :(

část třináctá - přestávka

27. listopadu 2008 v 20:09 | sl. Lenka |  z mého naivního tuniského deníčku
Konečné si mé city oddychly... tedy ne že bych je nezaměstnávala, ale žádný chlap snad nemůže být tak vyčerpávající jako Tunisan...

část dvanáctá - nikdy to neskončí

27. listopadu 2008 v 19:56 | sl. Lenka |  z mého naivního tuniského deníčku
Pár dní uplynulo a už mi zase píše... Nereagovala jsem na to, přestože je to docela boj… ale jestli se ještě ozve, tak myslím, že bude i nějaká reakce z mé strany…

část jedenáctná - konec číslo dvě, tři nebo čtyři...

27. listopadu 2008 v 19:14 | sl. Lenka |  z mého naivního tuniského deníčku
Vyprovokovala jsem ho k diskuzi, neměla jsem to dělat, protože jsem se na sebe dozvěděla takových věcí...

část desátá - vojna něco stojí...

26. listopadu 2008 v 21:06 | sl. Lenka |  z mého naivního tuniského deníčku
Přijel Martin a trávili jsme spolu poklidné odpoledne… popíjeli čaj v novém bytě, relaxovali spolu a bylo mi s ním hezky… na nějakého Saida jsem si ani nevzpomněla… dokud nenapsal…

část devátá - beznaděj a smutek

26. listopadu 2008 v 19:58 | sl. Lenka |  z mého naivního tuniského deníčku
Rozhodla jsem se (po kolikáte už?), že tentokrát počkám, až se mi ozve on, že já už ho vyhledávat nebudu… Ale kolikrát už jsem toto nedodržela? Na druhou stranu vztah s ním mi nepřinesl nic dobrého… jo, trochu lásky a zamilovanosti a poblázněnosti a hezkých snů… ale co peněz už jsem s ním propsala a protelefonovala… a co hádek jsem kvůli němu měla s Martinem…

část osmá - co třeba vízum?

26. listopadu 2008 v 19:11 | sl. Lenka |  z mého naivního tuniského deníčku
Opět se mě ptal, kdy přijedu... Kolikrát už jsem mu říkala, že na to teď nemám peníze? Napadla mě revoluční myšlenka, že třeba můžeme zažádat o vízum pro něj. Hned jsem mu napsala, jestli by nechtěl - spíš testovací otázka, protože já moc dobře vím, že pokud nebude mým manželem, že vízum nedostane… rozhodně jsem zvědavá na to, co mi poví teď.

část sedmá - realita versus vzpomínky

26. listopadu 2008 v 18:28 | sl. Lenka |  z mého naivního tuniského deníčku
Velká láska pro život a až do smrti nevydržela ani do konce roku…

část šestá - konec číslo jedna

25. listopadu 2008 v 19:42 | sl. Lenka |  z mého naivního tuniského deníčku
Ráno jsem si na internetu přečetla vzkaz od Lenky z Djerby, která mi slíbila, že se tam na Saida podívá…

část pátá - další stýskání a pochyby

25. listopadu 2008 v 18:47 | sl. Lenka |  z mého naivního tuniského deníčku
Ráno jsem si říkala, že to nebudu já, kdo mu hnedka zase napíše, ale nevydržela jsem to… napsala jsem mu, že už jsou to čtyři týdny a že ho celé čtyři týdny miluju, že mi chybí a že na něj myslím… a že se mi ty čtyři týdny zdají jako věčnost…

část čtvrtá - první pochyby, pár týdnu po návratu

24. listopadu 2008 v 21:16 | sl. Lenka |  z mého naivního tuniského deníčku
Už je to víc než týden. Zapomněl? Nebo si našel jinou turistku nebo Tunisanku? Den ode dne mi chodí z Afriky méně zpráv. Dnes dokonce ani jedna! A já přemýšlím, co celý den dělá… zda se schází s turistkami ve tři před hotelem a vodí je k sobě domů.

část třetí - první zklamání a loučení

24. listopadu 2008 v 20:29 | sl. Lenka |  z mého naivního tuniského deníčku
Po příjemné odpoledni s ním byl zase čas jít do práce… vzal se zase modrou proužkovanou košili a navoněl se… já taky - jeho vůní :) a šli jsme. Normálně jezdí taxíkem, ale kvůli mně šel pěšky. Cestou ještě řekl, že mi koupí dárek… vzal mě do ochodu a koupil mi čokoládu Said. Suvenýr pro mě, odnesla jsem si Saida s sebou. Je na to asi velmi pyšný, že má jméno jako čokoláda :) mon prince de chocolat…

část druhá - rande?

24. listopadu 2008 v 19:51 | sl. Lenka |  z mého naivního tuniského deníčku

Vůbec jsem nevěděla do čeho jdu. On se mě na nic neptal, vše měl rozmyšlené jasně předem. Když jsme se potkali před hotelem, prostě řekl, že jdeme a šli jsme. Myslela jsem, že půjdeme někam poblíž hotelu, ale on mávl na taxík… Začala jsem se docela bát. Seděla jsem vzadu, on mluvil vpředu arabsky s taxikářem… Bylo mi divně.

část první - seznámení

24. listopadu 2008 v 19:26 | sl. Lenka |  z mého naivního tuniského deníčku
Moc se mi líbil jeho úsměv a oči… ještě víc mu slušela bílá košile a motýlek. Líbil se mi od prvního okamžiku, kdy jsem viděla jeho úsměv.